Moji milí,

Příběhy pro Ivanu vznikly jako dárek pro mě, když jsem prožívala těžké osobní období, a zároveň jako podpora ženám na cestě ke spokojenému porodu. Mně podpora určitě moc pomohla. Přestála jsem všechny nástrahy a tímto za všechno ještě veřejně autorkám děkuji. Podílím se nadále na podpoře žen na cestě ke spokojenému porodu všemi možnými způsoby, konzultacemi, kurzy přípravy k porodu, podporou žen v péči o dítě po porodu, kojení atd. No a pokračování „Příběhů“ je takovou nedílnou součástí té podpory.

Mnohé se za tu dobu změnilo. Některé porodnice prošly rekonstrukcí a mají barevné pokoje, drahá křesla pro tatínky, vany jako dekoraci, ale nedá se do nich rodit atd. Jiné porodnice zase zanikly. Abych byla ale spravedlivá, mnohde se změnil i přístup k péči. Leckde je možné domluvit se na péči s konkrétní porodní asistentkou, která se o ženu stará už před porodem a i po porodu. Někde respektují porodní plány a někde je možné se na plánu porodu domluvit i dopředu s personálem porodnice. Je možné porodit ambulantně, tedy odejít několik hodin po porodu domů. Všechny tyto změny jsou ale nesystémové, náhodné a záleží na tom, na koho právě při porodu narazíme.

Pro ty systémové změny vznikly na Ministerstvu zdravotnictví po sobě hned dvě pracovní skupiny, které tak, jak rychle vznikly, tak zase zanikly. Výsledek? Není třeba nic změnit, vše je v absolutním pořádku. Protože ale mnozí si uvědomují, že všechno v pořádku není, vznikla v loňském roce při Radě vlády pro rovné příležitosti pracovní skupina třetí. Kromě lékařů – porodníků a porodních asistentek jsou v ní i jiní lékaři, právníci, sociologové, statistici i zástupci rodičů. Práce nám jde sice ztuha, ale pevně věřím, že dojdeme ke kýženému cíli a domluvíme se. Domluvíme se, jak poskytovat péči tak, aby byla bezpečná, a při tom přátelská a všeobecně dostupná. Aby se ženy mohly na základě komplexních a objektivních informací opravdu svobodně rozhodovat a vybrat si péči, kterou chtějí.

Nedávno vyzvalo Ministerstvo zdravotnictví veřejnost, aby dala vědět, co si myslí, že je třeba v českém porodnictví změnit. Doporučení vyzněla celkem jednoznačně. Individuální péče, možnost péče porodní asistentkou, porodní domy. Tak uvidíme, jak se k tomu MZ postaví. Další naději na zlepšení situace v českém porodnictví vidím v programu podporovaném z Evropských fondů – Akční plán Zdraví 2020. Ne malá částka by se mohla týkat i vzdělávání porodních asistentek, aby byly opravdu vzdělané, samostatné, sebevědomé a zároveň empatické a podporující, prostě porodní asistentky 21. století.

Nechť jsou tedy původní i nové příběhy velkou inspirací, poučením a podporou pro všechny, kteří to potřebují – těhotné ženy, jejich partnery, ale i jejich rodiče a v neposlední řadě i pro porodní asistentky a lékaře.

Vaše Ivana Königsmarková