Ještě před druhým těhotenstvím jsem říkala manželovi, že příště jedině doma. Po zkušenostech z prvního porodu, jsem už do porodnice nechtěla. Když přišlo druhé těhotenství, začala jsem váhat a od původního plánu trošičku upouštět, jelikož jsem člověk nerozhodný a potřebuje stále někoho vedle sebe a jakousi jistotu, a protože manžel není úplně nakloněn porodům doma, tudíž jsem neměla podporu ani v něm, tak jsem se nakonec rozhodla pro porodnici. Dnes když se na to všechno zpětně dívám, vím, že doma by to bylo mnohem pohodovější, bez zbytečných dotazů, zásahů a hlavně v klidu.

Po zvážení jsem se tedy rozhodla pro porodnici, ale najít porodnici, kde bych se cítila dobře, byl příjemný personál, a ještě vás nechali na pokoji (v klidu rodit), nenabízeli vám léky, je tady složitější. Po minulé zkušenosti a po dvou návštěvách jsem šternberskou porodnici zavrhla. Zbývala tedy jedině porodnice Krnov, na kterou jsem slyšela samá pozitiva, a Olomouc. Obě porodnice jsem navštívila, prokonzultovala možnosti s mojí PA a rozhodla jsem Olomouc, už také kvůli vzdálenosti. Takže porodnice vybrána, porodní plán sepsán, soukromá PA zajištěna, mohla jsem jít na věc 🙂

Když přišel den D, asi ve tři ráno mi praskla voda, ihned jsem volala svoji PA a ta okamžitě přijela. Zkontrolovala mě, řekla, že je vše v pořádku, tak jsme se rozhodli setrvat doma. Asi kolem šesté hodiny ráno jsem si říkala, že už je čas, nechtěla jsem v těch největších kontrakcích jet do porodnice, tak jsme vyrazily. Do porodnice jsme dojeli kolem sedmé hodiny ráno. Přijímala nás porodní asistentka, které právě končila služba, ani se neusmála, skoro nic neřekla, pravda čekala jsem trošičku přívětivější přivítání. No nic, po zodpovězení haldy otázek, v té chvíli mi přišlo, že jich je opravdu hodně, jsem podepsala reverz, nechtěla jsem ATB kvůli streptokokovi, jenže to jsem netušila, jakou vlnu to spustí. Nejdřív při příjmu mladá paní doktorka, se mě snažila vystrašit, potom během porodu další paní doktorka, dovolím si poznamenat jméno, byla to paní doktorka Hansmanová, která se rozhodla toto řešit již na porodním pokoji a v průběhu silných kontrakcí. Jelikož jsem nehodlala tuto otázku v tuto dobu řešit, rozhodla se konzultovat situaci s mojí soukromou PA, kterou si odvolala na chodbu a tam, jak jsem se následně dozvěděla, jí řekla, že s maminkami, které odmítají ATB, tam nemá chodit. Celé mě to rozhněvalo, jak jsem se dozvěděla, co se tam dělo. A to všechno se dělo, když jsem rodila a potřebovala se soustředit pouze na sebe a moje miminko. Vrátím se zpět k porodu, po absolvování dlouhého příjmu, jsem tedy byla odvedena na pokoj, přišla za mnou porodní asistentka, která se mnou měla rodit. Musím říct, že byla velice příjemná, řídila se mým porodním plánem, což bylo v té situaci velmi milé. Asi někdy kolem desaté hodiny to přišlo, blížil se závěr porodu, do porodního pokoje naběhla spousta lidí ani nevím, kdo všechno tam byl, všichni koukali a čekali, byla tam i výše zmíněná pediatrička Mudr. Hansmanová, která, mám pocit, tam vnesla negativní energii. Moje soukromá PA mi říkala, jak to tak všechno sledovala, že poté co tam paní doktorka přišla, porodní asistentka, která byla doposud naprosto v klidu, začala najednou jednat. Začala trošičku stresovat, že plodová voda je zakalená, že malý musí ven. Tím mě vystresovala také a já tlačila, i když jsem neměla pocit na tlačení. Když se malý narodil, byl celý fialový a ihned ho odstřihli a začali odsávat, místo toho aby mi ho ihned přiložili, jak jsem si přála, přála jsem si to i u prvního porodu, ale ani teď to nevyšlo. Malého odsáli a až poté mi ho dali na tělo. Náš malý uzlíček se ihned přisál a tak je pěkně přisátý až dodnes 🙂

Jen ještě dodat, dozvěděla jsem se, že voda byla sice zakalená, ale že se to stává a že to bylo v pořádku. Kdybych byla doma se svou PA, určitě bych nemusela tlačit na povel a malého bych měla jistě ihned u sebe. A druhá věc, děti když se narodí, bývají fialové, a když jsou spojené pupeční šňůrou, což u domácích porodů bývá co nejdéle, tak dýchají skrz pupeční šňůru. To jen pro takovou moji rekapitulaci. A doma by mi určitě nenaběhla spousta lidí do ložnice a nedívala se, jak rodím.

Podle mého názoru, se v porodnicích lepší, ale stále to není úplně ta pohoda a klid, která jistě vládne u porodu doma. Takže příště už opravdu jedině doma a pokud ne doma, tak doporučuji mít u sebe člověka, který vás podpoří, a hlavně ví, jak se věci mají, a bude stát za vámi, což pro mě byla moje PA.

S přáním všeho dobrého pro Ivanu a všechny, co je čeká tak krásný a naplňující zážitek, jako je porod.
Jana L.

Příběh první – Laura