Napsat příběh o tom, jak mi pomohla Ivana Königsmarková, byl pro mě poměrně těžký úkol. Ne proto, že by něco dopadlo špatně, ale právě proto, že vše bylo v pohodě a příběh by byl příliš jednoduchý a krátký. S Ivanou je to totiž o tom, že je vše v klidu a bez stresu. Tak jsem se rozhodla, popsat vám můj den, kdy přišla na svět naše malá čarodějnice Kačule.

Než k nám přišlo naše miminko, vůbec mě nenapadlo přemýšlet o porodu doma. Vždyť všichni přeci rodí v porodnici. Ale již od mala jsem věděla, že nechci nástřih, ani klystýr a rodit vleže. No a tím to všechno začalo.

Dle zkušeností kamarádek jsem se rozhodla zaregistrovat do Podolí, protože to je přeci nejlepší porodnice a skoro všechny moje kamarádky tam rodily (samozřejmě vždy se zásahem lékařů). Pak přišla povinná registrace do Podolí a stres, aby mě vzali. Už tři dny předem jsem měla strašlivou migrénu. A to není nějaká alternativa? Ptala jsem se. Začala jsem se zajímat, zda jde rodit jinak než vleže, bez nástřihu, bez injekcí (zrychlit – honem zpomalit), prostě v klidu. Slyšela jsem ty odstrašující scénáře a moje averze vůči klasickému nemocničnímu porodu se stále zvětšovala.

Pak mi kamarádka doporučila knížku Hovory s porodní bábou od paní Doležalové. A tak začala moje cesta k domácímu porodu. Začala jsem se dále zajímat o alternativní porody, ale hlavně přirozené porody. Byla jsem nenasytná po všech informacích. Přes Hovory jsme se dostala ke Konceptu kontinua, atd. Pomalu jsem se dozvídala další a další věci, které mě stále více utvrzovaly, že chci rodit doma. Začala jsem navštěvovat různé kurzy v mateřském centru A centrum v Karlíně. Tam jsem se seznámila s paní Ivanou Königsmarkovou.

Na první návštěvu jsem přivedla i mého partnera Jirku. Měla jsem jasno, bez jeho podpory do toho nejdu. Promluvili jsme si, Ivana nás vyslechla a pak nás poučila o svých zásadách. Budu k ní chodit na pravidelné prohlídky, kdy si poslechne miminko, ohmatá bříško, změří tlak, zváží mě a zkontroluje moč. Ovšem nejdůležitější byl můj souhlas s tím, že když zavelí, tak bez jakýchkoliv odmlouvání, okamžitě jedeme do nemocnice. Stejně platilo, že když se nebudu cítit já, okamžitě odjíždíme do nemocnice. Se vším jsem souhlasila a Jirka také. Dohodli jsme si další termín kontroly a s nadšením jsme odcházeli.

Ivana dělá také předporodní kurzy. Velice mě zajímalo, co tam může říkat. Předporodní kurz většinou znamená, že jdete do porodnice, tam vám ukážou sály a někdy i učí, jak dýchat. Začali jsme i s Jirkou na Ivaniny kurzy chodit. Bylo to velice zajímavé a poučné. Přesně vysvětlila co se děje s miminkem při porodu, byly nácviky pozic k porodu a kojení a pak jak se postarat o miminko v šestinedělí. Těšila jsem se na naše miminko čím dál víc.

Na pravidelných kontrolách u Ivany jsme pozorovaly, jak nám Kačenka roste. Vše probíhalo v naprostém pořádku. Ivana nám sdělila, že bude mít dovolenou, ale že ji zastoupí Maruška Vnoučková, že se nemáme bát. Když se blížil termín porodu, přišla mě a Kačenku zkontrolovat u nás doma. Jednak aby věděla, jak se k nám dostane, a pak abych už s tím velkým břichem nemusela běhat po Praze.

Vše jsem si stále probírala v hlavě, všechna pro a proti. Získávala jsem stále větší a větší jistotu, že chci rodit doma. V klidu.

Pak přišel den D. V sobotu 30.4.2011 v 5,00hod to přišlo. První kontrakce. Říkala jsem si, to je v pohodě, termín mám až 6.5.2011, to jsou jen poslíčci. Hmm, jenže pak přišlo velké nutkání jít na velkou a další kontrakce. Tělo se pročistilo a po několika minutách jsem také zaznamenala odchod hlenové zátky. Přišlo velké vzrušení. Už je to tady! Dnes už přijde Kačka na svět. Udělala jsem ranní čaj a chvilku jsem chodila po pokoji. Pak jsem si vzpomněla na Ivaniny slova: “ Hlavně buďte v klidu a zase si jděte lehnout. Porod opravdu nezaspíte!“ Poslechla jsem, slila jsem čaj do termosky a šla si lehnout. Nic z toho bych nevěděla, kdybych nebyla na těch Ivaniných kurzech.
Ráno Jirka vstal a uviděl termosku s čajem. Bylo mu to hodně divné, jindy jsem vstávala okolo 10,00hod, tak proč ta termoska. Mezi tím jsem měla kontrakce asi po hodině. Vstala jsem, dala Jirkovi pusu a řekla: “Večer budeš mít na světě dceru! 🙂 “. Nyní jsme už byli nadšení oba. Co ale budeme dělat? Měli jsme naplánovaný oběd u Jirkových rodičů a odpočinek na rybách. Říkala jsem si, že jsem prvorodička a ty to mívají vždy na dlouho. Kontrakce byly po hodině, tak jsme se rozhodli, že pojdeme k rodičům, nic jim neřekneme a uvidíme. Než jsme vyjeli, připravila jsem na stůl vše potřebné, co mi Ivana nadiktovala, že bude potřebovat, včetně tašky do porodnice.

Oběd proběhl, aniž by si někdo všiml mých kontrakcí. Ty se mezi tím zkrátily na 18min. Říkala jsem si, odpočívej, budeš potřebovat sílu a energii později. Odjeli jsme na ryby na Sázavu. Byl tam tak nádherný klid a pohoda. Kontrakce mezitím zhoustly na 8 – 10min. Když jsme se vrátili zpět do chaty na večeři, kontrakce již byly po 5min. Stále jsem se snažila, aby nebylo nic poznat. Bylo to už těžší, ale dařilo se. Když už šly kontrakce po 3 minutách, zavelela jsem k odjezdu.

Doma jsem chvilku chodila sem tam a pak si řekla, že nám Ivana na kurzu říkala, že se máme naložit do vany a že se to buď rozjede, nebo zastaví. Ve vaně to bylo velmi příjemné. Teplá voda mě uvolnila. Najednou jsem cítila, že mi praskla voda! Byla čirá. To mě uklidnilo a mé nadšení se stále zvyšovalo. Už za chvilku uvidím mou holčičku! Kontrakce po 3 min. Bylo na čase zavolat Ivanu. Bylo asi 21,30hod. Ivana si vyslechla, co vše se událo, zhodnotila situaci a rozhodla se přijet.

Ten večer byla strašlivá bouřka. Bylo 30.4.2011, Svatojakubská noc, a naše malá čarodějnice se rozhodla přijít na svět.

Ivana u nás byla do 20 min. Celou dobu jsem strávila ve vaně.  Říkala jsem si, že až přijede Ivana, budu asi muset vylézt a přejít někam, kde mě vyšetří, ale když přijela, vypustila vodu a přímo ve vaně mě vyšetřila. Poslechla si srdíčko a zkontrolovala, na kolik jsem otevřená. Řekla, že je vše v pořádku a že jestli chci, můžu rovnou zůstat ve vaně a porodit tam. Tak nějak jsme to i plánovali. Nikde jinde jsme nic nepřipravovali. Jen jsme měli nakoupené igelity, kdybych se rozhodla rodit třeba v posteli.

Zatím co já byla ve vaně a soustředila se na porod, Jirka vařil rybí polévku. Nechali mě chvíli samotnou, což bylo velmi příjemné. Najednou nastal pocit klidu a jistoty. Ani na chvíli se neobjevil strach. Nechala jsem se vést přírodou. Kačence jsem šeptala:“ Kačí, Kačí, ven se z bříška tlačí. Tak pojď, už se na tebe těšíme.“

Ivana po chvíli přišla a opět zkontrolovala srdíčko. Vše v pořádku, jedeme dál. Už u mě zůstala a průběžně kontrolovala. Nic neříkala, nechala mě v klidu. Ležela jsem v té teplé vodě se zavřenýma očima a soustředila se na kontrakce. V jednu chvíli jsem pozorovala a Jirka mi to potvrdil, že jsem mezi kontrakcemi i usínala. Takové to škubání než přijde spánek. Ale vždy když opět měly přijít, těsně před tím jsem se probrala. Jakoby Kačka volala, pozor další.

Zdálo se mi, že to nepostupuje, že se nic nemění, ale Ivana mě uklidnila. Ukázala mi, kde bylo srdíčko na počátku a kde je teď. Opravdu se Kačka posunovala dolů.

Pak přišel ten okamžik. Hlavička se drala ven přes hráz. Četla jsem, že to většinou nejde na poprvé a že se hlavička vrací několikrát zpět. Takzvané rozloučení s dělohou. Věděla jsem, že se blíží ten okamžik a že vše již brzy skončí a já budu mít Kačku v náručí. Když jsem tlačila už po čtvrté a hlavička pořád ne a ne ven, postěžovala jsem si Ivaně. Ta mě opět uklidnila, že je to normální, že se tím ta hráz protahuje a tím se pak nepoškodí. Byla to pravda. Pak jsem zabrala ze všech sil a Kačka byla venku.

Ivana ji prohlédla a hned mi ji dala do náruče a přikryla ručníkem, aby jí bylo teplo. Měla jsem ji u sebe, měla jsem ji v náruči a koukaly jsme se do očí. Je to nepopsatelný okamžik. Nevím, co se dělo chvilku pak, protože jsme byly jen Kačka a já. Nechala jsem ji přisát a ona okamžitě reagovala. Bože, děkuji, jsem máma 🙂 Bylo 1,32hod 1.5.2011.

Pak Kačku dostal tatínek Jirka. Aby jí bylo teplo a nebála se, hřál ji na vlastní kůži s ručníkem okolo. Já se mohla umýt a pak mi Ivana pomohla z vany. Na to mě v ložnici prohlédla a uložila do postele. Chvilku jsem se klepala, ale Ivana říkala, že to je normální, že to jsou nervy po tom, co jsem prožila. Párkrát jsem se prodýchala a neuvěřitelně rychle se dostavil klid.

Potom, co Ivana prohlédla mě, přišla na řadu Kačka. Ivana ji prohlédla hned vedle mě v posteli. Vše bylo v pořádku. Tak mi ji dala. Nechala jsem ji, ať se přisaje. Sice jsme si na kurzu ukazovali, jak kojit vleže, ale panenka a skutečné miminko je rozdíl. Ivana opět vše v klidu vysvětlila a počkala, co bude Kačka dělat. Ta se bez problémů přisála a byla spokojená. To už s námi byl i Jirka. Ivana se ptala, jestli máme nějaké otázky. My už nic neměli, tak nás nechala v klidu s tím, že přijde druhý den. Ještě řekla, že kdyby něco, máme zavolat.

Naši první společná noc byla plná euforie. Já tedy vůbec nespala. Musela jsem se pořád kochat naší holčičkou. Je zvláštní, jak ty hormony fungují. Vůbec jsem nebyla unavená. Druhý den přišly návštěvy, aby se koukly na tu naši malou čarodějnici. Nemohli uvěřit, jak jsme to všichni zvládli doma, ale nikdo se nezlobil.

Ivana přišla ten den odpoledne. Vysvětlila mi, jak se přebaluje, nosí a co nás čeká v příštích hodinách. Musím říct, že nebýt jejích rad, asi bych byla chodící mrtvola. Rozhodli jsme se totiž nedávat šidítko. Ivana říkala, že bude následovat období, kdy Kačka bude brečet a že jí mám vždy dát cůca. Tak jsem si i udělala a měli jsme klid.

Další den k nám přišla dětská paní doktorka. Kačku vyšetřila, odebrala jí krev z patičky a poslal nás na oční vyšetření, které se prý dělá normálně v porodnicích. Vše proběhlo bez problémů. Když viděla, že ji kojím, když křičí, znejistěla mě větou:“ Nedělejte to, uděláte ze sebe dudlíka“.

Den na to opět přišla Ivana. A protože hormony fungují, skoro s brekem jsem jí sdělila větu o dudlíku. Jak jinak, Ivana mě opět uklidnila, že to tak není a že mám dělat to, co považuji pro své dítě za nejlepší. Pocit bezpečí žádné šidítko nenahradí. Zvlášť takto brzy po porodu.

Ivana k nám zašla asi ještě další dva nebo tři dny. Už si to přesně nepamatuji. Bylo ale velmi příjemné vědět, že přijde a že je pro mě stále na telefonu, když budu něco potřebovat. Taková holt Ivana je. Je pro nás všechny velkou oporou a já ji za to moc děkuji. Bez ní by Kačenka neměla tak pohodový start do života.

Bude-li to možné, příští miminko bych opět chtěla porodit v klidu a v pohodě doma s Ivanou. Je to totiž velmi zkušená žena, která mi vždy dodala klid a sebedůvěru.
Doufám, že ostatní lidé pochopí, že ne všichni chtějí rodit ve stresující porodnici. Neříkám, roďte všichni doma. To je také nebetyčná blbost. Ale nechte tu možnost volby těm, kdo ji chtějí. A bez porodních asistentek to nepůjde.

Ivano, ještě jednou děkujeme, všichni tři.
Marcela, Jirka a naše Kačule

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 130. Rodili jsme doma s Ivanou aneb malá čarodějnice Kačule