Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku:), některé mají podobné zážitky nemocniční i domácí. A tak mě inspiroval nápad oslovit některé, zda by svým vyprávěním nechtěly doplnit mozaiku a pomoct uchovat kontinuitu Příběhů. Zalovila jsem na francouzských stránkách a fórech o domácích porodech a brzy přišly první ohlasy. Získala jsem souhlas tří matek, které uveřejnily rozhovor o svých domácích porodech na stránce magazínu Top Santé. Jedna z nich dokonce oslovila své další kamarádky, takže už se mi sešlo několik příběhů. Většina jich přišla 8.3., jaký krásný dárek ke dni žen 🙂 Byla jsem opravdu dojatá z reakcí od žen, které vlastně vůbec neznám, jak nadšeně a se zájmem chtějí podpořit tento projekt, rády budou sledovat, jak se u nás situace vyvíjí, a drží nám palce.

Marie Fareh

Děkujeme Marii za získání a překlad příběhu a zde je další příběh z Francie:

Mé druhé dítě, dnes skoro dvouletá dcera, se narodilo doma. U porodu mě doprovázela porodní asistentka. Vzhledem k tomu, že jsem první dítě porodila v porodnici, můžu zhodnotit, jak moc byl domácí porod jednoduchý. Žádné přístroje, žádný katér, žádný nástřih, přísavný zvon, ošetření a rozsáhlé vyšetřování mně nebo dítěte ihned po porodu.

Nemusela jsem se nikam přemisťovat, takže jsem mohla zůstat uvolněná po celý průběh porodu. Doprovázela mě při něm rodina a přítelkyně, osoby, kterým důvěřuju a ne cizí lidé (v hojném počtu, uspěchaní a často neohleduplní) jako na klinice.

Ocenila jsem, že jsem se mohla volně pohybovat po bytě, jak jsem chtěla, jíst, pít, poslouchat hudbu a používat všecko, co jsem potřebovala, balón, polštáře, atd. Taky jsem byla vděčná za to, že jsem si mohla po porodu odpočinout, bez toho, že by mě vyrušovaly ostatní matky, miminka nebo nemocniční personál, jako to bylo u prvního dítěte.

Moje dcera se ode mě nehnula ani na vteřinu, protože porodní asistentka ji mohla krásně zkontrolovat v mém v náručí. Děťátko se taky hned po porodu mohlo přisát. Nechala jsem si ji na těle několik dní. Velmi jsem trpěla odloučením od svého prvorozeného dítěte a za žádnou cenu jsem nehodlala něco takového znovu prožít u druhého.

Po porodu jsem se velice rychle zotavila a má dcerka je zdravá a v pořádku.

Anne-Claire Ricot, děti 7 a 2 roky, Paříž