Příběhy pro Ivanu jsou i dokladem o násilí a porušování lidských práv v českých porodnicích

Příběhy pro Ivanu jsou zajímavé i tím, že smutné příběhy o porodním násilí a traumatech jsou prokládány pozitivněji vyznívajícími příspěvky z domovů i z porodnic. Jednotlivé špatné příběhy mohou působit jako náhodný špatný zážitek konkrétní rodičky nebo jako výjimka, která nic nevypovídá o českém porodnictví jako celku. Samozřejmě je něco jiného, když máme příběhy přečtené všechny, ale upřímně řečeno, to už je na hodně dlouhé čtení. Stačí ale, když víceméně náhodně vybereme několik citací dokládající tu horší stránku mnoha českých porodnic a nemůžeme tvrdit, že chyba není v systému. Poskládány za sebou nám jednotlivé citace – kdy se určité problémy a jevy stále opakují – dávají jakýsi vzor vypovídající o obecnějších problémech českého porodnictví.

http://www.petami.estranky.cz/clanky/porod-bez-nasili/pribehy-pro-ivanu-jsou-i-dokladem-o-nasili-a-porusovani-lidskych-prav-v-ceskych-porodnicich.html
http://holapetra.blog.respekt.ihned.cz/c1-63166580-moc-a-bezmoc-v-ceskych-porodnicich

Petra Holá
 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde:
951. Příběhy pro Ivanu jsou i dokladem o násilí a porušování lidských práv v českých porodnicích
952. Moc a bezmoc v českých porodnicích
 

Jak se rodí otec? Představujeme nový projekt Mužské porodní příběhy

Mužské porodní příběhyNarození dítěte je jedním z klíčových životních mezníků. Okamžikem porodu se nerodí pouze dítě, ale také matka a otec. V současné době dochází k dramatickým proměnám chápání otcovství, již samotná přítomnost mužů u porodu je aspoň v českém kontextu poměrně novým jevem, muži se v mnohem větší míře než dříve podílejí na péči a výchově dětí již od samého narození. Co pro dnešní muže znamená, být přítomen u porodu? Jak prožívají narození svého dítěte? Cílem nového projektu realizovaného ve spolupráci s Ligou otevřených mužů je zmapovat mužskou porodní zkušenost prostřednictvím autentických příběhů samotných mužů-otců. Unikátní soubor mužských porodních příběhů nabízí nastávajícím, čerstvým, i již zkušeným otcům cennou možnost setkání s osobní zkušeností jiných mužů, inspiraci a podporu v procesu utváření vlastní otcovské identity.

Byl jste přítomen u porodu svého dítěte či dětí? Jak jste prožíval tento významný životní okamžik? Napište nám svůj porodní příběh!

Více na http://www.muzskeporodnipribehy.cz/ nebo na facebooku: https://www.facebook.com/muzskeporodnipribehy.

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 963. Jak se rodí otec? Představujeme nový projekt Mužské porodní příběhy

 

Porodní cesta modelky Heleny Houdové

Kojící Helena Houdová na charitativní fotografii 2009Porodila tři děti, přičemž první porod v Praze považuje za trýznivou životní zkušenost. Druhé dítě rodila v Americe v porodním domě s porodní asistentkou a třetí už doma. Přiznává, že s Českem má spojená traumata z dětství. „Cítím tu pořád negativní energii, když jsem tady, dá mi hodně práce, abych si udržela svoje světlo.“

http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/102033/vzdycky-divna-helena-houdova-cesko-ma-spojene-s-negativni-energii-a-traumatem.html

„V očích druhých jsem vždycky byla ta divná… Prošla jsem si díky tomu nejrůznějšími situacemi, naučila se spoustu věcí, ale hlavně jsem se naučila mít ráda sama sebe, a to dokonce i s tím, co moje rodina a společnost neakceptují. Bylo to hodně těžké, byla to možná nejtěžší věc, se kterou jsem kdy bojovala.“

„Nejstaršího syna jsem porodila tady v Praze, a i když jsem měla paní doktorku, která byla své práci oddaná, bylo to strašné. Proběhl nástřih, který jsem nechtěla, dítě mi po porodu hned vzali, i když jsem si ho chtěla nechat, omdlela jsem, transfuze… Druhého syna jsem porodila v New Jersey v porodním domě s porodní asistentkou a bylo to nádherné. Tam mi teprve došlo, jak hrozný ten první porod byl. Díky druhému porodu se mi otevřela spousta nových věcí a jako žena jsem získala pocit, že když jsem dokázala tohle, můžu dokázat všechno. V klasickém porodnictví máte dané nějaké časy, jako první, druhá a třetí doba porodní. Když do té časové tabulky nezapadnete, tak vám píchnou oxytocin, který vám zrychlí kontrakce. Ale zrychlí vám je tak, že to nezvládnete. Tak vám nezbývá nic jiného, než si říct o epidurál. Třetí dítě jsem už rodila doma. “

„Všichni pořád říkáme, že bychom udělali pro svoje děti všechno. To nejmenší, co můžeme udělat, je, přivést na svět dítě nezdrogované, pomoci mu cítit se v bezpečí.“

http://www.dama.cz/celebrity/helena-houdova-v-ocich-druhych-jsem-vzdycky-byla-ta-divna-23564

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 986. Porodní cesta modelky Heleny Houdové

 

Kdyby matka podlehla doporučení lékaře, svět by prišel o hudebního genia a mnoho jeho hitů

Patřím ke generaci, která se narodila v porodnici jako Husákovy děti, ale moje máma a moje dítě se narodilo doma. Naše generace vyrostla na hitech pašovaných „ze Západu“ na konci 80. let, hitům vévodily melancholické písně Vídeňáka Falca.

Vybírám z jeho webu: http://www.falco.at/index.php?option=com_content&view=article&id=58&Itemid=70

Volný překlad: Narodil se v roce 1957 jako Johann Hölzel a začal rušný osudový život. Jeho matka Maria Hölzel – později pak generální ředitelka pobočky habsburské prádelny ve 14. vídeňské čtvrti – byla přijata ve třetím měsíci těhotenství s krvácením v ženské nemocnice Gersthof. Potratila dvojčata a byla tedy velmi depresivní, protože ze všeho nejvíce chtěla dítě – a potratila dokonce dvojčata. Marii Hölzel drželi přes noc v nemocnici. Když lékař diagnostikoval těhotenství následující den po vyšetření, nemohla uvěřit svým uším. „To musí být omyl, já jsem potratila svoje dvojčata včera!“ odpověděla Maria Hölzel zcela zaskočena. Jen několik okamžiků později si uvědomila, že by čekala trojčata. Radost však nemohla vyklíčit, protože doktor řekl, že stejně potratí: „Udělám kyretáž, protože pokud jste potratila dvě děti, pak potratíte i třetí.“ Na tuto panovačnost lékaře sdělila Maria Hölzel energicky a odvážně: „Ne, nebudete dělat nic.“ Zřejmě proto, že chtěla toto dítě nutně – a dostala ho.

Byl to velký, silný kluk, o hmotnosti 4,95 kg a dlouhý 54 cm a od prvního okamžiku svým hlasem velikým přitahoval pozornost. Jeho matka si pamatuje, že její porodní asistentka řekla prorocká slova: „Máte svého chlapečka, je to zpěvák!“, a dala ho matce do náručí.

Přeji všem porodním asistentkám, aby mohly dávat matkám do náručí všechny další geniální zpěváky i obyčejné lidi.
Přeji Ivaně mnoho další síly do života.

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 956. Kdyby matka podlehla doporučení lékaře, svět by prišel o hudebního genia a mnoho jeho hitů