V prosinci 2007 jsem porodila své první dítě – syna Františka ve FN Motol. Překotný porod, 14 dní před „termínem“, málem jsem porodila v autě, na sále v podstatě 10 minut, pár stahů a malý byl venku – nicméně navzdory porodnímu plánu (na který se prý nestačili ani podívat, čemuž věřím, byl to fakt fofr 🙂 „rutinní“ zákroky – nástřih, přestřižení pupeční šňůry hned po porodu, oxytocin nitrožilně pro vypuzení placenty, žádný bonding (Františka po všech tradičních úkonech dokonce umístili do inkubátoru – zdravý donošený novorozenec! – „aby se, maminko, zahřál“).

Když jsem byla poprvé těhotná, zrovna začal v Praze ten nesmysl s registrováním v porodnicích, v Motole skutečně velice ponižující záležitost – už tam jsem velice vážně uvažovala o porodu doma, protože takhle nepříjemné jednání jsem si dokázala představit i u porodu, a to bylo to poslední, co bych chtěla… Ale tenkrát už jsem byla v 7. měsíci, nebyla jsem si tím úplně jistá, manžel byl zcela proti.

Ale druhé těhotenství přišlo relativně brzy, porodní zážitky jsem měla ještě čerstvé, František mě naučil, jak ho mám nosit v šátku, jak být na sebe hrdá a jak o něho pečovat a „bojovat“. Takže v druhém případě jsem o porodu doma začala vážně uvažovat už od začátku, přes kamarádku jsem dostala kontakt na Ivanu Königsmarkovou a bylo to…

Jaký rozdíl jsem vnímala mezi poradnami s Ivanou a u mé gynekoložky – Ivana mi vždy věnovala plnou půlhodinu, ptala se mě, jak se mám, jak se cítím, na co myslím (a mimochodem změřila tlak, zkontrolovala váhu, moč, změřila, jak roste bříško, poslechla si srdíčko miminka)… zatímco u paní doktorky mě nejdřív sestry zvážily, zkontrolovaly moč, změřily tlak, pak jsem šla na 5 minut k doktorce, rychlý ultrazvuk a šla jsem domů…

Dala jsem svému manželovi přečíst knihu „Hovory s porodní bábou“ a tím jsem ho, myslím, takřka přesvědčila, a pak naše společná návštěva u Ivany ho přesvědčila definitivně.

Termín jsem měla v půlce ledna, ale 27.12. v noci přišly stahy, silnější poslíčci — přes den nepravidelně pokračovaly — večer u nás byl na návštěvě můj bratr se ženou a malým skoro ročním Matoušem — kolem půl sedmé večer odjeli a v osm večer se Mařenka narodila, závěrečná fáze byla tak rychlá, že Ivana nakonec přijela 5 minut po porodu — „chytal“ manžel 🙂

Přála bych tento krásný porodní zážitek každé rodině – František s babičkou a dědečkem se přišli podívat na Mařenku necelou hodinu po porodu – já jsem 2 dny po porodu uklízela sníh s Mařenkou v šátku pod péřovou bundou.

Ivana v mém životě znamená velkou podporu, klid, víru v moudrost a sílu všeho přirozeného: našeho těla i ducha a celé přírody, vesmíru…

Dora Bouzková