Neznám dvě ženy, které by rodily stejně. Každá žena, každé dítě, každý porod, jsou jiné. Každá žena potřebuje při porodu svůj čas, trpělivost, zdravou péči. Ani jednoho se jí ovšem v našich nemocnicích nedostává. Čeho se jí tam ale dostává hojně, jsou různé zásahy, nedostatek empatie, větší či menší míra násilí, mrzačení na těle i duši. Zdravotníci se tváří, že nic z toho není pravda, přeci poskytují tu nejlepší péči na světové úrovni, chlubí se nejmenší perinatologickou úmrtností, dostupností císařského řezu do dvou minut, prostě samá nej. Co ale individuální potřeby žen a dětí, jejich přání a podpora? Na to není v instituci zvané porodnice, právě kvůli častým zásahům, čas. Kdo a podle čeho nastavuje v nemocnici péči o rodící ženy? Kdo nastavuje péči o novorozené dítě a kdo určuje, že dítě potřebuje od matky oddělit v údajném zájmu obou?

Představuji vám projekt PorodPoCesku.cz, který nabourává ticho a ignoraci k porodnímu násilí a traumatu. Přináší jednoduchý způsob, jak můžete dát o svých pocitech vědět.
Příběhy žen, vyjádřené v projektu Porod po Česku ukazují, že si ženy přejí úplně jinou péči, přejí si být respektovány a podporovány ve svých individuálních přáních a potřebách. Zatím se tak neděje. A protože málokterý zdravotník se se ženou setká i po nějaké době od porodu, nemá tak účinnou zpětnou vazbu. Dejme zpětné vazby zdravotníkům, napišme jim, jak jsme se v jejich péči cítily, jaké jsme měly potřeby a jakou péči jsme dostaly. Vyjádřeme to negativní, co jsme u svého porodu zažily, napišme, co jsme si přály zažít, vymezme se proti škodlivým a traumatickým procesům, které jsme prožily.

Jako matky a ženy nemáme mnoho času starat se o svá traumata a jejich léčbu. V první řadě se staráme o své děti, pečujeme o jejich potřeby, milujeme je. Mnohdy ale může neléčené trauma komplikovat naše láskyplné pevné vazby, naši trpělivost a empatii v rodině. Dopřejme si tímto vymezením léčbu, která nám přinese úlevu, odpusťme si, posilněme se touto zkušeností a dopřejme si růstem otevření našich myslí a jasnému rozpoznávání dalších možných setkání se škodlivou péčí, ať již při početí, těhotenství, porodu, při péči o své děti, nebo ve zdravotnictví obecně, v školství, v systému, který nerespektuje naši svobodu.

Najděme chvilku pro svou léčbu a napišme, jestli jsme při porodu zažily péči empatickou, podporující, nerozdělující matku a dítě od sebe, nebo jestli zavládla nemocniční rutina. Napišme, jakou péči bychom si přály a jaké jsou při porodu naše potřeby. Napišme, že požadujeme respekt, zdravou podporu, empatii, dostupnost své porodní asistentky a její zdravé péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí.

Napišme, protože věřím, že máme šanci na uzdravení, na uzdravení nás, našich dcer, matek i babiček. Věřím, že na uzdravení má naději celá naše společnost.

Za o.s. Jde to i jinak
Jolana Novotná
http://www.porodpocesku.cz
https://www.facebook.com/porodpocesku/info?tab=page_info
https://www.facebook.com/pages/Roses-Revolution-Czech-Republic/127782267391976
http://www.ijinak.cz

Porodnické násilí se vyskytuje v kruzích porodních asistentek, porodníků a gynekologů a je projevem lhostejnosti vůči autoritě a autonomii žen v oblasti jejich sexuality, těl, dětí a porodů. Je to lhostejnost vůči základnímu pochopení spontánností, dob, pozicí a rytmů porodu v případě, že se nejedná o patologii, nebo potřebu intervencí. Je to zároveň lhostejnost vůči emocionálním potřebám matky a dítěte a může se vyskytovat v jemně nevhodném způsobu komunikace či v otevřenějších gestech. Jesusa Ricoy Olariaga (vzdělává své děti doma, je dula, připravuje ženy k porodu, věnuje se ženám s poporodním traumatem, je aktivní za mateřská práva)