Poprvé jsem Ivanu Königsmarkovou viděla a slyšela při diskuzi po promítaní dokumentu o stavu českého porodnictví při Respektu k porodu. Tehdy jsem ještě nebyla těhotná a musím říci, že jsem za to byla opravdu ráda. Nedokázala jsem si představit, že bych po zhlédnutí dokumentu šla rodit do porodnice. Ale stejně tak jsem si nedokázala představit, že bych rodila doma. Cítila jsem úlevu, že zatím se nemusím rozhodnout a nemusím nic řešit. Nastávající maminky se hojně zapojovaly do diskuze a Ivana jim klidně a s přehledem odpovídala na všechny dotazy. Z jejích odpovědí mi bylo jasné, že je odborník, který má přehled, který nehazarduje, naopak, řídí se zahraničními standardy.

Nejvíce jsem ale ocenila to, že vůbec nepřesvědčuje k domácím porodům, což jsem trošku čekala, naopak spíše odrazuje a říká, že porod doma není pro každého.

Podruhé jsem se s Ivanou potkala na konzultaci, když jsem v 8. Týdnu těhotenství chtěla doporučit gynekologa nebo gynekoložku, který/která mě nebude nutit do pro mě zbytečných vyšetření. V té době jsem si ještě vůbec nebyla jistá, zda budu rodit doma či v porodnici, byla jsem jen šťastná, že ve mně roste človíček, moje dítě. Ivana mi nejdříve pogratulovala a řekla mi, ať si to užívám. Pak jsme chvilku povídaly a odcházela jsem od ní s krásným pocitem a kontaktem na gynekologa, který mě opravdu do žádných testů nenutil.

Moje těhotenství krásně plynulo, s manželem jsme se těšili na miminko, a abychom se alespoň trochu připravili na to, co nás čeká, začali jsme chodit k Ivaně na předporodní kurz. Poprvé jsme nevěděli, jaké to bude, ale pak jsme se vždycky na pondělní večery s ní těšili! Ivana nás dokázala zaujmout, předat nám spoustu praktických informací, udělala maximum, aby nás na porod a šestinedělí připravila. Snažila se posílit naše sebevědomí a v neposlední řadě nás svými svéráznými poznámkami hodně pobavila.

Na porod doma jsem se necítila a tak jsme zvolili alternativu malé porodnice, kde bylo možné domluvit se s konkrétní porodní asistentkou, chodit k ní před porodem na prohlídky, vybudovat si s ní vztah. U porodu až na samý závěr byl pouze můj muž a moje porodní asistentka, kterou jsem znala, která mi byla sympatická a s kterou jsem se cítila dobře. Bylo to pro mě a mé děťátko to nejlepší rozhodnutí. Ivaně děkuji za to, že mě nasměrovala správným směrem a že mi pomohla důvěřovat si.

Na Velikonoční pondělí roku 2011 jsem se stala maminkou. Ihned po porodu, jsem měla svého drobečka na sobě, přivítala jsem se s ním, hladila si ho a užívala si tu nepopsatelnou nádheru. Po chvíli jsem si uvědomila, že by se mi na miminko lépe mluvilo, kdybych věděla, jestli to je kluk nebo holka. Úžasné bylo, že dokud jsem se nezeptala, nikdo to nevěděl. Dali mi hned miminko na břicho, přesně jak jsem chtěla a nic víc se neřešilo. Byla to holčička a pojmenovali jsme ji Mariana.

Kdyby Mariánka „rostla jako z vody“ asi by tu můj příběh končil. Ale při první prohlídce u dětské lékařky se ukázalo, že Mariánka vůbec nepřibírá, naopak, má dost velký úbytek váhy. Vysála si moc málo mlíka. Bylo mi doporučeno, abych se snažila mléko odsávat a začala okamžitě odsátým nebo umělým mlékem přikrmovat. Celou cestu od doktorky jsem probrečela. Byla jsem úplně rozhozená a vystrašená, připadala jsem si totálně neschopná. Nevěděla jsem, co mám dělat.

Manžel jel vypůjčit do Áčka odsávačku, a když mi volal, že tam potkal Ivanu a že do hodiny u nás bude a pomůže mi, bylo mi hned líp. Ve stavu, v jakém jsem byla, jsem nechtěla vidět nikoho. Ale Ivana, to byl jako hozený záchranný kruh. Ivana mě vyslechla, pomohla s polohou, v které kojit, uklidnila mě. Mám mlíko, Mariánka se přisála, všechno bude ok! Musím přiznat, že ještě potom jsme trochu „válčily“ a nějakou (a né krátkou) dobu nám trvalo, než jsme se sladily a než to začlo být opravdu v pohodě. Ivana mi ale tenkrát pomohla v nejhorším a porodní asistentka, která byla u porodu a která nás potom ještě navštěvovala, mě také velmi podpořila. Nebýt jich, tak bychom s Mariánkou z kojení zábavu nikdy neměly, protože bych s největší pravděpodobností nekojila.

Ivana mi velmi pomohla ještě jednou. Bylo to ještě v šestinedělí, kdy nám moc nešlo kojení, já měla na jednom prsu pár dní tvrdé místo, které jsem kvůli ostatním starostem neřešila. Ovšem tvrdé místo se začlo zvětšovat, prso mi zčervenalo a nevypadalo vůbec pěkně. Přikládala jsem tvaroh, jak nám radila Ivana na předporodním kurzu, stavila jsem se i u homeopatičky pro homeopatika, ale pořád žádné zlepšení nebylo, naopak, pomalu a jistě se to zhoršovalo. V pátek večer jsem začla panikařit a nevěděla co dělat. Měla jsem pocit, že přes noc se mi s tím prsem stane něco hrozného. Po desáté večer jsem to nevydržela a zavolala Ivaně. Čekala jsem, jestli mě neodbyde, že kvůli takové věci volám v pátek v noci. Ivana je ale skvělá! Poslechla si mě, nechala si všechno do detailu popsat, uklidnila mě, podpořila v tom, ať neustále přikládám tvaroh a ať se ozvu zítra s tím jak to vypadá. Přes noc se to otevřelo, vyteklo a bylo líp. Pár dní jsem ještě s Ivanou po telefonu konzultovala, jak se to zlepšuje a co dál.

S podporou, jakou jsem měla, nebylo potřeba lékařů, antibiotik, řezání. Stačil telefon, Ivana na drátě a tvaroh.

Ivaně bych chtěla moc poděkovat za úžasnou podporu, za zkušené rady, za její klid, smysl pro humor, za to, že dělá to, co dělá a že pomáhá vždy, když je potřeba! DÍKY!

Za naši rodinu Lenka Kilčevská