Jsem ráda, že jsem mohla rodit doma a nemusela prožít stejně potupný způsob porodu jako moje máma. Ve chvíli, kdy ji začaly předčasné porodní bolesti, odjela do jediné místní porodnice, kde měla mít zamluvenou „kvalitní péči“ díky známosti své tchýně s lékařkou. Doktorka se k ní však chovala velmi přezíravě a posmívala se jejímu strachu o miminko. Ihned po porodu mě odnesli a mámu tam nechali ležet samotnou, potmě a bez jakékoliv zprávy o mém narození/nenarození.

Poněvadž jsem se narodila o dva měsíce dříve, odvezli mě do porodnice do většího města. Rodinný lékař sdělil mému tátovi a tchýni, že jsem se narodila postižená, ač to nebyla vůbec pravda. Od té doby do cca mého čtvrt roku na mě příbuzní v nestřežených chvílích hlučně tleskali, a když jsem projevila úlek, tak se radovali, že teda asi přece jen budu normální.

A jak probíhal můj kontakt s mámou? Všechny rodičky byly v určitý čas nahnány na dlouhou chodbu, kde na stolech ležely hromady erárních plen, které musely povinně skládat. Po této činnosti byl čas na „kojení“, rychle mimino vytáhnout, přiložit mu flašku odstříkaného mléka /máma se bohužel v takovém prostředí neměla možnost rozkojit, takže jsem mívala flašku s cizím mlékem/. Á vypršel čas, konec, ihned mimino opět položit do inkubátoru a za tři hodiny opět vše na novo, s tím, že jednou denně se mimina chytla speciálním hmatem pod zadeček a od hlavy až k patě celá namydlila a šupla pod roztočený kohoutek. Takže toto byl jediný tělesný a psychický kontakt po dobu dvou měsíců.

Nyní je už naštěstí spousta praktik vymýcena, přesto ale to základní jádro zůstává stále stejné, pochroumané. Změnil se pouze kabát a vnitřek je v neměnné podobě. Permanentní kontakt dítěte s matkou je stále považován jako nějaký bonus za odměnu a ne pro každého. Stejně tak přirozeně plynoucí porod.

Porodní asistentku Ivanu jsem poznala nedávno v létě díky svým kamarádkám, které s ní před lety rodily, a velmi na mě zapůsobila její klidná, rozhodná a zároveň empatická povaha. Měla jsem možnost poslechnout si vyprávění o ženách, s kterými byla kdysi u porodu, a bylo znát, jak bohatými zkušenostmi oplývá. Dle jejich rad a postupů by se měli řídit naši porodníci!

Přála bych si, aby existovalo více takových porodních asistentek!

Jana