Druhý den ráno odešla hlenová zátka. Hurá! Celý den jsem cítila, že se něco chystá, ale protože takové pocity jsem měla už několikrát předtím, nic jsem nikomu neřekla. Navečer už mi nebylo úplně nejlépe, ale pořád žádné pravidelné kontrakce. Najednou, za deset devět, kontrace 6 – 7 minut. Za půl hodiny už po pěti minutách. Páni, to jde rychle. Volám PA, že asi budeme rodit, sestře, jestli by nepřijela, kdyby bylo třeba hlídat dceru. V deset s manželem rozkládáme podložky a já lezu do vany. Kontrakce každých 3 – 4 minut. Doufám, že to PA stihne! Vana je jediné místo, kde je mi dobře. Kontrakce jsou dost intenzivní, snažím se je prodýchávat mručením, už ani nemůžu komunikovat s manželem. V jedenáct přijíždí PA. Hurá, hned se cítím klidněji. Jen se na mě na chviličku podívá (otevřená na 6cm) a elektrickým poslouchátkem zjišťuje, co miminko. Všechno v pořádku, zpátky do vany. Za chvilku už ani vana nepomáhá, chce se mi na velkou (nakonec to šlo do vany), lezu ven. PA navrhuje, ať už zkusím tlačit, já na to, že už nemůžu. Ale vždyť už je skoro venku. Opravdu? Nahmatávám hlavičku a nemůžu tomu uvěřit. Takový fofr. Zatlačím jednou, hlavička je venku, zatlačím podruhé, ramínka taky, miminko je tu s námi. Jen je takové divné a rosolovité… Narodilo se v košilce ☺ Úžas, ohromná úleva a radost! Sedím na zemi a synka (jak zjišťujeme) mám na břiše. Je za tři minuty půlnoc. Chlapeček ani nezaplakal, jen se přitulil, byl celý růžovoučký a tak krásně voněl! Pupečník přestřihnul manžel, až dotepal. V klidu čekáme na porod placenty, koukáme na synka a povídáme si. Po porodu placenty sprcha a postel. Jsem trochu natržená, PA mne musí zašít. Ležíme v posteli a nemůžeme se nabažit miminka. Dcera to prospala! Sestra se přichází podívat – syn se narodil 5 minut před jejím příchodem ☺. Manžel odváží PA domů a pak už jsme jen spolu.

Tady by příběh mohl končit happyendem. Kéž by!

Druhý den, kdy jsme se se synem poznávali a užívali pohodu v posteli, jsem se rozhodla zavolat pediatričce, o které jsem věděla, že je ochotná přijít i po porodu doma. Bohužel jsem se jí celé dopoledne nemohla dovolat. A tak jsem se rozhodla zavolat pediatričce naší – a od té doby není dne, kdy bych toho nelitovala. Nejprve mi paní doktorka řekla, že nepřijede, že ze zákona nemůže (!) a že mám jet do nemocnice. Chvíli poté mi však volala zpět s tím, že tedy po ordinačních hodinách dorazí – to už ve mně hlodaly pochybnosti, zda jsem neprohloupila. Když lékařka přijela, byla velmi milá, se sestřičkou syna pečlivě vyšetřily a pak nám sdělily s vážnou tváří, že syn má šelest na srdci a že musí na ekg a ultrazvuk srdce do nemocnice. Zároveň zavolala rychlou, protože převoz normální sanitou prý není možný. Tak nás vystrašila, že jsme svolili.

V nemocnici nás ovšem nevzali na novorozenecké (nerodili jsme tam), ale na normální dětský urgentní příjem! Náš syn, starý 17 hodin, byl nucen čekat přes hodinu v čekárně, kam měly přístup nemocné děti. Když nás po šesté večer konečně vyšetřili, sdělili mi dva lékaři, že žádný šelest neslyší, ale že by bylo lepší tam přes noc zůstat, jednak to tak navrhovala naše pediatrička (!) a jednak by bylo lépe udělat ona vyšetření, a ta jsou možná až na druhý den ráno. To už jsem se nepokrytě rozplakala, volala manželovi, který zůstal doma s dcerou, a ptala se na jeho názor. Manžel sám moc nevěděl. Nakonec je rozhodnutí na mně. Zůstáváme. Vyčerpaná, hladová (od oběda jsem nejedla, v noci z euforie nespala) a zoufalá jsem se odebrala se synem na pokoj. Už je po večeři – naštěstí je tu moje sestra, koupila mi něco k jídlu.

Sestřička, která má noční, mi vysvětluje, jak pracovat s postýlkou s monitorem dechu. Nechápu, proč bych nemohla mít syna u sebe v posteli. Kašlu na postýlku. V noci nade mnou znovu stojí sestra – prý že mám před každým krmením a opět po něm syna vážit, taktéž plínku. Proč mi to říká v noci? Rozespale koukám na formulář, který mám vyplňovat. Jednou jsem to zkusila, ale pak už to nechávám být. Syn má evidentně chuť k jídlu, nestrádá, vypadá spokojeně. Snažím se trochu spát.

Ráno čekáme na slíbená vyšetření. Mezitím mi maminka spolubydlícího miminka sděluje, že je na oddělení infekční průjem. Mám na všechny a všechno čím dál tím větší vztek. Proč nás drží na oddělení s nemocnými dětmi? Další lékaři poslouchají synovo srdíčko. Žádný šelest. Začínám mít podezření, že si ho paní doktorka vymyslela, aby nás dostala do nemocnice. Nakonec po poledni slíbená vyšetření. Ekg v pořádku, na ultrazvuku malý nález, ale pravděpodobně víceméně normální u novorozence – paní doktorka si není jistá, s novorozenci do styku moc nepřichází. Tak prý za týden na kontrolu někam na dětskou kardiologii. A že bychom mohli jít domů. Bohužel musíme ještě čekat – nevíme na co – několik hodin, než nás konečně pustí. Celá anabáze trvala déle než 24 hodin. Celých 24 hodin, které jsme nemohli jako rodina strávit dohromady. Přesně to, čemu jsme se chtěli vyhnout! Po příjezdu domů znovu pláču a vztekám se na naši pediatričku. Trvá mi to pár týdnů, než jsem schopná na „výlet“ pomyslet bez zlosti a smutku. Manžel sděluje náš názor pediatričce, ta doporučuje změnu lékaře – na to jsme již mysleli, ale předběhla nás. Bude to tak ale nejlepší. S novou lékařkou jsme spokojeni, jen v nás všech doutná jiskřička nedůvěry, co od sebe můžeme čekat. Pevně doufám, že jenom to dobré.

Od příjezdu domů už se od syna nehnu. Užíváme se. Dcerka si na něj zvyká, pomáhá mi. A já se každý den vracím v myšlenkách ke dni, kdy se narodil – kdy jsem cítila tu sílu, kterou člověku může dát jenom výjimečná zkušenost. S vděčností myslím na naše PA, které nás podporovaly po celou dobu a bez kterých bych tu sílu těžko hledala, a na paní Ivanu, která to všechno vlastně začala. Přeji všem porodním asistentkám, aby mohly vykonávat své povolání svobodně a bez restrikcí. Přeji všem budoucím matkám, aby mohly rodit tam, kde se cítí bezpečně. Přeji naší společnosti, aby byla tolerantní a otevřená i jiným než většinovým názorům a neodsuzovala někoho za něco tak přirozeného, jako je volba místa porodu.

P.S. Mimochodem, jizva po natržení vůbec nebolela a mohla jsem sedět hned druhý den! A z manžela se stal zastánce domácích porodů ☺

Kristina