Mám doma 2 děti. První syn se narodil ve velké fakultní nemocnici, a ačkoliv byl porod rychlý a bezproblémový, stihli zdravotníci pár problémů vytvořit a mně tím zadělat na pěknou laktační psychózu. Po této zkušenosti jsme se s manželem rozhodli dát našemu druhému synovi možnost narodit se v bezpečném prostředí u nás doma pod dohledem naší úžasné porodní asistentky. Tato zkušenost nás velmi zasáhla a viděli jsme, jak obrovský rozdíl byl mezi našimi syny jak v maminkovském, tak i v batolecím období. Starší syn je doteď velmi citlivý a nejistý a jako miminko býval velmi uplakaný a až chorobně na mě fixovaný. Mladší syn je oproti tomu pohodář. Sice si rád zavzteká, ale celkově je to pohodové dítě, které má naprostou jistotu ve svých rodičích, takže se rád pouští objevovat svět.

Mladšímu synovi budou už za chvíli 2 roky a my jsme s manželem začali cítit, že ještě stále nejsme jako rodina kompletní a že bychom měli rádi další miminko. Po předchozích zkušenostech s těhotenstvím i porodem bych ráda toto těhotenství prožila v klidu bez zbytečných vnitřních vyšetřování u gynekologa (nějak pořád nevím, co tam každý měsíc hledal…), bez zbytečných ultrazvuků a testů VVV. Mám představu, že budu chodit ke své PA na kontroly a cca 2x bych navštívila gynekologa pro krevní testy a nějaká (dle mého názoru) základní vyšetření. Poradnu u své PA si budu hradit ze svého, ale po předchozí zkušenosti vím, že toto bude velmi nelibě vnímáno při každém kontaktu s mým gynekologem.

O tom, co přijde za 9 měsíců a kde budu rodit, to je už pro mě naprosto bezvýchodná situace. Moc ráda bych opět dala našemu dalšímu dítěti možnost narodit se v domácím prostředí, pokud bude samo chtít, ale stát mi tuto možnost zakázal. Nejsem až tak proti porodům v nemocnici, ba naopak, do 60min od nás je porodnice, která je mi velmi sympatická, ovšem je zde základní problém a to jsou mé překotné porody. Manžel po minulé zkušenosti, kdy jsem se během 45min zcela otevřela a porodila, prohlásil, že se mnou na dálnici v kontrakcích prostě nevyjede, že mě raději odrodí doma sám, než aby chytal dítě někde na zadním sedadle v odstavném pruhu. Jenže co teď?
• Mnou preferovaná a velmi příjemná porodnice, kde by mohla porodu přímo asistovat má PA, ke které bych chodila na poradnu i během těhotenství, je pro nás příliš vzdálená
• Nejbližší porodnice, která je v dosahu cca 30min je sice lepší než fakultní, ale vím, že nebude jen tak jednoduché si prosadit všechna má přání. Nutno podotknout, že nejsem náročná, vlastně nepotřebuji vůbec nic 🙂 Navíc vím, že u porodu bude někdo cizí, někdo kdo mě předtím nikdy neviděl, neví, jak se při porodu chovám, někdo, kdo nezná ani mě, ani mé dítě.
• Porod doma bez zkušené PA nepovažuji za bezpečný a vhodný, nechci zbytečně riskovat, že nepoznám krizovou situaci, když by nastala. Chci mít po svém boku zkušeného člověka, kterému plně důvěřuji a který zná nejen mě, ale i mé těhotenství. Chci mít po svém boku svou PA!

Nevím, jak to celé dopadne, ale není mi z těchto vyhlídek příliš dobře. Nechápu, proč nemohu své těhotenství prožít v klidu a v péči vzdělané a zkušené PA, aniž bych měla v kartě gynekologa uvedený „černý puntík“ a byla vystavena opakovanému nátlaku z jeho strany. Nevím, proč mi stát zakazuje porod doma s PA, kterou si i ráda sama zaplatím a nutí mě rodit doma jen s manželem nebo podniknout cestu do ne příliš vstřícné porodnice, kdy navíc není zcela jisté, že to stihneme. Nechápu, proč mi stát nedovolí koupit si službu (asistence u porodu doma) od erudovaného soukromého podnikatele s patřičným vzděláním a zkušenostmi (registrovaná PA)?

Ivano, velmi si ceníme Vašeho boje za nás, které není až tak moc slyšet. Přeji Vám hodně zdraví a hlavně hodně sil! Věřím, že se ke své práci jednou vrátíte a v ČR vznikne první porodní dům pod vedením porodních asistentek.
Zuzka