S paní Ivanou Königsmarkovou jsem se osobně poprvé potkala až letos, když jsem jí pozvala k nám na husitskou faru v Břevnově, do diskuze v rámci pravidelných dokumentárních večerů k aktuálním společenským tématům, které pořádáme. O její práci v CAPu, A-centru i asistenci u domácích porodů jsem ale věděla už dlouho, četla jsem, v rámci teoretické přípravy na své možné budoucí těhotenství, také knížku Hovory s porodní bábou. Musím říct, že si práce paní Ivany moc vážím, připadá mi přirozené mít v rámci demokratické země možnost svobodné volby místa a způsobu porodu, a tak mě velmi mrzelo, že došlo k soudnímu sporu a že byla paní Ivaně zakázána možnost dál asistovat u domácích porodů. Chtěla jsem jí jako farářka, která se občansky angažuje, vyjádřit podporu, i proto jsme za téma únorového promítání Dokumentů na faře s názvem “Svoboda volby” zvolili otázku, jak a kde přivádět děti na svět.

Na faře bylo ten večer opravdu plno, ti, kdo přišli (a nebyly to zdaleka jen ženy), viděli nejprve film Gabriely Kontra a Kateřiny Kačerovské “Porodní plán”. Do diskuze jsme zvali kromě paní Ivany, dále dvou žen, které rodily jak doma, tak v nemocnici a autorky filmu, i lékaře/ku – porodníka, což se (co myslíte?) – nepovedlo. Nikdo z oslovených neměl odvahu obhajovat názory mnoha lékařů a lékařek ve společnosti lidí, kteří si kladou otázky po smyslu současné, v mnohém nevyhovující, porodnické nemocniční praxe. I přesto nešlo o militantní večer proti porodům v porodnicích. Daleko víc jsme v debatě naráželi na nesmyslnost a neefektivnost současného systému, který diktuje v podstatě všem maminkám bez rozdílu porod podle jednoho vzorce a ty, které se do něj nevejdou či vejít nechtějí, nesmyslně šikanuje. Zajímavé je, že ženy, které si jako místo bezpečného porodu zvolí svůj domov, se setkávají ze strany (většinou) mužů porodníků s nepochopením a získávají nálepku nezodpovědných hazardérek, nikdo si ale stejným pejorativem nedovolí označit ženu, která porodí například v autě či sanitce, protože prostě z domova vyjede pozdě nebo porod postupuje příliš rychle. Přitom i taková žena přivádí na svět dítě mimo nemocnici a často bez lékaře a samozřejmě bez všech možných přístrojů poblíž.

Během večera zaznělo mnoho otázek a názorů, paní Ivana, stejně jako ostatní účastníci debaty, trpělivě odpovídala, vysvětlovala, popisovala rozdíl v praxi u nás a v zahraničí a to, co říkala, znělo logicky a v mnohém celkem jednoduše, až by si člověk řekl, že je opravdu s podivem, že porody v domácím prostředí s porodní bábou namísto lékaře a mnoha zbytečných zásahů (resp. svobodná volba místa a způsobu porodu) vyvolávají takové emoce. My, kdo cítíme potřebu změny, přece nebojujeme za plošné zavedení porodů doma, ale za svobodu volby pro ty, kteří se necítí bezpečně v nemocničním prostředí, a to asi vždycky bude menšina žen.

Nakonec jsme se asi všichni shodli, že je potřeba neustále vyvíjet tlak – na lékaře, v nemocnicích, na ministerstvo, na média a prostě si změnu postupně prosadit. Navzájem se informovat a posilovat, předávat zkušenosti. K tomu je potřeba mít informace, na základě kterých se můžeme svobodně rozhodovat a jak věřím, ten večer na faře k tomu také malinko přispěl.

Chtěla bych všem zúčastněným a hlavně paní Ivaně Königsmarkové poděkovat a nadále jí držím palce a modlím se za ni!

Sandra Silná, farářka, 8. 2. 2012

Autorem všech fotografií je pan Eugen Kukla a jakékoliv použití fotografií je možné pouze s jeho souhlasem. Zároveň mu také děkujeme za poskytnutí těchto fotografií pro tento příběh.

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 144. Dokumenty na faře: Svoboda volby