Ráda bych svým příběhem podpořila nejen Ivanu, ale také Zuzanu a všechny porodní asistentky v jejich krásné, tolik potřebné a dnes nedoceněné práci – přivádění nových človíčků na svět.

Jak to tedy bylo s naší Mařenkou? Celé moje těhotenství probíhalo naprosto pohodově, radovala jsem se ze zdraví mého těla i sil přírody, které zařídily, že jsem do poslední chvíle čile chodila na procházky a cítila se plná energie. Co se týče lékařské péče, spočívala téměř výlučně v ultrazvukování, kterému se napříště budu spíše vyhýbat, a rutinních testech, které mě možná uklidnily, ale o miminku mnoho neřekly. Když jsem vyhledala porodní asistentku Zuzanu v Porodním domě u Čápa, byla jsem překvapená, jak odlišný je to přístup k těhotné. Poradna byla velmi příjemná, psychicky povzbuzující, asistentka mi důkladně přeměřila a prohmatala břicho, což moje lékařka neudělala ani jednou (!!!).

Byla jsem již po termínu a ve volném čase jsem renovovala starou truhlu na věci pro miminko, kterou jsme dostali od milého souseda. Byly to slunné dny plné radostného očekávání a letních květů. Desátý den jsem se měla dostavit do porodnice na vyvolání, ale jela jsem tam jen na monitor. Tam mě ale jakási MUDr. na chodbě (!) sjela, že mi stárne placenta, stoupá riziko a že musím nastoupit následující den v 7 ráno nalačno (asi myslela rodit). Museli jsme to jít s manželem rozdýchat zmrzlinou.

Večer přišla po velkých vedrech pěkná bouřka. Kolem osmé hodiny jsem vyzvracela mou oblíbenou zelňačku, což jsem si vysvětlila jako neobvyklý jev. Slunce zapadalo a my jsme vyšli pozorovat červánky na mokrou louku. Kolem deváté mi začaly bolesti v podbřišku, které si žádaly víc a víc pozornosti. Poslala jsem manžela na Zličín koupit dětský bazének, máme jenom sprchu. Odjel asi na hodinu, během níž jsem doma ležela, zpívala a zvala Marušku na svět. Když přijel, daly se věci do rychlého pohybu. Odtekla voda, zavolali jsme asistence Marii, ta v jedenáct přijela, nu a po půlnoci byla Mařenka na světě. Vypadla ven a hned začala krásně křičet.

Celé to bylo dosti svižné, silné, ale ne nepříjemné, nebo bolestivé. Měla jsem zhasnuto, jen svíčky, ticho a v naší seknici jen manžela a tichou asistentku. Na bazének ani nedošlo 🙂 Maruška se hned přisála a já jsem jen hleděla na ten zázrak zaplavená štěstím. Protože jsem dost krvácela (nejspíš kvůli kvasinkám), zavolal na radu asistentky manžel sanitku. Byla u nás rychle, saniťáci nanejvýš zdvořilí, dovezli mě do nejbližší porodnice v Kladně. Tam už tak zdvořilí nebyli a vyčinili mi jako malé školačce a při šití mě vyslýchali. To mi ani tak nevadilo jako to, že mi Marušku odnesli kvůli měření, vážení, mytí a zahřívání. Zpět jsme si ji vybojovali – za pomoci dorazivšího manžela – až asi po 3 hodinách. Zůstala jsem v porodnici tři dny, na šestinedělí se sestry chovaly profesionálně, až na to, že se třeba co tři hodiny v noci (!) chodily ptát, jestli už malá kakala.

Odcházela jsem s ještě nestaženou dělohou se zbytky, což mi za týden doporučila doktorka nechat zkontrolovat. To jsem udělala, a protože v děloze stále něco bylo, lékař mi doporučil hospitalizaci s kyretáží. Řekla jsem, děkuji, nechci, a doma jsem obtíž vyřešila zpěvem, cvičením, masážemi a výtečnou kokoškou pastuší tobolkou.

Takže shrnuto podtrženo – porod doma byl nádherný zážitek, který nebudu váhat opakovat a Mařenka je opravdová Podkozačka. Všem porodním asistentkám, a zejména Ivaně, Zuzaně a Marii, která pomáhala mně, přeju, aby mohly svobodně a v úctě vykonávat svoji profesi, která je víc než jiná posláním.

Kateřina Polačková Husová