166. Poděkování
Drahá Ivano, děkuji.
Nikdy jsme se osobně nesetkaly, přesto i Vám vděčím za to, že alespoń jedno mé dítě přišlo na svět přirozeně.
Ještě před několika lety jsem byla naprosto neiformovaná osoba, která na základě mediálních manipulací odsuzovala kamarádku, jež se neúspěšně pokusila porodit doma.
Trvalo mi to dlouho, ale svůj postoj jsem postupně změnila. Pomohly mi k tomu ženy, které mi doporučily relevantní zdroje informací a které mi zprostředkovaly svou osobní zkušenost s přirozeným porodem.
Nemálo z nich čerpalo své sebevědomí i informace od Vás.
I díky Vám jsem pochopila, že největší omyl v lidském uvažování o domácích porodech je ten, že porod, který v porodnici nedopadl dobře, by doma dopadl ještě hůř.
I díky Vám jsem pochopila, že to, jestli poskytnu svému dítěti hladký vstup do života, záleží především na mně, že jsem schopna to svými rozhodnutími ovlivnit.
Děkuji, že stojíte na začátku dlouhého lidského řetězu, ženského řetězu zkušeností a informací, v době, kdy média prezentují „atraktivně“ zkreslená „fakta“, a veřejnost naslouchá pouze jedné straně, té autoritativní.
Děkuji, že dodáváte ženám sílu pochopit, že v naprosté většině případů není u porodu nutná lékařská intervence. Že je to žena, kdo porodí dítě, ne její manžel ani lékař.
Je mi ctí stát se dalším článkem toho řetězu a šířit své zkušenosti a nabyté informace dál, podporovat další nastávající matky v jejich rozhodnutí porodit pokud možno bez zásahů, tak, jak je to normální.
Ať už doma, v porodním domě nebo v porodnici.
J.Š.