Milá Ivano,
nerodila jsem s Vámi, nerodila jsem ani doma, ale díky cestě, kterou Vy a lidé kolem Vás prošlapáváte, jsem v sobě našla ženu-samici. Ženu, která miluje své tělo a důvěřuje mu, obdivuje ho za to, jaký je dokonalý nástroj. Pochopila jsem, že porod se nemusí přežít a    vydržet, ale že se dá PROŽÍT!

Prvního syna jsem rodila u Apolináře. Nepříliš poučená, trochu vystrašená, zato s doktory skvěle spolupracující. Nechala jsem si syna odnést, nepožádala jsem, aby mi ho položili na břicho, nebojovala jsem o něj… ale nevyčítám si to. V tu chvíli jsem činila, jak nejlépe jsem uměla a věděla, a se synem máme i tak nádherný vztah.

Postupem času se ke mně začaly dostávat informace, že rodit se dá jinak. Příběhy jiných žen a v neposlední řadě i Vaše kniha Hovory s porodní bábou mě doslova nakoply… Nejdřív jsem na sebe byla naštvaná, ale pak jsem si uvědomila, že proběhlý porod už nezměním, ale můžu mít plně pod kontrolou ten budoucí.

A tak se i stalo… ve Vrchlabí, jen s manželem a  porodními asistentkami, v příšeří a intimitě, poklidu a obklopená láskou jsem přivedla na svět dcerku. Neuvěřitelný zázrak… Najednou jsem měla pocit, že teprve teď, napodruhé, jsem skutečně porodila. A že poprvé    jsem byla odrozena.

Děkuji Vám a děkuji všem, kdo bojují za to, aby ženy mohly své porody prožívat!

MP