Když jsem psala svůj příběh, nemyslela jsem si, že by mohl mít pokračování. Co se ale nestalo. Krátce potom jsem zjistila, že jsem potřetí těhotná.

Začátek těhotenství jsem si v klidu užívala a nic neřešila. Teď v jeho druhé půlce jsem nejdříve vyhledala Ivanu, abych zjistila, jak je to s porody doma nyní. Naše setkání bylo pro mě velmi dojemné a zároveň smutné.

Zlobím se, že někteří lidé nechápou, že chci rodit přirozeně a že si to chci řídit sama. Zlobím se, že moje porodní asistentka zřejmě u mého dalšího porodu nebude. Najednou na mě dolehla tíha situace, ve které se nacházíme – my ženy, které chceme rodit doma. Nevzdávám to ale, spíše naopak.

Věřím tomu, že se situace změní a že zase budeme moci v klidu doma přivádět děti na svět, jako to dělaly naše babičky a prababičky.

Taky doufám, že se mi podaří se vyvztekat a děťátko v klidu donosit a doma porodit, jako to bylo u jeho sourozenců.

Bohumila Zbíralová s rodinou