Je to dlouhý příběh složený z mnoha drobných příběhů… převážná většina z nich je spojena s pohodou, radostí a blízkostí, některé z nich jsou komplikovanější – ostatně jak to mezi všemi matkami a jejich dcerami bývá. Kdyby tomu tak nebylo, tak by to snad šlo proti přírodě.

Na své nejranější dětství si zas až tak nepamatuji, ale vím, že tu byla… Od prvního chvíle byla mou maminkou, přítomná a pečující. Vždy, když jsem si jako dítě „natloukla nos“, byla první, kdo byl na blízku – pofoukala bolístku, ale zároveň nepanikařila – dávala mi pocit, že to bude dobrý, zachovala klid – „vždyť, než se vdáš, tak se to zahojí“, říkala! Pak mě zas bez obav pustila na zahradu a díky její důvěře ve mě, jsem mohla jít dál a dětsky se bavit.

Vlastně celý náš vztah byl vždy založen na důvěře. Máma mi dala dostatek prostoru, věřila mi a já měla tak pocit, že je někde vnitřně se mnou. Dala mi i dostatek prostoru na to, učit se skrze svou vlastní zkušenost, mít svou vlastní hlavu, a i když se mnou v nějakých věcech nesouhlasila, nenutila mě přijímat její názor.

No ale co si budeme povídat, často jsem uznala, že má pravdu. „Maminka má vždycky pravdu“, říkala! (Na druhou stranu si, maminko, nemyslím, že úúúplně tak vždy, ale často určitě… :-)!)

Byly chvíle, kdy jsem nechápala, proč je tak zaneprázdněná, o co jí v tom porodnictví jde. Pracovala hodně, doma byla málo. Nějakou dobu trvalo, než jsem pochopila, jaký to má smysl. Musela jsem sama dospět, pochopit její cestu, vidět ten kus práce, který za sebou zanechává. Mluvit s lidmi, které podpořila, vidět jí v interakci s jejími klienty – s dospělými i s malými miminky. Mluvit s ní osobně a porozumět tomu, co jí přináší její práce a jak ji vnímá. Pochopit, že vše zvládá právě proto, že jí její práce baví, dává jí smysl, naplňuje jí.

I přesto, že jí v minulých měsících nepotkaly příjemné chvíle, stále tomu, co dělala a dělá, věří – věří, v to, co usiluje, věří v to, že to má smysl. Je ženou, která žije a čerpá ze své vnitřní síly a podpory od druhých. Tak jako podpořila ona je, podpora se k ní vrací. Za tuto obrovskou podporu vám všem chci jako její dcera poděkovat. Bez vás by to prostě „nedala“!

Ale chci poděkovat i Tobě, maminko – za důvěru ve mě, za to, co děláš, za to, že jsi pro mnohé lidi inspirací, za to, že jsi tu vždy byla…

I já jsem tu pro Tebe!

S láskou
Eva Königsmarková