Posílám náš druhý příběh. Patří zase kromě Ivany, Zuzaně Štromerové a všem zbývajícím odvážným. Díky nim i náš druhý porod mohl proběhnout v klidu, soukromí a radosti.

Druhé dítě jsme si moc přáli a mile nás překvapilo, jak brzy jsme už zase „čekali“. Pro své druhé těhotenství jsem zvolila stejnou péči, jako pro první (náš první příběh O naší zlaté hodině http://www.pribehyproivanu.eu/pribehy/2012/07/27/o-nasi-zlate-hodine/). Chodila jsem do Zuzaniny poradny samostatné porodní asistentky. V první polovině jsem si svou obvodní lékařkou dala udělat EKG a zjistit krevní obraz. Než jsem otěhotněla, domluvila jsem si už návrat do zaměstnání a tak jsem poslední tři měsíce před odchodem na mateřskou pracovala na poloviční úvazek. Díky rozumnému zaměstnavateli jsem část práce vykonávala z domova, s péči o staršího synka výrazně pomáhal manžel a také kamarádka. Očekávaný termín porodu jsme měli až ke konci ledna, ale asistentka nás připravovala na možný dřívější termín a tak jsme už vánoční program přizpůsobili očekávání našeho vzácného nového člena rodiny. V prosinci jsem se nechala vyšetřit svou gynekoložkou, abych zjistila, jestli mám streptokoka a ještě jednou zjistit krevní obraz.

Při lednové kontrole asistentka při kontrole ozev dítěte odhalila arytmii, provedla proto i dvacetiminutový monitor, aby odhalil případný problém. Zhodnotila ho jako fyziologický a s tím jsme se rozloučily. O čtyři dny později mi má asistentka píše, že se ráno vzbudila s pocitem, že by ráda, abych si nechala udělat monitory ještě jednou někde v nemocnici. V závěru mailu se mi omlouvala, že je snad přecitlivělá, a dodala: „Anebo dnes porodíš.“

Volala jsem jí, ať o nás nemá strach, že se cítím dobře. Užívali jsme si klidného víkendu. Manžel navařil velký hrnec výborného boršče. Chtěla jsem, aby mi ho připravil, až budu rodit, ale měli jsme ještě dva týdny do termínu, tak jsem si chtěla nechat pár porcí zmrazit. Odpoledne jsem si ho dala i na svačinu a připadala jsem si nenasytná. Večer jsem pak kojila staršího syna a začala mi odtékat plodová voda. Zavolala jsem asistentce a domluvily jsme se, že zajedeme do nemocnice zkontrolovat ještě jednou monitory, než se porod rozběhne.

Chtěli jsme porodit doma, ale pokud by porod doma naše asistentka zhodnotila jako riziko pro mě či dítě, byli jsme připraveni jet do nemocnice a ji jsme požádali o doprovod i v případě, že bychom v nemocnici už zůstali. Rychle jsme sbalili tašku do porodnice, vytiskli porodní přání a volbu jména dítěte. Zavolali kamarádku na hlídání synka. Lehké stahy se objevovaly po sedmi až deseti minutách.

Do Neratovic jsme dorazili před půlnocí. Na požádání mi monitory udělali a sloužící lékař i má asistentka ho zhodnotili jako naprosto v pořádku. Takže jsme poděkovali a oznámili, že odjíždíme domů. Lékař si nechal podepsat negativní reverz, ale jednal s námi mile a profesionálně, vlastně se omlouval, že po nás nějaký podpis musí chtít.

Domů jsme se vrátili po jedné hodině v noci. Vítal nás lehký poprašek sněhu a do noci svítící vánoční světýlka na našem okně do kuchyně. Zrovna uplynula tříkrálová neděle. Měla jsem slavnostní pocit a radost, že jsme se mohli vrátit domů. Asistentka zvažovala, zda při lehkých stazích stále po skoro deseti minutách zůstat s námi, nebo jet domů. Nakonec zalehla k nám na gauč a my se usídlili v malém pokojíčku vedle. V poloze na čtyřech jsem si dala teplý termofor na záda a deku přes sebe, manžel si sedl na zem vedle mě a opřel se o křeslo vedle, v klidu a pohodě jsme čekali, co přijde. Vlny stahů pomalu rostly a rostly. Manžel mně masíroval záda a pohupovala jsem se na všech čtyřech, funěla jsem si. Kolem občas proběhl můj dvouletý syn a dal mi kousnout banánu a smáli jsme se, když jsem na něj zafuněla při vlně kontrakcí. Po hodině o něco zintenzivnily a za další půl hodinu praskla plodová voda, tentokrát už ta opravdová. Naše asistentka občas nenápadně změřila ozvy a pak povídá, no už tu skoro je. Zase mě překvapila, nějak brzo, ne? Vždyť jsme teprve začali. Sáhla jsem, abych nahmátla hlavičku a opravdu. Pak už jsem si hledala dobrou polohu, nakonec jsem zalehla na bok a zapřela jednu nohu do manžela. Asistentka mě povzbuzovala, ať hodně přitlačím, že už není nač čekat. Na dvě kontrakce se malé narodilo a hned bylo u mě na břiše. Ještě jsme nevěděli, jestli je to on nebo ona. Manžel povídá: „ Nic jsem neviděl, tak je to holka?“ Asistentka taky nevěděla, jen zlehka podkryla osušku, nakoukla a povídá: „Máte kluka“. Tak se narodil náš Danielek. Růžovoučký, vlasatý, čilý, jen krátce zaplakal a rovnou se přisál.

Pak jsem začala hodně krvácet, asistentka mě požádala, aby už mohla ustřihnout dotepávající pupečník, aby se mnou mohla manipulovat, píchla mi oxytocin a s omluvami rozhodla zavolat záchranku, pro případ, že by se placenta neodloučila a krvácení pokračovalo. Sanitka dorazila asi za deset minut. To jsem právě porodila placentu a krvácení ustalo. Oddechli jsme si, komu by se chtělo do cizího a ne vždy příjemného prostředí. To všechno už jsme jednou zažili. Sloužící lékařka nejprve začala zhurta, kde prý jsme registrovaní k porodu. Odpověděla jsem jí, že celý ten systém je nezákonný a neúčastním se ho. Tehdy si asi uvědomila, že na mě jako právničku nemá cenu nic hrát. Sice navrhla, abychom odjeli do nemocnice, ale uznala, že nic akutně nepotřebuji, a tak si zase nechala podepsat revers a odjeli.

Asistentka mi ošetřila menší porodní poranění, vyplnila dokumentaci, manžel čistil koberec, který jsme ne úplně uhájili. Pak jsem se osprchovala, maličkého jsme zvážili, vyfotili jsme se, zavolali rodině. Už spícího staršího synka jsme přenesli k nám do postele a kolem sedmé ráno všichni po probdělé noci zalehli. Danielek u mě na prsou, starší Denisek uprostřed postele.

Unavení, šťastní, naplnění, spokojení a vděční. I náš druhý porod byl krásný, tak jak má být.

Jen Zuzana, moje porodní asistentka, po probdělé noci pokračovala do svého běžného pracovního dne v těžké službě v prostředí šikany garantované státem. O to víc díky i za tuhle naši kouzelnou noc. A jestli to prostě cítila, že Danielek už se chystá na svět anebo naopak její mail jeho příchod uspíšil?

Kdoví.

Petra A.D.