S paní Ivanou jsem se „setkala“ v knížce Hovory s porodní bábou. Tahle knížka mi ukázala nový rozměr. Pomohla mi uvědomit si, že porod by neměl být doménou sterilních porodnic a mužů porodníků. Porod by měl být přirozenou a naprosto normální součástí života ženy a života dítěte.

V raném začátku těhotenství jsem měla z porodu trochu strach. Jednak nesnáším nemocniční prostředí – při představě jediného dne stráveného v nemocnici mi naskakuje husí kůže, zadruhé jsem měla o porodu známou představu – bude to bolet, a obavu – co když to nezvládnu.

Po té co jsem Hovory s porodní bábou přečetla, jsem se postupně dostávala k dalším a dalším knihám, které mi otevíraly do té doby trochu jednostranné myšlení. Navštívila jsem semináře o bezbolestných porodech, shlédla filmy o tom, že rodit normálně je normální, a uvědomila si, co vlastně chci.

Nedoufala jsem, že se ze dne na den stanu domorodou ženou a můj porod proběhne jen na základě instinktů. Po pravdě jsem si byla vědoma toho, že můj analytický způsob uvažování, může být v situacích, kdy je třeba dát prostor intuici, spíš omezením. Přála jsem si, abychom si z porodu já i miminko, vzali to nejlepší. Přála jsem si porodit v klidu domova s porodní asistentkou. Přála jsem si, v případě že bychom rodili v porodnici, přirozený porod s okamžitým přiložením miminka a nejlépe s brzkým odchodem z porodnice.

Má přání nevyšla. Rodila jsem v porodnici („přátelsky nakloněné přirozeným porodům“) a tak jsem se setkala i se standardními zdravotnickými praktikami. I tak byl pro mě porod velice příjemným zážitkem, a to díky přítomnosti soukromé porodní asistentky paní Zuzany, která po zavolání sedla do auta a dopravila se za námi do více jak 100 km vzdálené porodnice. A právě její přítomnost pro mne byla neskutečně nabíjející. Stále si vybavuji, jak jsem při každém pohledu do očí paní Zuzany, cítila obrovsky pevné spojení, a každý její pohled mi dodával velikou sílu.

Velice si cením zaměstnání, které si paní Zuzana zvolila. Ne, není to zaměstnání, je to poslání. Nesmírně si vážím všech porodních asistentek, které se vydaly stejnou cestou, jsou ženám pevnou oporou a navracejí porodní obřad do rukou rodících žen. Držím palce paní Ivaně i ostatním porodním bábám a přeji co nejméně překážek na jejich cestě.

Tereza Schimperková

Příběh druhého porodu naleznete zde: A 16. 42+0 aneb moje odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec