První dítě, syna, jsem rodila v porodnici kvůli vrozené vývojové vadě a následné plánované časné operaci. I když jsem byla informovaná, co je to přirozený porod, měla svou PA a porodní přání, porod nebyl zcela podle mých představ. Zařekla jsem se, že příště to bude úplně jinak.

Ještě před plánovaným početím jsem se pustila do pečlivé přípravy. Nakoupila jsem si doporučovanou literaturu, objevila na FB super skupiny, shlédla doporučovaná videa a čekala. Miminko si k nám našlo cestu brzy. Jaká byla radost, když jsme zjistili, že čekáme holčičku a hlavně zdravou! Spojila jsem se s PA, která mě doprovázela u prvního porodu, ta ovšem z domácího porodu moc nadšená nebyla, domů doprovází výjimečně, ale částečně souhlasila. V zimě jsem se zúčastnila bezvadného kurzu Cesta za radostným porodem s Aničkou Kohutovou, kde jsem si utřídila myšlenky a došla k tomu, že bych si měla najít jinou PA, která se domácího porodu nebojí. A já ji našla! Skvělou, vyhlášenou a laskavou porodní bábu, která po pečlivém rozboru mé anamnézy mě uznala za fyziologicky těhotnou a schopnou splnit si své přání – porodit doma. Na každou kontrolu u ní jsem se vždy těšila a nachystala si spoustu otázek, co mi běžely hlavou. Na jaře jsem absolvovala kurz Hypnoporodu, trénovala vizualizace, četla si afirmace. Neméně důležitá pro mě byla Gravid jóga, kterou jsem cvičila 2 x týdně po dobu posledních 5 měsíců… Celkově mé těhotenství probíhalo opět bezproblémově, krásně, cítila jsem se skvěle! Můj muž z domácího porodu nebyl zrovna dvakrát nadšený, ale do těchto záležitostí mi naštěstí nekecal.

V sobotu 28.4. můj hodný muž celý den myl okna. Já jsem mezitím zašla sousedce půjčit bedýnky na zeleninu, uvařila čočkovou polívku a bramborový guláš. Odpoledne přijela má kamarádka se dvěma dětmi, šli jsme k nám na zmrzlinu a na hřiště. V tu chvíli jsem ještě neměla vůbec žádné tušení… Chvíli po příchodu domů k večeři jsem začala mít poslíčky/slabé kontrakce, které byly okamžitě pravidelné. Psala jsem tedy sms PA a kamarádce dule, že se něco začíná dít a že zkusím jít do vany a spát. Po uspání syna jsme začali s manželem balit věci, které by si sebou vzal k naší sousedce když bych rodila v noci (byli jsme domluvení, že u porodu opět nebude, i tak bylo třeba vyřešit hlídání syna).

Umyla jsem si vlasy, osprchovala se, oholila a vlny se trochu rozestupovaly. Ale po teplé vaně zase naběhly pravidelněji. Spát samozřejmě nešlo. Tak jsem se z ložnice přesunula do kuchyně, kterou máme společnou s obývacím pokojem a začala chystat porodní hnízdečko. Mezitím jsem v průběhu noci chodila na velkou (9x!!). Kontrakce jsem prodýchávala ve stoje opřená o stěnu, nebo linku. Opakovaně jsem chodila na balkón pozorovat svítící úplněk a ztichlé sídliště. Myslela jsem, že manžel spí, ale nervozita mu nedala. Jen jednou našel odvahu mě v noci přijít zkontrolovat jestli jsem v pořádku. Jinak mě nechal být. Již delší dobu byly vlny po 5 minutách, nabývaly na intenzitě… Kontrakce jsem prodýchávala dechem, který jsem se naučila na józe: krátký nádech na 3 doby a výdech na 6 dob. Uvědomila jsem si ale, že při kontrakcích zvedám ramena a nedokážu se uvolnit… Štvalo mě to, věděla jsem dobře, že se tím porod zbytečně prodlužuje. Představa hypnoporodu se rozplynula… 🙂

Ráno jsem volala PA a přemýšlely jsme, jestli by už přijela… Napadlo mě se vnitřně vyšetřit, ať víme víc. Hlavičku jsem vůbec necítila, musela být ještě vysoko a čípek taktéž. Příjezd jsme tedy prozatím odložily. Mezitím jsem si psala s kamarádkou, ta už se o mě bála a naléhala, ať můj doprovod přijede, abych třeba neporodila sama. Dala jsem na její radu a dobře jsem udělala, od mého telefonátu se vlny zrychlily na 2-3 minuty. Věděla jsem, že to ke mně PA s dulou mají daleko a přála si jediné, ať stihnou přijet. To už bylo téměř 9h ráno. V momentě jak přijely, manžel se synem šli ven na hřiště. PA mě vyšetřila dopplerem, vše vpořádku. Napadlo mě dát si opět vanu. V koupelně jsem si zhasla a konečně přišly na řadu elektrické svíčky, které jsem si kvůli tomu účelu koupila. Když při jedné kontrakci mi praskla voda. Cítila jsem zřetelně „vyboulení“ a potom odcházející tekutinu. Zavolala jsem PA s dulou, ať se jdou podívat. U další kontrakce zase odtekla část plodové vody, byla však lehce kalná. V ten moment jsem se vyděsila, myslela jsem že pojedeme do porodnice. Prý je taková barva ještě v pořádku a nemám se bát. Uff! Ve chvíli jak jsem vanu vypustila a prodýchávala kontrakci jsem si uvědomila, že stojím na špičkách a zároveň se mi chce zvracet. V tu chvíli jsem věděla, že už bude brzy po všem. 🙂 V kuchyni jsem měla nachystanou matraci z postele obalenou igelitem, položenou mezi kuchyňskou linkou a ledničkou. Hned jsem šla na čtyři a opřela se hrudníkem o velký balón. Sranda je, že jsem celou dobu se zadkem uhýbala doprava, nevím proč. 🙂 To už jsem byla hlučnější, tak dula vylepila na vstupní dveře cedulku s nápisem: „Drazí sousedé, u nás se neděje nic špatného, jen rodím. Děkuji za pochopení“. Pro jistotu, ať nikdo neplaší a neruší. 🙂

Dula mi příjemně masírovala nohy a hladila mě. Povzbuzovala, že jsem úžasná. Bylo to opravdu příjemné. PA pravidelně kontrolovala ozvy miminka, vše v pořádku. Myslela jsem si, že bych po celonočním lítání na WC mohla být zcela prázdná, ale ouha… U každé kontrakce mi musela PA utírat zadek a mi bylo strašně trapně… A byla jsem hlučná až běda! Pak se mi rozklepaly nohy z té námahy, hroznový cukr mi pomohl, voda na pití taky. V tu chvíli jsem si uvědomila že je v místnosti strašné horko, koupu se v potu, tak tričko s podprsenkou šlo dolů a já byla v rouše Evině. Pak už šlo všechno ráz na ráz. Začala jsem cítit tlak na konečník. A do toho doposud nepoznaný pocit, kdy tělo tlačilo samo. Paráda… Hlavička byla venku na 3 kontrakce a na další byla má dcera tady… 🙂 PA mi ji podala pod nohama. Měla omotanou šňůru kolem krčku. Držela jsem ji v náručí, byla tak teplá, kluzká a voňavá… Ozvala se hlasitě, že je s ní všechno v pořádku. Otevřela oči a prohlížela si mě. Přišla mi moc krásná. Ještě jsem zkontrolovala že je to fakt holka a pochvalovala si, že porod šel krásně…

Krvácení ustalo. Nastal přesun na gauč. Dostala jsem homeo Arnicu na zástavu krvácení. Kontrakce na vypuzení placenty šla jedna za druhou, až konečně cítím že už.. Pak úleva. Ale ouha, to byl jen velký kus sraženiny… Zkusila jsem zapojit břišní lis a kašlat. Taky nic. Tak jsem si dřepla, namotala si pupečník kolem prstu, cítila jsem, že je placenta odloučená, je v pochvě a prostě ji vytáhla. PA ji zkontrolovala a dula mi připravila výtečný koktejl z placenty. Jak slíbila, opravu nebylo nic cítit, jen maliny. 🙂 Asi po hodině jsem přestřihla pupeční šňůru a šla se osprchovat. Motala se mi palice. Není divu, krevní ztráta byla 500 – 600 ml. PA malou vyšetřila, zvážila a vypsala papíry. Pak kontrola poranění, jen malinká trhlinka, domluvily jsme se, že nebudeme šít (zelený jíl a šicí bylinky mi pomohly). Měla jsem štěstí za tak malé poranění, malá ze mě vystřelila rychle jak špunt! 🙂 Protože byl čas oběda, nabídla jsem PA s dulou oběd, ještěže mi zbylo ze včerejška. PA mi ohřála z mrazáku slepičí vývar a uvařila nudle. Paráda… Nic mi nechybělo ke štěstí… Jelikož mám krevní skupinu A-, manžel B+, byl potřeba provést test z pupečníkové krve na krevní skupinu. Sranda, že malá má AB+, takže jsem ještě dostala injekci imunoglobulinu. Mezitím jsem se celou dobu snažila, aby se malá přisála k prsu, podařilo se to až za 6 hodin. Poté byl čas na úklid a zavolat manžela se synem, ať už přijdou přivítat nového člena rodiny.

Porod to byl překrásný, vysněný… Přála jsem si rodit doma. Splněno. Přála jsem si rodit přes den. Také splněno. Přála jsem si zdravé dítě. Mám ho! O pozitivních účincích domácího porodu nebudu psát, už jsem se rozepsala dost. Snad jen, že Adélka k nám přišla v neděli za úplňku ve 40+3, v 11 dopoledne. Porod trval 16 hod (o ½ kratší, než předešlý). Váha 3260 g a 50 cm. Děkuji všem, kteří mě na mé cestě doprovázely, které jsem v tomto období poznala. 🙂