Po dvou mimoděložních těhotenstvích jsem konečně „normálně“ otěhotněla. Celé těhotenství jsem chodila do knihovny a četla knihy pojednávající o těhotenství, přirozeném porodu, o mimincích, atd. Nejvíce mě zaujaly tyto knihy: Michel Odent – Znovuzrozený porod, Zuzana Štromerová – Možnost volby a Jana Doležalová – Hovory s porodní bábou, ve které jsem se dočetla o paní Ivaně.

Rozhodla jsem se – za velké podpory mého manžela – že porodím přirozeně. Naše miminko se nacházelo v poloze koncem pánevním, tak jsem se rozhodla rodit ve Vrchlabí. Vůbec jsem si nepřipustila riziko, komplikace, ani nějaké potíže.
Když mi „praskla“ plodová voda, zatelefonovala jsem do Vrchlabí, řekla, co a jak, že mám KP, že jedeme z Prahy. Dobalili jsme tašku a jelo se. Porodní bolesti jsem měla křížové, nebylo to moc příjemné, ale vydržela jsem. Poslední fáze, vypuzovací, trvala jen půl hodinky a nám se narodil krásný a zdravý syn.
Porod byl klidný, pohodový až euforický. Mám z něj krásný zážitek.

Po několika měsících jsem měla 3. mimoděložní těhotenství. Z nemocnice mám nejhorší životní zážitek, jak fyzický, tak především psychický.

Poté jsem mohla otěhotnět už pouze pomocí asistované reprodukce. Nevzdala jsem to. Po několika neúspěšných pokusech IVF se nakonec přece jeden zdařil. Bohužel jsem už měla „nálepku“ umělého oplodnění a staré rodičky. K tomu se přidaly komplikace s předčasným otvíráním a já musela strávit 2, 5 měsíce ležením. Bylo to kruté, protože jsem měla výčitky svědomí, že se nemůžu věnovat synovi, který byl „na prázdninách“ u babičky, ale i jsem měla strach o miminko v bříšku, tak jsem ležela a četla.

K paní Ivaně jsem zašla na konzultaci ohledně mojí představy porodu a konce těhotenství. Byla jsem rozhodnutá, že opět porodím přirozeně a mimo vyhlášené porodnice. Protože potřebuji „mít klid“. S paní Ivanou se mi pěkně povídalo. Našla jsem u ní především pochopení a podporu při tvoření porodního plánu. Oceňuji její lidské i profesionální kvality, protože jsme diskutovaly a nikdo mě nestrašil s porodními termíny, ale vyslechla mě a vysvětlila podrobně a rozptýlila moji nejistotu. Celkově mě pozitivně motivovala, že i v porodnici můžu mít pěkný porod, protože vše záleží na mně. Lituji, že jsme toho nestihly více společně.

Odjela jsem za synem na prázdniny a za 4 dny se naše miminko rozhodlo, že se narodí. Byl to velice rychlý porod, k tlumení bolestí jsem stihla využít jen sprchu. Narodila se nám vymodlená dcera.

Rodila jsem 2x v porodnici (Vrchlabí 2006, Havlíčkův Brod 2011), mám 2 nádherné porodní zážitky.

Moc bych chtěla – touto cestou – poděkovat všem, kteří se nebojí „jít proti proudu“ zaběhnutých věcí.

Tento příběh věnuji paní Ivaně Königsmarkové, mému manželovi a dětem.

Jitka Povová