Když už na mě podruhé blikla výzva o napsání příběhu při pročítání facebookové stránky Podpora pro Ivanu Königsmarkovou, začalo mi docházet, že ta výzva je adresovaná i mně, že bych se měla pokusit něco sepsat, ač jsem ještě nerodila a Ivanu osobně neznám. Ale o to přeci nejde, že? Podporu lze vyjádřit navzdory zmiňovaným skutečnostem. A já bych moc chtěla vyjádřit podporu Ivaně i všem lidem okolo ní, ačkoli napsání příběhu ještě pár dní, dokonce i týdnů odkládám.

Nejdřív kvůli svatbě – spousta posledního zařizování, na nic jiného není čas. A teď, když už je po svatbě? Cítím se příliš unavená něco sepisovat. Mám dojem, že mi chybí ta správná nálada na psaní. Snad se i bojím začít se skládáním prvních písmenek, že ten příběh nebude stát za to, že nebude takový, jaký bych ho chtěla mít. Na druhou stranu vím, že bych to už neměla odkládat, nemám neomezené množství času. Chceme se začít pokoušet s manželem o miminko a já moc potřebuji, aby Ivana a všechny porodní asistentky podobné Ivaně mohly svobodně vykonávat své povolání a dělat to, co studovaly, abych jednu takovou mohla mít při svém porodu a měla možnost rodit s ní i doma, bude-li vše v pořádku a rozhodnu-li se pro to. Pokud můj příběh nebude úplně podle mých představ, nic zásadního se nestane, svůj účel snad i tak, aspoň částečně, splní. Pokud však bude můj porod naprosto odlišný od mých představ (třeba i vinou nesmyslných státních nařízení), může to mít pro mě dalekosáhlejší následky.

Možná nyní pochybuji o svých pisatelských schopnostech, rozhodně však nepochybuji o své schopnosti porodit přirozeně bez lékařských zásahů. Věřím, že mé tělo je vytvořeno tak, aby to zvládlo a ráda bych, aby, až budu rodit, byli kolem mne pouze lidé, kteří v to věří též.

S Ivanou jsem se poprvé „potkala“ při čtení knihy Porod doma, poté v knize Hovory s porodní bábou. Obě jsem četla jedním dechem. Než jsem přečetla tyto knihy, sledovala jsem její příběh pouze z povzdálí, ovšem od začátku na její straně. Po přečtení zmiňovaných knih a zhlédnutí několika krátkých dokumentů jí fandím ještě mnohem více. Snad už to nebude trvat dlouho a bude se moci vrátit zpět ke své práci. Moc jí to (i sobě) přeju!

Pavla