Kruh se uzavřel

Začnu trochu zeširoka. Vše začalo tím, že jsem otěhotněla 🙂 Kamarádka mi doporučila chodit na těhotenské cvičení a já si našla na internetu jedno mateřské centrum, které jsem záhy navštívila. Ač je poměrně známé, na mě příliš nezapůsobilo, bylo neosobní a necítila jsem se tam dobře.

A tak jsem hledala dál a věrný kamarád google mi našel stránky mateřského A-centra. Měla jsem to trochu z ruky, nicméně se jednoho dne naskytla příležitost a já se přihlásila na cvičení v Áčku. Už když jsem do centra vešla, pocítila jsem velmi milou atmosféru, pobíhaly tam děti a matky byly v družném hovoru. Aniž bych si to tehdy uvědomila, bylo v tu chvíli rozhodnuto o celém přístupu k těhotenství, výběru porodnice, volbě pediatra, volnočasových aktivitách s dcerou… Ale to bych předbíhala.

Na jméno Ivana jsem narazila záhy, když její jméno zmínila na cvičení jedna z maminek a chválila si ji, že k ní chodí na předporodní kurzy, že její „chlap je z Ivany nadšenej a to je u něj prý co říci“. Čas rychle ubíhal a i já jsem se se svým partnerem na předporodní kurz přihlásila. Dostalo se nám tam mnoha kvalifikovaných informací o průběhu porodu, o zákrocích, o roli partnera při porodu, úlevových polohách, atd. Psala jsem si poznámky a tu a tam si poznačila nějakou vtipnou větu:

„Těhotenství není nemoc.“

„Žádné dítě dobrovolně neumře hlady.“

„Jak by Vám bylo, kdyby Vás někdo o půlnoci vzbudil a cpal do vás svíčkovou?“

Věty, které mě tehdy pobavily a trochu nutily k zamyšlení. Když se však malá narodila, byly mi oporou a dodávaly jistotu, když mě okolí snad nevědomky stresovalo, že podle tabulek… Čert vem tabulky 🙂

Každopádně celé těhotenství probíhalo pohodově, dcera se narodila v porodnici v Neratovicích a vybrala si k tomu bezvadnou porodní asistentku Věru. Ačkoliv vše neprobíhalo úplně ideálně, přenášela jsem a porod mi nakonec vyvolávali, bylo dost věcí, které jsem si ubránila a své dítě nedala za celou dobu v porodnici z ruky. Podpisem reversu jsme se jinak s bezvadným nemocničním personálem rozloučili a upalovali s malou domů.

S některými účastníky předporodního kurzu jsme se pak po několika měsících sešli, kde jinde než v A-centru, a k naší velké radosti přišla i Ivana, která se velmi zajímala, jak vše probíhalo. Bylo velmi příjemné a zároveň zvláštní se s ní o tom bavit. Jakoby nás během kurzu dovedla k tajemným dveřím, popsala, co vše nás za nimi může čekat a my do nich vstoupili už sami. Nicméně když jsme z nich vyšli, zase tam stála, usmívala se a naslouchala nám. Kruh se uzavřel 🙂

Děkujeme Ti, Ivano, za to, že tu pro nás jsi.
Aneta, Lukáš a Kačka

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 199. Kruh se uzavřel

 

Rodák

Svého prvního syna jsem přivedla na svět v prosinci 1999 v Podolí. Když jsem čekala svého druhého synka, bylo to problémové a rizikové těhotenství, toužila jsem však porodit do vody. V porodnici mi to však nebylo dovoleno. Narodil se v lednu 2005 v Hořovicích. Díky informacím získaných ve Škole vědomého rodičovství a další prací na sobě jsem dopřála sobě i svému dalšímu synovi bezproblémové těhotenství a porod v domácím prostředí a moc jsem se na něj těšila. Tentokrát se moje přání porodit do vody splnilo. Děkuji Ivaně Königsmarkové za její péči a podporu.

Přála bych každé ženě zážitek z klidného a pohodového domácího porodu a ty krásné a šťastné chvilky v rodinném kruhu bezprostředně po něm.

Rodila jsem našeho třetího synka v půli března 2009 s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou za podpory mého muže.

Narodil se nad ránem, při svíčkách, v klidu domova a „skokem do vody“. Což je více než symbolické, neboť je narozen ve znamení Ryby. Porod probíhal klidně a spontánně, bez jakékoli injekce, jen za podpory masážních aromaolejíčků a esencí.

Ačkoli byl tento třetí z mých synů největší, neměla jsem poprvé žádné poporodní poranění. Starším kloučkům jsem ještě večer před porodem přečetla pohádku, pak mi dali pusinku na bříško se slovy „bráško, už se na tebe moc těšíme“ a klidně prospali celou noc. V noci mne probudily kontrakce. A tak ráno po probuzení synkové s úžasem už vítali nejmladšího brášku pusinkami na jeho čelíčko necelou hodinu po jeho příchodu na svět.

Byly to neopakovatelné chvíle a hluboký zážitek pro všechny. První společné hodiny a dny byly nádherné, tulivé a mazlivé a jsou vryty do naší paměti i těch starších sourozenců, kteří své zážitky nadšeně sdělují.

Jsem šťastná, že jsem rodila doma, neboť to byl pro mne i pro moji rodinu nádherný zážitek. Bylo příjemné zůstat po porodu doma pod kontrolou „porodní báby“, která za námi obden dojížděla a v případě potřeby byla stále na telefonu.

Pediatr přijel dvakrát za námi na kontrolu domů.

Malý krásně prospívá a je to velmi klidné a spokojené dítě. Nejmladšímu synkovi jsme vysadili na zahradě strom, pod kterým je zakopána jeho placenta.

Našemu třetímu synkovi jsou dnes tři roky a hrdě všem návštěvám ukazuje místo, kde přišel na svět, a je pyšný na to, že se narodil v našem domečku a i bráškové vnímají rozdíl v tom, že náš domek je Štěpánův rodný dům, zatím co oni se narodili ve velké nemocnici. A ačkoli jsme v naší vesnici stále vnímáni jako „náplavy“, i když tu bydlíme už 14 let, tak ale máme doma místního rodáka, což dnes není už běžné. Ale moji rodiče ještě stále jezdí na srazy rodáků z jejich vesnic. Možná i tento fakt, že se narodil doma, přispěje k prohloubení vztahu k místu, kde má kořeny, a pojem „rodák“ opět získá na svém významu díky porodům doma.

Ivano, máme Tě rádi, jsi pro naší rodinu prostě naše „porodní bába“ .
Vážíme si Tvé práce i Tvé snahy prosazovat to, co je pro ženy normální a přirozené.
ZDAR A SÍLU TVÉMU DÍLU!

Anička a kluci od Berounky

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 203. Rodák