První své dítě jsem porodila v perinatologickém centru v Plzni Lochotíně. O 18 měsíců později jsem porodila svou dcerku v malé městské nemocnici v Kyjově. Přístup tamního personálu byl otřesný. Dodnes si pamatuji otřesnou větu primáře: „Ženská jedna bláznívá, vy chcete, aby vaše dítě zemřelo? Neotvírejte ten inkubátor ,vaše dcera ja na kyslíku a když jí budete inkubátor otevírat, bude jí kyslík v inkubátoru kolísat, tím ji poškodíte mozek a vaše dcera ZEMŘE. Jenomže má dcera na kyslíku nebyla!!!
Chtěli mít ode mne prostě jen pokoj, klid od jedné aktivní maminky, která se snažila být co nejvíce v kontaktu se svou předčasně narozenou dcerou, která nedodržovala návštěvní hodiny, otevírala inkubátor, sahala na své dítě a dokonce si ho chtěla sama přebalit a klokánkovat – Ó jak život ohrožující konání.
Doma jsme se dceři snažila všechny ty útrapy co nejvíce vynahradit.A stále myslela na to, že budoucí 3tí dítě bych chtěla porodit doma, v klidu v soukromí a být jen a jen se svým miminkem, kde by nás od sebe už nikdo neoděloval. O domácím porodu se mi v noci i zdály nádherné sny a já byla stále smutnější a smutnější. Protože jsem si myslela, že v mém případě domácí porod není možný. O to více mě rozhořčila kauza okolo porodní asistentky Ivany K. Nakonec jsem našla odvahu a Ivanu zkontaktovala přes FB. Našla si na mě čas a podrobně jsem rozebrali mé předchozí těhotenství a problémy v něm.
Paní Ivana K. mé obavy rozpustila jako mávnutím kouzelného proutku, sdělila mi, že mé předčasné porody v minulosti nejsou překážkou v budoucím domácím porodu. Stačí abych další miminko porodila po 37 týdnu. Vlila mi nový život do žil a já se dokáži zase radovat ze života a užívám si mateřství, poradila mi i ve chvíli, kdy jsem byla kvůli úrazu a následné hospitalizaci syna na pár dní odloučená od dcery a začlo se mi ztrácet mlíčko. Ivano děkuji, byla bych moc ráda, kdybych vás mohla mít u svého 3 tího porodu nejlépe v domácím prostředí, dala jste mi Naději.

Soňka, Honzík a malá Kačenka