Příběhy pro Ivanu považuji za úžasný nápad. Nejdřív jsem je jen z povzdálí sledovala, ale pak jsem se do nich pořádně začetla a bylo mi jasné, že taková věc zaslouží pomoc nás všech. Podělila jsem se o svou zkušenost (příběh 355), a oslovila kamarádky s dětmi. Taky o celé situaci vyprávím kamarádkám v zahraničí, některé nechápou (hlavně ty tady v Holandsku:), některé mají podobné zážitky nemocniční i domácí. A tak mě inspiroval nápad oslovit některé, zda by svým vyprávěním nechtěly doplnit mozaiku a pomoct uchovat kontinuitu Příběhů. Zalovila jsem na francouzských stránkách a fórech o domácích porodech a brzy přišly první ohlasy. Získala jsem souhlas tří matek, které uveřejnily rozhovor o svých domácích porodech na stránce magazínu Top Santé. Jedna z nich dokonce oslovila své další kamarádky, takže už se mi sešlo několik příběhů. Většina jich přišla 8.3., jaký krásný dárek ke dni žen 🙂 Byla jsem opravdu dojatá z reakcí od žen, které vlastně vůbec neznám, jak nadšeně a se zájmem chtějí podpořit tento projekt, rády budou sledovat, jak se u nás situace vyvíjí, a drží nám palce.

Marie Fareh

Děkujeme Marii za získání a překlad příběhu a zde je další příběh z Francie:

Měla jsem to štěstí, že jsem se přímo setkala s domácím porodem u matky čtyř dětí, kde jsem byla během studií jako au pair. Její nejstarší dcera se narodila v pařížské nemocnici za podmínek, které pro ni byly nesnesitelné. Co si pamatuji z vyprávění, tak nechtěla epidurál ani přítomnost manžela, nakonec se ocitla sama a připadala si tak opuštěná, že sama požádala o injekci, a potom, že jí po narození automaticky vzali dítě, a když jí ho vrátili, bylo navoněné!! Zařízení, ve kterém chtěla rodit podruhé, se zavřelo během těhotenství, tak jí její porodní bába navrhla, jestli nechce rodit doma. Její manžel vyprávěl, že si vzal porodní bábu stranou a mezi čtyřma očima chtěl vědět, jaká jsou rizika. Smrt, odpověděla mu bez vytáček. Ale nehrozí to samé i v nemocnici a s podobnou pravděpodobností? (Co vím, tak úmrtnost matek je dokonce u domácích porodů nižší).
Jejich třetí dítě se narodilo v den, kdy jsem u nich byla. Měla jsem obrovskou výsadu připít šampaňským s celou rodinou, která se kolem novorozeňátka shromáždila ještě ten večer, bylo to harmonické a milé, všechno mi připadalo naprosto přirozené.

Rozhodla jsem se rodit doma díky znalostem o přirozeném porodu a o praktikách v nemocnicích získaných ze zdrojů, které mi doporučila matka z mé hostitelské rodiny. Dneska si myslím, že mě tak uchránila před poporodní depresí neboli mateřskými obtížemi, jak je nazývají ženy ze sdružení Maman Blues. Vím, jak moc zásadní roli hrálo, že mi porodní bába a dula dodaly důvěru, abych si připadala dostatečně dobrá matka pro své dítě. Odešly uprostřed noci sotva hodinu po porodu a připadala jsem si bezbranná, ale bezmezně jsem jim důvěřovala, tak jsem si řekla, jestli mě tu nechaly samotnou (s mým manželem) a dítětem, tak vědí, že na to mám, že se o něj zvládnu postarat a poznat, kdyby se něco dělo… a cena takového dárku byla nevyčíslitelná.

Tyto okolnosti mě ochránily. Mé nitro, mou intimitu. Jen shovívavost, ohleduplnost. Jakýkoli jiný kontext by mě udělal zranitelnou a v dané situaci bezpochyby zničil.

Zkušenost z porodů mě hluboce posílila a dodnes mě ovlivňuje.

Ještě dnes pro mě fakt, že jsem přivedla své dvě děti na svět, zůstává jednou z největších radostí a uspokojení v mém životě. Síla, kterou jsem při tom načerpala, je pro mě dodnes zdrojem povzbuzení, kdykoli se cítím zranitelná a neschopná zvládat každodenní starosti.

Úplně chápu, že muži potřebují slézt Everest. Vím, jaké překážky jsem musela překonat a jaké vrcholy dobýt, jakou sílu mi to dalo… Jsem hrdá na to, že jsem žena a stala jsem se jí doopravdy právě díky porodům.

Láskyplná přítomnost mého manžela a fakt, že to pro něj byl také pohlcující zážitek, který ho hluboce ovlivnil, činí z mých dvou porodů chvíle, ve kterých je náš vztah hluboce ukotven.

Prožitek v nemocničním prostředí by ve mně nikdy nezanechal takový vtisk a já ze srdce přeji takové štěstí svým sestrám z celého světa.

Soline, matka dvou chlapců (4 a 6 let), Paříž