Kdybych mohla vrátit čas a vybrat si jednu jedinou věc ve svém životě, kterou bych udělala jinak, byl by to porod mé prvorozené dcery.

Jako jednu z prvních věcí, kterou bych na tom všem změnila, by byla ta, že bych kontaktovala už v těhotenství soukromou porodní asistentku a tu bych potom i u porodu chtěla mít.

Volbu porodnice a rozhodnutí rodit bez nějaké blízké a věci znalé duše, považuji v tomto případě za jedno z nejhorších rozhodnutí v mém životě.

V případě druhého porodu jsem již jednu takovou dobrou duši vyhledala a byla mi oporou ve chvílích nejtěžších, kdy na mě lékaři z té první porodnice vyvíjeli psychický nátlak a zastrašováním mě nutili do plánovaného císařského řezu před termínem.

Díky této dobré duši a její psychické podpoře, se nám ve vrchlabské porodnici NARODIL po termínu zdravý, donošený a spokojený chlapeček. Prošla jsem si na konci těhotenství psychickým peklem, ale nakonec jsem nepodlehla nátlaku lékařů a musím říci, že toto považuji pro změnu za to nejlepší rozhodnutí v mém životě.

Porodní asistentka, kterou jsem v té době navštěvovala, pro mě byla něco jako anděl z nebe. Ať jsem k ní jela jakkoli vystresovaná, vždy jsem odjížděla úplně klidná a vyrovnaná i přesto, že se mnou mluvila o věcech hodně realisticky. Záleží ovšem na způsobu podání a lidském přístupu. A to si myslím, je jedna z nejdůležitějších věcí jak před, tak i při porodu. Jsem jí vděčná za její psychickou oporu a také za to, že mi doporučila Vrchlabskou porodnici, protože tam měli přístup hodně odlišný od porodnic, kterými jsme v druhém těhotenství prošli.

Teď už vím, že každý porod bolí jinak. Některý bolí fyzicky v tu chvíli, ale vzpomínáte na něj s láskou a ráda se k němu vracíte. A jiný zase bolí v srdci, po celý zbytek života…

I když jste tou dobrou duší, milá Ivano, nebyla v mém druhém případě zrovna Vy, musím říci, že si neskutečně vážím Vaší nelehké práce a patří Vám můj obdiv, úcta a pokora za to, co děláte.
Moc na Vás myslím a přeji, ať se vše v dobré obrátí.

S láskou a díky,
Monika A