Co nejsrdečněji zdravím a zasílám vlastní příběh. Ivaně přeji hodně sil a moc doufám, že se její situace (i ostatních asistentek) zlepší!!!

Držím palce,
Jana Krumpholcová

Domácí porod 3.3.2012, Mladá Boleslav

Sobota 3:40 ráno – cítím a slyším drobné lupnutí a podle očekávání odtéká trocha plodové vody… A JÉJEJ!!!! Začínám panikařit, s tímhle jsem vůbec nepočítala! Mám za sebou necelé čtyři hodiny spánku, na poslední chvíli do bříška natlačenou všelijakou potravu, jak už se to někdy v páteční večer u televize přihodí. Ale především, taška do porodnice není sbalena, to mělo přijít až dopoledne, vždyť mám přesně týden čas! Oznamuji manželovi, co se stalo, vstáváme a začínáme balit věci k babičce pro téměř dvouletou dceru a pro mě do porodnice. Pro jistotu volám své porodní asistentce a ujišťuji se, že dokud nezačnou kontrakce, budeme čekat, a nejdéle kolem osmé se opět spojíme. Díky stresu se mnoho neděje, tělo se zjevně brání pustit se do „akce“, když je moje psychika narušená… Před šestou je sbaleno, důležité věci připraveny a s manželem uleháme zpět do postele dospat pár chvil. Během hodiny cítím, jak se uklidňuji, pocity na zvracení ze stresu ustupují a po sedmé hodině se spíše začínám těšit na to, jak dnešní den bude asi probíhat. Téměř se nemůžu dočkat, až se dcera probudí, prvně ve svém pokoji bez nočního probuzení a navíc spí nezvykle dlouho. Kolem osmé ji slyšíme, voláme ji a na půl cesty mezi pokoji se potkává s tatínkem. Veselá k nám vyleze do postele, nadšeni si užíváme několik minut společně. Vždyť takové ráno ve třech je definitivně poslední! Sluníčko se začíná drát okny a vše je na nejlepší cestě, kéž je tento den opravdu krásný! Kolem deváté si babička vyzvedává vnučku a diví se, že z postele nespěchám. Při odchodu se ve dveřích potkává s kamarádkou Petrou, která mi má být doma psychickou oporou. Před desátou přijíždí porodní asistentka Jana. Při kontrole zjišťuje, že jsem otevřená na 4 centimetry! Je čas se rozhodnout, jestli jet do porodnice. Jenže mně se vůůůůůbec nechce ze slunečného útulného hnízdečka s nejlepší společností okolo do cizího prostředí s kdovíjakým personálem!!! Jednou jsem už lékařsky vedený porod absolvovala a mám téměř jistotu, že horší by to u druhého porodu být nemělo…

Dnes to chci zažít jinak a hlavně lépe! Zůstáváme… V 10:30 jdu do sprchy, vydržela bych tam dlouho, ale spouští se kontrakce a nabírá na síle. Zaklekávám u postele, dostávám čaj, jenže se mu uvnitř nějak nelíbí… Jana měří miminku srdeční ozvy, slyšíme, jak silně buší, malá se určitě snaží mamince pomoci. Jenže kontrakce se nepříjemně zesilují. V 11:10 mi měří teplotu, chvíli se střídá vedro se zimnicí, přestávám vtipkovat a snažím se soustředit na vydýchávání kontrakcí. Petra mi stále častěji mění ručníky za studenější, příjemně zchlazují obličej, mezitím mě hladí a dýchá se mnou, což mi kupodivu pomáhá lépe se soustředit na to, co dělám, spíše než na to, jak kontrakce bolí. Radu asistentky vrtět kyčlemi a tím pomoci miminku beru s povděkem, je to příjemné. V 11:20 znovu posloucháme miminko, přichází silná kontrakce a za chvilku sundávám spodní prádlo, mám pocit, že už se miminko chystá přijít na svět. V 11:26 se otevírám a hlavičku mohu nahmatat! Jak se vrchol kontrakce prodlužuje, tlačím ze všech sil, už tomu musí být brzy konec! A v 11:43 je naše holčička s námi! Do rukou mi vkládají krásně rostlého tvorečka, dostávám polibek od dojatého tatínka i obou pomocnic a prožívám nejkrásnější okamžiky svého života – porodila jsem nádherné dítě v naprostém komfortu našeho domova! Za chvilku už je venku i placenta, zvláštní chvíle, miminko mám v náručí a přitom je ještě spojeno s placentou. Než se osprchuji, miminko je lehce očištěno a užívá si jej novopečený tatínek. Jana malou zkontroluje a pak přichází šití, raději chci mít to nepříjemné za sebou hned, když není postižené místo nateklé. Miminko se váží ve vaku, má přiměřených 3,2 kilogramu, a poté už pouze odpočíváme v posteli. Bez potíží se malá po chvíli přisaje a mně už se nechce nic jiného, než si užívat první minuty a hodiny pozorováním našeho drobečka. Koutkem oka sleduji, jak se zbylí tři obsluhují kávou a čajem a nadšeně si notují, jak to dnes všechno sedlo, byli jsme opravdu skvělý tým, lepší být nemohl. Posléze odchází kamarádka, Jana si balí své pomůcky, uděluje mi nejdůležitější rady, však se uvidíme opět zítra. Po jejím odjezdu se k nám do hajan připojuje taťka a společně si vychutnáváme pohled na naši holčičku. Sdílíme stejné pocity a jsme šťastní, že nakonec porod proběhl doma. Je to tak odlišný zážitek od prvního, zbytečně vyvolaného porodu! I děťátko působí klidněji, nemusí být vystaveno prvním nepříjemnostem s měřením ještě pokrčeného tělíčka, ostrému světlu, cizím lidem a odtržením od maminky, když třeba zrovna s ní potřebuje být… Věřím, že naše druhá holčička má mnohem lepší start do života než ta první. Už teď jeví větší zájem o krmení, snad bude opravdu lepší jedlík než prvorozená dcera!

Radostnou událost musím oznámit novopečené babičce, stejně jako my je překvapena časnějším příchodem malé na svět. Aby toho na ni nebylo málo, připojuji informaci o porodu doma, více si však povíme za pár hodin, až za námi přijede. Nejbližším rozesílám SMS, přijímám blahopřání a vyslechnu i očekávaný údiv nad průběhem porodu. Ujišťuji, že jsme všichni v pořádku a nesmírně šťastní.

Stále nemůžeme s partnerem uvěřit, že po traumatickém zážitku s prvním porodem jsme prožili naprostý opak – nádherný porod bez medikamentů, s menší bolestí a v mé naprosté psychické pohodě… Kéž by takový prožitek měla každá nastávající maminka uvažující o domácím porodu s porodní asistentkou!

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 179. Domácí porod 3.3.2012, Mladá Boleslav