Vše začalo na podzim roku 2003, kdy jsem ze zdravotních důvodů musela vysadit všechny léky a tedy i antikoncepci. Dohodli jsme se s tehdy mým budoucím manželem, že tomu necháme volný průběh. Vždyť lékaři hrozili, že to možná nepůjde díky častým zánětům vaječníků nijak lehce, jestli vůbec.

Adélka

Na konci zimy jsme se už mohli radovat ze dvou čárek na těhotenském testu a lékař potvrdil těhotenství a určil TP na 17.12.2004.

Těhotenství probíhalo hladce, jen nezdolná únava a nutnost spát snad 20h denně byla nepříjemná. Nevolnosti mne postihly asi na dva týdny v druhém měsíci, jinak jsem neměla žádné potíže.

Ke konci těhotenství jsem absolvovala nakonec dva na sobě nezávislé předporodní kurzy, chodila jsem cvičit a plavat a to až do posledního týdne.

V průběhu jsem užívala multivitaminy pro těhotné, asi v poloviční až 1/3 dávce, která je doporučena, od cca 7. měsíce hořčík, na konci těhotenství pak maliníkový čaj. Poslední asi měsíc jsem masírovala hráz.

Kontroly jsem absolvovala u svého gynekologa dle rozpisu, žádné zvláštní testy jsem nepodstoupila. Standardním vyšetřením byl test v 16.tt na Downův syndrom a další vady.

Za celé těhotenství jsem přibrala 22kg.

V 39. týdnu jsem byla odeslána do porodnice s podezřením na málo plodové vody. To se prokázalo, ale prozatím jsem chodila na monitor a vše bylo v pořádku. Doma jsem zkoušela „osvědčené“ metody vyvolání porodu, jako horká koupel, skákání na míči, sex, svařák a podobně, ale nic nezabíralo. A tak mne pozvali na 16.12. na zátěžový test. Ten byl v pohodě, hotový do oběda. Pak jsem ale několik dlouhých hodin čekala na výsledek, který nám přišel sdělit sám pan primář po večeři. Test je v pořádku, a protože mají novou mašinu, která umožňuje snímat miminko přes hlavičku, tak mne prý nechá rodit spontánně. Ráno budeme vyvolávat.

Noc byla děsná, stres a vedro udělali své a já toho moc nenaspala, ale přišlo ráno a s ním první procedury. Čekal mne klystýr, tabletka a napojení na monitor. Na lůžku jsem pak strávila asi polovinu porodu. Kontrakce přicházely pozvolna, pomalu, a tak to nebyl žádný problém, když začalo přituhovat, pomáhaly masáže zad od tatínka a pak mne konečně propustili na balon. Tam jsem se kroutila, prodýchávala a v pohodě zvládala i silnější kontrakce. Když už jsem si říkala, že to je fakt síla, že si snad řeknu o něco na bolest, přišlo nucení k tlačení a rychlá kontrola PA konstatovala, že rychle, rychle, budeme rodit. Napolohovala lehátko do polosedu, zapřela si nohu o svůj bok, stejně to udělala žákyňka s druhou nohou a na 3 zatlačení byla Adélka venku. Po chvíli na břiše přestřihl tatínek pupečník, malou si vzali na pult, kde ji hned ošetřili, zvážili 3050g a změřili 47cm. Popsali a zabalili a už jsme mohly zkusit první přiložení. Adélka se ukázala jako savec a pořádně se napila. Po chvíli usnula a my se mohli těšit z našeho krásného uzlíčku další asi 2 hodiny.

Placenta vyšla ven dobře, poporodní poranění byly hlavně uvnitř a poměrně rozsáhlé. Šla ven moc rychle. Hráz v podstatě nepoškozena.

Spolupráce s PA byla velice dobrá, i když sporadická. Ono to vlastně nebylo potřeba.

Z porodního sálu si Adélku odvezli kolem 16h a mne asi až za hodinu. Po převozu jsem si chvíli odpočinula, a pak se začala shánět po dítěti. Byla jsem ale stále odesílána zpět na pokoj, že toho mají moc, že ještě není dostatečně prohřátá, že ji ještě neviděl lékař… a tak dlouho jsem je otravovala, až mi ji ve 21h donesli. Bylo to hrozné čekání a ještě horší bylo zjištění, že kdyby se pořádně nenapila po porodu, tak by jí dali příkrm, aniž by se mne kdokoliv zeptal (udělali to našim spolubydlícím). Spolupráce s dětským oddělením byla dost hrozná, ale naštěstí jsme je víc nepotřebovaly.

Poporodní komplikace nebyly, jen slabá žloutenka a kopřivka (nebo podle nynějších znalostí zřejmě pustulóza), která byla přiřknuta mandarince před porodem, a nikdo ji neřešil víc, než setřením hnisavých pupínků lihem. Kojení šlo bez potíží.

Přeji Ivaně jen to dobré a stejně tak i nám všem ženám, dcerám a vnučkám. Velmi si cením nejen Ivaniny práce a doufám, že na to vše budeme jednou vzpomínat s úsměvem nad nově narozenými spokojenými dětmi 🙂

Eva z Brna