Naše druhá dcera se nám narodila v lednu 2007. V tuto chvíli je naší temperamentní holčičce pět a půl roku. Valentinka se nám narodila doma, díky Ivaně Konigsmarkové, která mne provázela celým těhotenstvím. V tu zimní neděli odpoledne naší celé rodině i s druhou porodní asistentkou a mojí blízkou spolupracovnicí z pražského A-centra Zorkou Vymazalovou, byly obě ohromnou podporou v příchodu Valentinky na svět (pocit vděčnosti nelze popsat slovy!).

Ivanu znám právě z Áčka a je to už osm let. Předcvičuji v Áčku gravidjógu a nejprve jsem o Ivaně slyšela právě od žen, kterým pomáhala v přípravě na porod, a potom z výpovědí žen-rodiček po porodu. Příběhy byly všechny krásné, až idylické.

Pochopila jsem, díky těmto výpovědím v Áčku, už před otěhotněním s druhou dcerou, že porod může být krásný a velice silný zážitek, který ovlivní nejen život dítěte, ale také posílí důvěru v sebe, rodící ženu, která je matkou a bohyní, dárkyní života.

Asi ve třetím měsíci mého druhého těhotenství jsem byla na týdenní mauně (jógová technika – mlčení a meditace) se svou učitelkou jógy a právě tam jsem měla vizi, že rodím doma v koupelně. Při meditaci jsem viděla sama sebe, jak stojím a rodím..DOMA!

A bylo to! „Aha, tak já budu asi rodit doma…!“ A vyhledala jsem Ivanu..

Ženský POCIT je bohužel racionálnímu muži lékaři, který nikdy nerodil a rodit nebude, nesdělitelný..

Proto svému gynekologovi, fantastickému odborníkovi a skvělému člověku, jsem nic nevysvětlovala a ani se s ním nepřela, když mi velmi důrazně naznačil, že jsem nezodpovědná, pakliže chci rodit doma.

Svěřila jsem se do péče Ivany tedy již v těhotenství a do poradny k ní jsem chodila společně se svým mužem. Oba jsme Ivaně důvěřovali a krásné bylo, když nás naučila nahmatat, jak si Valentinka v břiše leží. O tom se nám v těhotenství s naší první dcerou Anežkou, o patnáct let starší, ani nesnilo.

Díky Existenci a mé vnitřní práci s vizualizací se vše odehrálo nádherně. Tak jak jsem si během těhotenství představovala, že porod začne dopoledne, abych měla po spánku hodně síly, tak se také stalo. Ráno mi praskla plodová voda, když jsem se v devět hodin v posteli otáčela na druhý bok. Ivana se po telefonátu krátce nato dostavila, aby se dozvěděla, v jaké fázi se nacházím. Bylo dost času, v klidu jsem snídala, a tak odjela navštívit svou sestru. Po poledni jsme ji zavolali, že to už je jízda, tak ukončila návštěvu a zase přijela. Krátce na to přišla i Zorka. Obě porodní báby u nás seděly a „jen“ byly… Nejde předat pocit vděčnosti, jak mi to jejich tiché sezení pomohlo.

Zatím můj muž Dalibor při kontrakci, na můj povel, vyskočil na postel, já jsem se mu zavěsila za krk, on mne lehce nadzvedl a s dlooouuuhým vydechovaným ÁÁÁ jsem pomáhala Valentince sestoupit hezky dolů do porodních cest. Takže to byla úžasná společná práce Valentinky, moje a mého muže. „Holky“ stále tiše seděly a jen byly.. Šlo by toto provádět v porodnici?? A proč to, proboha nejde??

Asi po třech hodinách se Ivana podívala.., řekla, že už zašla porodní branka a ať si vyberu místo, kde chci rodit. Zkoušela jsem si sednout na porodní židličku přímo v ložnici.., ale to nebylo ono. Tak kam?? Aha…“Jdeme do koupelny“, zavelela jsem a pomalu se tam odkolíbala a všichni mne následovali.

Stála jsem v koupelně opřená o pult s umyvadlem, Ivana stála za mnou, Dalibor za Ivanou a Zorka ve dveřích, protože koupelna je malá. (A táhli a táhli, ale řepu nevytáhli..:-))

„Musíš zatlačit“, řekla Ivana, „jinak se dítě nenarodí“. To bylo pro mne překvapení, protože s Anežkou, to bylo jinak. Příroda tenkrát tlačila za mne, nešlo by ani náhodou tlačení zastavit, ani kdybych chtěla!.. A teď.. nic!!

Tak jsem silou vůle začala tlačit, ale bylo to velmi nepříjemné, pálilo to a tahalo mne to.. Ivana: “Jinak to nepůjde..!“ To když mi hlavička vklouzla zase zpátky. No a tak jsem zabrala a vida! „Vidím nějaké vlasy!“, zvolala radostně Ivana. A pak se narodila. Byla tichounká, maličká, dlouhovlasá a byla to holčička! Byla hned s námi, u mne na břiše a v náručí, v malinké koupelně a všichni jsme se smáli, když se přisála k prsu.

Anežka byla také doma, přišla se hned podívat na ségru.. a bylo to opět nesdělitelné: Silné, krásné a já jsem měla pocit, že bych mohla za týden rodit zase. Skoro to nebolelo..

Ivana vyšetřila malou u mne na břiše, všichni jsme si společně dali čaj a polévku, kterou Anežka uvařila. Já jsem mohla hned po porodu sedět, protože jsem se nenatrhla!!

Ivana se Zorkou odešly poté, co jsme následně vyplnily papíry pro úřady, aby nás nechali prožít naše rodinné štěstí z toho, že jsme zdraví a v pořádku, všichni spolu, v intimitě našeho domova.

Druhý den přijela na návštěvu k nám domů naše rodinná lékařka, aby zkontrolovala a zvážila Valentinku.

Ivana mne pak navštívila ještě dvakrát, aby viděla, jak se nám daří.

Ivana je anděl! Děkuji jí a nepřestanu děkovat. Přeji takovou úžasnou podporu v těhotenství, při porodu i po něm, zkušené a lidsky milé porodní báby, všem ženám.

S láskou Petra Bzirská

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 314. Narození Valentinky