Dobrý den paní Ivano K.,

Velmi ráda bych Vás chtěla podpořit svým skromným porodním příběhem. Potkala jsem Vás osobně na přednášce Týdne respektu k porodu a přečetla několikrát Vaši knihu Hovory s porodní bábou, patříte do mé skládanky životních principů a volby, kterou cestou a jak žít zodpovědný a dobrý život.

Rodila jsem ve svém životě jen jednou ve větší nemocnici ve věku 30 let, zážitek a vzpomínky mám na celý život. Vzpomínky jsou to velmi bolestné. Další děti mít pravděpodobně již nebudu a o to více mne bolí vzpomínky na ten jediný životní zážitek….

Těhotenství bylo naprosto v pořádku, žádné komplikace, byla jsem nejšťastnější nastávající maminkou a moc jsem se na děťátko těšila. V hlavě jsem měla myšlenky, že bych chtěla mít krásný domácí porod, ale nikdo v mém okolí tomuto návrhu nebyl nakloněn. Jistota je jistota, jak jsem slyšela, a je lepší rodit u ODBORNÍKŮ, co KDYBY SE NĚCO STALO!!! Hlavně, porod fakt bolí a není to nic hezkého!!!

Moje naprosto zdravé dítě bylo tedy „vyoperováno“ sekcí jen díky poloze koncem pánevním a já v té době věřila slepě zdravotníkům a nezjišťovala si jiné další metody, jak by bylo možné děťátko přivést na svět, nebo spíše kdo by byl ochoten mě doprovázet při porodu koncem pánevním. Porod se rozbíhal před plánovanou sekcí o celé 3 dny dříve, a mně bylo tak krásně! Celý den před samotnou operací mě nic nebolelo, jen jsem měla přes den „menstruační pobolívání v podbřišku“, které bylo spíše příjemné. V noci mi praskla voda a v tu chvíli muž začal být nervózní a honil mě se obléci a vyjet, jelikož nás nikdo nečekal a při plánované sekci je nutné dojet do porodnice do 2 hodin od prasknutí plodové vody. Já jsem měla přirozeně radost, žádné bolesti, před odjezdem do porodnice jsem se začala krásně čistit a došla si několikrát wc. Prostě ukázkový začátek porodu.. Ani se mi nikam nechtělo, začala jsem se vnitřně spojovat s miminkem a uklidňovala jeho i sebe, že bude vše v pořádku a budeme konečně spolu…Jenže vše bylo jinak!!!
Celkově bych to shrnula svým pocitem následovně.

Direktivní, neosobní příjem, arogantní chování personálu, násilné a brutální vyšetření, po němž jsem začala silně krvácet a přestala cítit MOJE DÍTĚ, poté nastal chaos a rychlé cévkování na chodbě před očima zřízence, absolutní ignorance na sále před samotným uspáním, žádné vlídné slovo nic, pak jen tma a naprostá propast kamsi….po probuzení bolest fyzická i psychická, prázdno, buzerace personálu dětského, když jsem mohla poprvé naprosto zfetovaná po celkové narkóze vidět SVOJE DÍTĚ a první slovo tamního personálu bylo, že mám špatná prsa a že se takto dítě nepřisaje!!! Naprostá nelidskost a absolutní absence pokory či slušnosti!!! Manipulace zdravotnického personálu, že přeci oni ví vše lépe než já a že je pro mne a moje dítě lepší separace 48 hodin, údajně je lepší si od sebe odpočinout, a že oni se umí o MOJE DÍTĚ postarat lépe než já, JEHO MÁMA!!!

Násilné chování personálu při koupání děťátka, arogantní neosobní a nelidské chování personálu při vizitách, kontrolách i v nočních hodinách. Neustálé nařizování, zastrašování, poučování a manipulování. Zákaz kontaktu matky s dítětem v posteli, při chování. Neustálé dokazování, že jsem nekompetentní se postarat o MOJE DÍTĚ, a že jen oni to umí nejlépe, nejrychleji a hlavně oni ví, co MOJE DÍTĚ potřebuje.

Zastrašování a manipulace při jakémkoliv nesouhlasu s jejich vnitřními předpisy a řádem, například nesouhlas s očkováním proti TBC, když jsem v té době věděla, že bude očkování do měsíce zrušeno a již nadále nebude plošně aplikováno…. Slovy zdravotnického personálu jsem ohrozila život dítěte s následkem možné smrti!

Další testy, a zbytečné násilí na dítěti různými krevními odběry, kdy bylo celé rozpíchané jako jehelníček jen díky tomu, že jednomu doktorovi se nelíbí hlavička dítěte..!!! A direktivně nařídil, že dítě podstoupí veškerá vyšetření, aniž by se mne a partnera vůbec zeptal!!! Kývla jsem už na všechno vystrašená, vystresovaná a hlavně hormony cloumající nalomenou (spíše zlomenou) psychikou! Pak jsem toho tak litovala!!!

Nespolupráce a ne podpora kojení s následkem naprosté ztráty laktace a extrémního zánětu prsa již v porodnici, kdy personál hrozí možnou nedobrou chutí mléka po podaných lécích, čili opět zastrašování, že nebude miminku chutnat mateřské mléko = další obavy o moji kompetenci se vůbec postarat o jeho ZÁKLADNÍ POTŘEBY!!!
TAKŽE, nelidský přístup, arogantní, manipulativní, neosobní, nepřátelské prostředí. Separace dítěte od matky, naprostá absence podpory bondingu, zbytečné násilí na dítěti i matce jak fyzické, tak psychické, absolutní ignorace potřeb matky a dítěte, ne podpora kojení.
PODTRŽENO, SEČTENO: Zážitek na celý život!!! Dlouhá cesta hojení se z těchto traumat a bloků jak pro mě, tak pro moje dítě!
ALE!!! JSEM ZA TO VDĚČNÁ, PROTOŽE díky němu jsem začala PŘEMÝŠLET, BÝT ZODPOVĚDNÁ ZA MŮJ ŽIVOT A ŽIVOT MÉHO DÍTĚTE. A díky tomuto zážitku jsem konečně zjistila, KTEROU CESTOU CHCI V ŽIVOTĚ JÍT.

Milá paní Ivano, díky za Vaši odvahu ukázat lidem a světu, že existuje jiná, lepší, PŘIROZENÁ, lidská a hlavně DŮSTOJNÁ cesta jak oslavit tu krásu zrození nového života. Posílám Vám mnoho LÁSKY, ODVAHY, ŠTĚSTÍ A BOŽÍ SÍLY abyste nakonec vyhrála nad tím egoistickým BUBÁKEM a mohla dále vykonávat s láskou Vaše životní poslání. Máte moji plnou podporu. Určitě i Vás tato nelehká zkušenost posune v životě DÁL a přinese Vám hlubší uchopení života. Moc Vám držím palce!

Přeji vše dobré,
S.K.