Svého prvního syna jsem přivedla na svět v prosinci 1999 v Podolí. Když jsem čekala svého druhého synka, bylo to problémové a rizikové těhotenství, toužila jsem však porodit do vody. V porodnici mi to však nebylo dovoleno. Narodil se v lednu 2005 v Hořovicích. Díky informacím získaných ve Škole vědomého rodičovství a další prací na sobě jsem dopřála sobě i svému dalšímu synovi bezproblémové těhotenství a porod v domácím prostředí a moc jsem se na něj těšila. Tentokrát se moje přání porodit do vody splnilo. Děkuji Ivaně Königsmarkové za její péči a podporu.

Přála bych každé ženě zážitek z klidného a pohodového domácího porodu a ty krásné a šťastné chvilky v rodinném kruhu bezprostředně po něm.

Rodila jsem našeho třetího synka v půli března 2009 s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou za podpory mého muže.

Narodil se nad ránem, při svíčkách, v klidu domova a „skokem do vody“. Což je více než symbolické, neboť je narozen ve znamení Ryby. Porod probíhal klidně a spontánně, bez jakékoli injekce, jen za podpory masážních aromaolejíčků a esencí.

Ačkoli byl tento třetí z mých synů největší, neměla jsem poprvé žádné poporodní poranění. Starším kloučkům jsem ještě večer před porodem přečetla pohádku, pak mi dali pusinku na bříško se slovy „bráško, už se na tebe moc těšíme“ a klidně prospali celou noc. V noci mne probudily kontrakce. A tak ráno po probuzení synkové s úžasem už vítali nejmladšího brášku pusinkami na jeho čelíčko necelou hodinu po jeho příchodu na svět.

Byly to neopakovatelné chvíle a hluboký zážitek pro všechny. První společné hodiny a dny byly nádherné, tulivé a mazlivé a jsou vryty do naší paměti i těch starších sourozenců, kteří své zážitky nadšeně sdělují.

Jsem šťastná, že jsem rodila doma, neboť to byl pro mne i pro moji rodinu nádherný zážitek. Bylo příjemné zůstat po porodu doma pod kontrolou „porodní báby“, která za námi obden dojížděla a v případě potřeby byla stále na telefonu.

Pediatr přijel dvakrát za námi na kontrolu domů.

Malý krásně prospívá a je to velmi klidné a spokojené dítě. Nejmladšímu synkovi jsme vysadili na zahradě strom, pod kterým je zakopána jeho placenta.

Našemu třetímu synkovi jsou dnes tři roky a hrdě všem návštěvám ukazuje místo, kde přišel na svět, a je pyšný na to, že se narodil v našem domečku a i bráškové vnímají rozdíl v tom, že náš domek je Štěpánův rodný dům, zatím co oni se narodili ve velké nemocnici. A ačkoli jsme v naší vesnici stále vnímáni jako „náplavy“, i když tu bydlíme už 14 let, tak ale máme doma místního rodáka, což dnes není už běžné. Ale moji rodiče ještě stále jezdí na srazy rodáků z jejich vesnic. Možná i tento fakt, že se narodil doma, přispěje k prohloubení vztahu k místu, kde má kořeny, a pojem „rodák“ opět získá na svém významu díky porodům doma.

Ivano, máme Tě rádi, jsi pro naší rodinu prostě naše „porodní bába“ .
Vážíme si Tvé práce i Tvé snahy prosazovat to, co je pro ženy normální a přirozené.
ZDAR A SÍLU TVÉMU DÍLU!

Anička a kluci od Berounky