Porodila jsem. Dítě je tady. Radost. Chlapec, chlapec je tady. Je svatý Václav, jedna hodina ráno. Radost, radost, radost! Teplé, těžké tělíčko, náruč, prsa. Všechno je tu. Klid, teplo. Tiché hlasy. Hodina, dvě. Radost.

Tři hodiny, kde je placenta? Cože? Placenta? Další hodina. Vzpomínka – bolest, tahání, bolest. Placenta tady není.

Co uděláme? Volejte Ivanu. Co poradí? Pojedeš do porodnice? Mám Ti píchnout oxytocin?

Ne, volej Ivanu. Volá Ivanu. Rozespalý, sametový hlas. Mám se projít, udělat dřep. Má mi píchnout oxytocin a máme jet do porodnice.

Aha, podívej se. Placenta, placenta je tady!!!

Sms pro Ivanu, placenta je tady, všichni jsou šťastní. I chlapec, chlapec, který nese jméno králů a narodil se na svátek krále. Jméno pečlivě vybrané.

Sms od Ivany, gratuluji Vám, můj tatínek nesl stejné jméno krále.

Díky, Ivano, díky za všechno.

Matka, otec, chlapec se jménem Tvého otce a jeho bratr