Děkujeme paní Heleně Bachůrové za překlad článku Iny May Gaskin „Global Motherhood: Birth Freedom or Birth Totalitarianism?“, který následuje.

Přála bych si, aby každá těhotná žena ve Spojených státech měla takovou možnost volby, jakou jsem poznala při své nedávné cestě do Forth Worthu a Dallasu. Ženy žijící v této části Texasu si mohou vybrat, zda porodí své dítě v nemocnici, v jednom z několika porodních center nebo u sebe doma. Možnost skutečné volby místa porodu se nabízí ještě v několika málo dalších amerických městech, ale stále existují některé státy, nespočet oblastí s malými městy či zemědělsky zaměřené části Spojených států, kde žádné porodní asistentky ani možnost volby nejsou.

Vzhledem k nedostatku porodních asistentek a chybějící možnosti volby místa porodu panujícím ve velké části USA vznikají občanská sdružení, která volají po změně systému. Patří sem například: Where’s My MidWife? („Kde je moje porodní asistentka?”), The Push for Midwives.org („Úsilí o porodní asistentky”; zároveň push = tlačit), ImprovingBirth.org („Zlepšení porodu”), a Childbirth Connection („Porodní spojení”). Většina žen, které se rozhodnou pro péči porodní asistentky, znají výsledky výzkumu, podle něhož je péče porodní asistentky spojená s nižším počtem lékařských zásahů, než je tomu v porodnické praxi.

Stala jsem se porodní asistentkou jediným způsobem, na jaký jsem v roce 1970 přišla (bylo to v době, kdy porodní asistentky zaměstnávaly pouze dvě nemocnice v USA): našla jsem si několik lékařů, kteří mi předali přímé instrukce týkající se základních principů a praxe porodní asistence. Výsledky, kterých jsme dosáhli (a které byly dobré), jsem publikovala a spolu s nimi jsem v lékařských kruzích představila techniky, které jsme používali, čímž jsme do jisté míry dosáhli přijetí a podpory, i přesto, že jsme byli poměrně novým prvkem v oboru. Citát z Ob.Gyn News, 1979: „Poznámky padající ze strany lékařů vyjadřovaly negativní postoj hraničící až s opovržením, jejich reakce se však zásadním způsobem změnily poté, co vyslechli paní Gaskinovou a podívali se na záznamy.“

Mnohým porodníkům začalo být jasné, že domácí porody by mohly být určitou laboratoří vyvíjející inovace postupů používaných v porodnictví, z nichž by bylo možné těžit i v nemocnicích. Takzvaný manévr Gaskinové je pouze jedním příkladem postupu používaného při domácích porodech, který mnoha mým přátelům porodníkům podle jejich slov zachránil kariéru tím, že s jeho pomocí předešli ztrátám na životech či trvalému poškození zdraví.

Během měsíců, které uplynuly od loňského prosince, kdy jsem ve švédském parlamentu obdržela cenu 2011 Right Livelihood Award, jsem v několika rozhovorech odpovídala na otázky týkající se mé práce porodní asistentky, a mnohokrát o mě v této souvislosti padla zmínka v médiích. New York Times zveřejnil ve svém článku několik krásných fotografií společně se spíše povrchním pojednáním o domácím porodu, reportérka serveru Daily Beast Michelle Goldbergová předložila svůj pesimistický pohled na domácí porody, aniž by se zajímala o to, proč si jej sice malá, ale neustále rostoucí skupina rodících žen vybírá, a reportérka online magazínu Slate Jennifer Blocková Goldbergovou kárala za předpojaté zpravodajství. Pokud bych se sem propadla z jiné planety, jistě bych žasla nad tím, že něco, co si zvolí méně než 0,7 procent amerických žen, dokáže vyvolat takové vášně. Pramení snad toto rozčilení z toho, že o nárůst domácích porodů se zasloužily i některé celebrity? Uvědomujeme si, že i kdybychom zohlednili nárůst z poslední doby, je podíl domácích porodů stále ještě nižší, než byl v roce 1969? Uvědomují si ženy, které tak hlasitě oponují jiným ženám, které si vybraly domácí porod, že neexistuje nebezpečí, že by americké porodnické statistiky byly nepříznivě ovlivněny výběrem, který učinila méně než jednoprocentní skupina všech rodiček?

Neznám žádný jiný stát na světě, který by schválil zákon odmítající právo ženy zvolit si, kde hodlá porodit své dítě. Ve Velké Británii je právo ženy na výběr místa porodu tak silně zakotvené v kodexu porodních asistentek, že se po porodní asistentce vyžaduje zůstat u rodící ženy, která odmítá převoz do nemocnice, a to i v případě, že se tato žena rozhodne porodit v lese či na louce. Prioritou je zajistit ženě maximální dostupnou pomoc, což znamená, že během této doby, kdy je žena velmi zranitelná, ji porodní asistentka nesmí opustit.

V poslední době jsem mluvila s lidmi pocházejícími ze zemí, v nichž vláda využívá policii, aby ženy odradila od domácích porodů. Například v Chorvatsku existují porodní asistentky, ale nemají povolení poskytovat vůbec žádnou prenatální péči. Těhotné ženy, které se sdružovaly s dalšími ženami, které měly v úmyslu zvolit si domácí porod, navštívila policie, jejímž jediným cílem zjevně bylo ženy zastrašit tak, aby ve svých plánech nepokračovaly. Návštěva u pediatra s dítětem narozeným doma, ať už plánovaně nebo ne, se místo původně zamýšleného vyšetření dítěte může změnit v policejní vyšetřování. Území Chorvatska se skládá z mnoha obydlených ostrovů, kde nejsou nemocnice. Spojení s pevninou zajišťují trajekty, a tak někdy dochází k porodu na jejich palubě, když porod té či oné ženy postupuje rychle. Kdybychom byli ve Velké Británii, na těchto ostrovech by byly porodní asistentky.

Jestliže v určité zemi nejsou téměř nebo vůbec k dispozici porodní asistentky, odborná úroveň porodnictví klesá do takové míry, že moudřejší porodníci, kteří uznávají potřebu lepší volby místa porodu a silné profese porodních asistentek, bijí na poplach. Ve Spojených státech máme dnes nespočet žen, které si vybraly neasistovaný porod kvůli nedostatečné možnosti určit si doprovod k porodu, který by chtěl a byl schopen poskytnout podporu ženě, která ji potřebuje při porodu koncem pánevním, porodu dvojčat, porodu po předchozím císařském řezu, nebo při prostém předem plánovaném domácím porodu.

Pokud ženy mají malý nebo vůbec žádný výběr místa porodu a v zemi je pevně nastolena porodní totalita, znalosti porodníků klesají. Viděla jsem zprávy žen, které nejsou těhotné, ale dověděly se to až poté, co jim rozřízli břicho na porod císařem. Tyto ženy měly falešné těhotenství, což je stav, který se objevuje u některých žen, který však nyní nebyl správně diagnostikován kvůli chybějícím odborným znalostem.

Nepřeháním, řeknu-li, že porodní asistentky jsou ohroženým druhem, jestliže státy nenajdou způsob, jak zvrátit dnešní trend neustále stoupajících počtů vyvolávaných porodů a císařských řezů. Celosvětové vedení nyní zaujímá Čína, která má národní průměr císařských řezů 50 procent a která následuje směr udaný Brazílií, kde jsou ve velkých městech soukromé nemocnice s poměrem císařských řezů 98 až 99 procent. V zemích a kulturách, v nichž proběhl takovýto vývoj, obor porodní asistence již neexistuje. A žádná ze zemí s nejvyšším počtem císařských řezů nemá nijak záviděníhodná čísla mateřské úmrtnosti. Stejně jako my [USA].

Překročí-li procento prováděných císařských řezů hodnoty, které doporučovala v polovině 80. let Světová zdravotnická organizace, je spolehlivě podloženo, že nad výhodami dostupnosti chirurgického řešení, které může zachránit život, začínají převažovat rizika spočívající v použití chirurgie jako takové. Čím dál tím více dětí vstupuje do života z neonatálních jednotek intenzivní péče, protože tyto děti přišly na svět s dýchacími problémy, které jsou přímo spojené s porodem císařským řezem. Více žen umírá na komplikace spojené s porodem císařským řezem, jakými jsou například náhodná poranění vnitřních orgánů, infekce, krvácení, anestézie, plicní embolie, břišní adheze vedoucí k neprůchodnosti střev a problémy s placentou během příštího těhotenství. Spojené státy jsou jednou ze čtyř zemí na světě s rostoucí mateřskou úmrtností. Kalifornie hlásí trojnásobný nárůst mateřské úmrtnosti v období mezi lety 1996 až 2006. Podle mého názoru bychom tomuto problému měli věnovat více pozornosti než pozdvižení panujícímu kolem počtu domácích porodů, které se týkají jen velmi malého vzorku populace.

Měli bychom být schopni uznat, že ženy si ve své situaci zaslouží podporu. Podobně se asi všichni shodneme na tom, že otevřená veřejná diskuse s respektem ke všem zúčastněným je nejlepší cestou k nastavení demokratických zásad. První dodatek Ústavy je založen na premise, že dobrých rozhodnutí ve veřejných věcech lze dosáhnout jen pomocí svobodné výměny myšlenek a informací. To nejlepší, co může zdravotnický systém udělat, je uzpůsobit se tak, aby splnil potřeby každé jednotlivé ženy při každém jednotlivém porodu. A tyto potřeby sahají od nerušeného domácího porodu až po plánovaný císařský řez.

Ina May Gaskin
Zakladatelka a ředitelka centra porodní asistence “The Farm”.