Po každé, když tu příběhy pro Ivanu, uvědomím si, jaké jsem měla štěstí, že jsem ji potkala!

Když jsem měsíc po svatbě zjistila, že jsem těhotná, moje radost byla neuvěřitelná. Miminko jsme plánovali, ale vůbec jsme nečekali, že to bude takto rychle. Představa o těhotenství a porodu nebyla žádná, možná jen, že je těhotným špatně a porod bolí. Neměla jsem nikoho v okolí, kdo by porod a těhotenství popisoval tak nějak hezky. Díky náhodě nebo osudu jsem potkala mojí spolužačku ze školy a zjistila, že je dula. Párkrát jsme se sešly, povídaly si a já zjistila, že mě čekají hezké chvíle a hlavně, že je to jen o MNĚ, o tom jaký si to udělám 🙂

S manželem jsme přemýšleli, kde budu rodit, a mně neschůdnější přišlo Podolí. Zaregistrovala jsem se a nějak porodnici vypustila z hlavy. Mám gynekoložku v Hořovicích, takže možnost byla i tam, ale protože jsme v tu dobu byli v Praze, přišlo mi to moc daleko. Asi ve čtvrtém měsíci manžel přišel s tím, že bychom mohli rodit doma. Chvíli jsme přemýšlela, jestli se náhodou nezbláznil, vždyť se může stát takových věcí, ale on mne nechal být s tím, ať o tom popřemýšlím. Vzhledem k tomu, že muž toho moc nenamluví, ale když něco řekne, tak to stojí za to, jsem začala shánět informace o porodu doma. Zašla jsem znovu za dulou a ta mi doporučila Ivanu. Přihlásila jsem se na předporodní kurzy do A centra a chtěla se s Ivanou osobně setkat.

První hodina byla seznamovací. Když jsme se představovali a říkali, kde bychom chtěli, rodit moje odpověď byla: porodím, jen ještě nevím kde. Z nemocnic mám stres, porod doma jsem si neuměla představit, bylo tam spousta strachu co když…..

Během následující hodiny jsme si s Ivanou povídali a já jsem pomalu dostávala pocit, že doma by to bylo fajn, jen musím dát pryč všechny ty strašáky. Vzhledem k jejímu zákazu mi doporučila kolegyni a já ve 32 tt začala chodit do poradny. Moje PA je úžasný člověk, klidný, milý, pro mě taková mamina, která umí povzbudit, poradit, ale ví, co dělá. Do poradny jsem chodila do 39 tt, pak jsme se dohodly, že se sejdeme u nás doma, aby PA věděla, kde bydlíme. Vše bylo v pořádku, ale dohoda zněla, že taška do porodnice bude připravená. Já jsem zastávala názor, že až se probudím s kontrakcemi, tak sama řeknu kde chci být…

5.4.2013 jsem se ráno probudila s divným pocitem, došla jsem si na záchod, a když jsem se vrátila do postele, začala odtékat plodová voda.
Vzbudila jsem manžela s tím, že mi asi praskla voda, ale nevím, jestli je to ono, co to má být. Měla jsem za sebou předporodní kurz Ivany, ale samozřejmě jsem vše zapomněla. Čekali jsme do 8 hodin, a pak volali PA, že mi praskla voda. Jeli jsme za ní do A-centra s tím, že budu čekat do toho 11.4. jak mi vypočítali termín ( opět z kurzu v hlavě nic) PA mě mile uklidnila, že čekat nebudem, že budeme rodit dnes.

Trošku jsem zpanikařila, nemám ráda změny a toto změna byla, ale po chvilce jsem se na tu naší malou princeznu začala moc těšit. Už dnes..

Odjeli jsme domů a dohodli se, že budeme s PA na telefonu a během dne se domluvíme, kdy přijede. Bylo mi dobře, až kolem 18 hodiny jsem začala mít strach, že na mě PA zapomněla. Zavolala jsem jí s tím, že už bych jí chtěla mít u sebe, protože kontrakce jsou už silný. Přijela v 20 hodin a já myslela, že přijel Anděl. Postěžovala jsem si, jak to strašně bolí a čekala, že ona s tím něco udělá, jak bláhová, co by s tím asi PA měla dělat, tím si musí projít každá rodička že, ale já měla v tu chvíli pocit, že trpím za všech maminek na světě nejvíc!! 🙂

Zkoušela jsem různé polohy, ale nejlíp se mi leželo na posteli. Kolem půlnoci jsem si vlezla do vany a Eliška se 0.22 hod. narodila. Po deseti minutách vyšla placenta a já dala malou muži, abych se mohla umýt a obléct. Potom jsme si všichni společně vlezli do postele pod peřinu a bylo nám nádherně!! PA vše uklidila – za to jí nesmírně děkuji, protože my jsme se celou dobu mohli věnovat sami sobě.

Ráno nás obě znovu zkontrolovala a odjela. Poté jsme rozposlali zprávy o narození Elišky a pobavili se nad reakcemi rodiny a přátel nad porodem doma. Ono totiž, když to neříkáte dopředu, jaké máte plány, tak to každý skousne a neřekne ani popel. Pokud to říkáte dřív, tak Vám spousta lidí cpe, jak jste nezodpovědní a podobně, ostatně to už jste zde ve svých příbězích psali…

Děkuji Ivaně za možnost poznat ji a děkuji naší porodní asistence Marušce za krásný porod! Jen díky její laskavosti a důvěře ve mě, jsem dokázala porodit doma, protože pokud Vám nikdo nevěří už od mala, tak důvěru v sebe samu člověk těžko znovu získává.. A také děkuji za krásné příběhy Vás všech, byla je radost a někdy i ponaučení číst.

Vše nejlepší v novém roce nejen pro Ivanu,
Lenka