Začalo to touhou po přirozeném porodu v prvním těhotenství. O porodu doma jsem ani zdaleka neuvažovala, vlastně mne ani nenapadlo, že bych doma rodila. Proto jsem dcerku porodila ve Vrchlabí, a přestože jsem tam byla velmi spokojená – i s ohledem na 2 týdenní pobyt před porodem samotným, který byl vynucený diagnostikovanou gestózou – měla jsem konkrétní výhrady k průběhu po porodu, konkrétně k přílišnému spěchu na porod placenty, který vyústil velmi bolestivou masáží břicha a zbytečnou ztrátou krve. Při druhém těhotenství jsem přesto byla přesvědčená, že opět pojedu do Vrchlabí.

K mému překvapení ale v té době bylo Vrchlabí zavřené. Tak a co teď? Věděla jsem, že do jiné porodnice nechci, přestože jsem už slyšela o dalších, které se postupně přizpůsobují představám rodících matek. Tak jsem došla k myšlence, že raději než v jiné porodnici budu rodit doma.

Po několika dnech strávených na internetu vyhledáváním informací, několika hodinách prodiskutovaných s kamarádkou, která měla termín o 4 měsíce dřív a také se rozhodla pro porod doma, a po více než vstřícném přijetí Petrou Sovovou, ke které jsme se vnutili na návštěvu (a ona nás pozvala jen pár dní po narození svého šestého mimi doma) a u které jsme se ptali na všechno možné i nemožné, jsem se rozhodla. Rodím doma!

Kontaktovala jsem Ivanu K. a dorazili jsme s partnerem na první schůzku. Na té nás Ivana informovala o své představě, jak by měla probíhat péče o ženu v průběhu těhotenství, porodu i po porodu, o možném průběhu v případě komplikací i bez komplikací a také nám na rovinu řekla své podmínky a svá pravidla, na kterých si trvá. Protože jsem měla představu téměř totožnou, nadšeně jsme souhlasili a dohodli se, že tedy u Ivany zůstaneme v péči. Zavolala jsem své gynekoložce-lékařce, že dokud bude vše probíhat v pořádku, zůstávám v péči porodní asistentky a teprve pokud by byly potíže (a stala bych se pacientem), dorazím opět k ní. A na každou kontrolu k Ivaně jsme se (na rozdíl od návštěvy gynekoložky, kde jsme museli vše obhajovat, odmítat a snášet odmítavé jednání, narážky a výhrůžky, co všechno se může stát špatně apod.) velmi těšili. Z každé jsme odcházeli coby nadšení a těšící se rodiče, uklidnění, že je vše ok, a pochválení 🙂

Porod nám vyšel bohužel do Ivaniny dovolené, ale protože ji trávila na chatě, tak i přesto přijela. I když cestou v ty tři ráno bloudila skoro hodinu po okolních vesnicích.

Přiznám se, že jakmile porod dosáhl fáze, kdy jsem cítila tlak na konečník, začala jsem trochu panikařit, ale jakmile Ivana dorazila, už jen svou přítomností a svým klidným přístupem ze mne nervozita spadla a tak jsem měla možnost se soustředit už jen na porod vlastní a těšit se na cvrčka, který tu už každou chvilku bude.

Přestože jsem měla pocit, že už to bude každou chvilku a pořád dokola se ptala Ivany „kdy už?“, tak mi vždy trpělivě odpověděla „už za chvilku“. No, ta chvilka byla ještě hodina a půl.

Po porodu jsme v klidu a tiše počkali na porod placenty, Ivana mi pomohla do koupelny a následně i přesunout se do postele. Ještě s námi chvilku pobyla, malého zkontrolovala a slíbila, že dorazí následující den. Ten opravdu přijela zkontrolovat, jak se nám daří a zda jde vše tak, jak má. A pak ještě párkrát, než nás předala do péče dětské lékařky.

Upřímně obdivuji Ivaninu trpělivost a vnitřní klid, který z ní vyzařuje. Naprosto – v možných a bezpečných mezích – respektuje přání rodičů, je pečlivá, vnímavá, neinvektivní, prostě profesionální porodní asistentka, ze které těhotná a rodící žena může čerpat jistotu. Na každé návštěvě byla moc milá a vstřícná, odpovídala nám na naše dotazy, respektovala nás a brala ohled na naše přání a pocity. Upřímně doufám, že budu mít opět šanci mít Ivanu u svého dalšího porodu doma, aby byl stejně pohodový a úžasný.

Helena Fukalová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 137. Jak se rodil William, srpen 2007