Jsou to dva měsíce, co jsme do naší náruče přivítali Marianu. Je nám spolu nádherně a úplně nejlépe bez oblečení, bez plenky a pod jednou peřinou. Její starší sestra s bratrem měli tu výjimečnou možnost se s ní seznámit doma, hned ráno po probuzení a první euforické chvíle, kdy byl celý náš byt naplněn hormony radosti, štěstí a lásky, jsme sdíleli v pěti. Věřím, že to velice pomáhá sourozencům s přijetím nového člena do smečky. Mají k sestře citlivý a láskyplný vztah bez pocitu ohrožení.

Během těhotenství a porodu jsem si zase znova uvědomila jednu zásadní věc. Ženy jsou stvořené k rození. Pokud je jim dán bezpečný, ničím nerušený prostor a podpora, porodí dobře, ať jsou kdekoli. Takový prostor se však v České Republice hledá těžko. Péče o těhotnou, rodící a ženu v šestinedělí jde naprosto opačným směrem, než je důvěrná spolupráce s úzkým kruhem odborníků.

Ivano, děkuju, že jsi mi byla v těhotenství i po porodu podporou a bezpečným kotvištěm, které jsem potřebovala.

Občas si říkám, kolik my těch dětí mít asi budeme? S každým dítětem k nám přišlo tolik nové radosti, lásky, zkušeností a sebevědomí. Jsem šťastná, že mám kolem sebe blízké, kteří mě teď, při třetím těhotenství, při porodu i po něm, poskytli zdravou a citlivou podporu. Přála bych každé ženě, aby se jí dostalo takové péče, kterou žádá a potřebuje.

Milé ženy, jak to vnímáte vy? Co potřebujete k tomu, abyste se cítily podpořené ve své kompetenci nosit, porodit a postarat se o své dítě? Co potřebujete k tomu, abyste se cítily bezpečně? Řekněte to každému, kdo o vás pečuje, řekněte to všem.

Anna Frantíková Procházková