Příběhy pro Ivanu se narodily před více než čtyřmi lety, jen o šest týdnů později než má nejmladší dcera. Po celou dobu svého publikování stejně jako ona rostly, přinášely radost, starost, překvapení. Po dvou a půl letech jejich existence jsme oslavili, že už nejsou potřeba, ale to už běhaly tak dobře a rychle, že ještě téměř rok trvalo, než se zastavily.

Následující rok přinášel nové výzvy, nové radosti i starosti. A mezitím se v českých domovech, v přátelských kroužcích, na sociálních sítích narodila spousta nových příběhů. Příběhů porodů. Příběhů vůle a odhodlanosti. Příběhů práce a politiky ve snaze změnit systém péče shora, příběhů vytrvalosti změnit systém zezdola.

Na počátku roku 2016 se Ministerstvo zdravotnictví na své facebookové stránce zeptalo českých žen, co by si přály změnit v českých porodnicích. Neuvěřitelně vysoké množství žen zareagovalo. Jejich přání by se dala shrnout do čtyř bodů: (1) respekt a komunikaci (2) absenci rutinních intervencí (3) kontinuální péči porodní asistentky (4) vznik porodních domů. Současně znovu rozběhla svou činnost Pracovní skupina pro porodnictví při Radě vlády pro rovnost žen a mužů (jejíž členkou je i Ivana), vzniklo mnoho podpůrných skutečných i virtuálních skupin žen, které vzaly svůj porodní a rodinný příběh do svých rukou. Cítíme, že přichází jaro, síla se probouzí, a s ní jsme se rozhodly Příběhy obnovit – v novém kabátě, na nové adrese www.pribehyproivanu.eu, a s novými příběhy. Příběhy pro svobodnou Ivanu, svobodné ženy, děti, rodiny. Stránku současně propojujeme s facebookovou stránkou Chceme péči samostatné porodní asistentky, kde bude možné příběhy komentovat.

Počínaje dneškem každý den v 18 hodin uveřejníme příběh. Pokud budeme mít nový, bude nový, pokud ne, uveřejníme postupně od prvního všechny příběhy staré. Ty staré zároveň můžete najít na stránkách pohromadě zde, tak jak byly poslány autory, bez našich komentářů. Rády bychom se vrátily k počátkům a publikovaly zejména příběhy porodů doma, příběhy kontinuální péče porodní asistentky. Česká vláda ústy svého zmocněnce ve Štrasburku tvrdila, že porod doma se ročně týká nějakých devíti žen. Pojďme spolu ukázat, jak moc se mýlí.

Vaše příběhy – ať už je o porod doma, porod v porodnici nebo porod na cestě – chceme, potřebujeme a s radostí uvítáme na adrese pribehy@pribehyproivanu.eu. Vítány jsou také doprovodné fotografie.

Za tým Příběhů Markéta Pavlíková