Už dlouhou dobu se chystám poděkovat Ivaně Königsmarkové za klid a pohodu, se kterou jsem díky ní mohla prožít šestinedělí a období následující. Činím tak alespoň nyní.
Můj syn Vojta se narodil v jedné velké pražské nemocnici císařským řezem. Jednou z důležitých věcí pro mne bylo, abych mohla Vojtu kojit a užít si vzájemné blízkosti, o kterou jsme byli kvůli operaci zpočátku ochuzeni. Z Ivanina předporodního kurzu jsem věděla, že v drtivé většině jsou ženy schopny své děti bezproblémově kojit. Ivaniny kurzy ani jiné podobné evidentně nenavštěvovaly dětské sestry z porodnice, které mi s kojením nepomohly téměř vůbec, popřípadě podávaly naprosto protichůdné informace. Při odchodu z porodnice mi pak bylo doporučeno dítě uměle přikrmovat (to už tak jako tak dělaly sestry v porodnici), protože váhově neprospívá.
Jenže já měla to štěstí, že jsem měla kontakt na Ivanu, vytočila její číslo a domluvila si schůzku s ní. Během hodiny jsme spolu kromě otázek kojení probraly i jiné praktické záležitosti týkající se péče o miminko a stihly vypít čaj. Vojta již týden po Ivanině návštěvě lámal rekordy ve váhových přírůstcích (a to bez kapky umělého mléka) a výtečně prospíval i nadále. Ivana ve mně navíc zasela velikou pohodu a sebedůvěru, takže mé šestinedělí proběhlo naprosto hladce a v pohodě. Čeho nyní lituji je, že se mnou Ivana nebo její kolegyně nebyly již v porodnici.
Ivano, děkuji za plné hrsti (sebe)důvěry, které zaséváte mezi lidmi.

Klára Fillová