Tento příběh není o Ivaně, ale “jen” pro Ivanu a všechny, které zajímá, jak to kde chodí. O Ivaně byl můj dřívější příběh, v tomto těhotenství a porodu figurovala jen jako „jedna z kamarádek“, se kterými jsem si dopisovala. A to proto, že tento příběh se odehrává ve Švýcarsku. Doufám, že bude inspirací k tomu, jak by to mohlo fungovat i v Čechách, a omlouvám se, že jsou tu technické detaily smíchány s osobním příběhem.

Těhotenskými prohlídkami se ve Švýcarsku moc neplýtvá. Pojišťovna jich standardně hradí 6 (pokud je potřeba, tak samozřejmě, víc). Opravdu povinný je jeden ultrazvuk, kvůli zjištění počtu miminek a uložení placenty. Silně doporučený je test cukru v krvi (pouze z jednoho odběru krve, „české“ OGTT přichází na řadu teprve tehdy, není-li něco v pořádku) a test na přítomnost streptokoka. Pokud tyto testy nemáte, chovají se k vám pak v nemocnici tak, jako byste byla pozitivní. Kromě ultrazvuku zvládne všechno porodní asistentka u vás doma.

Já jsem u doktorky absolvovala první tři kontroly (potvrzení těhotenství, korekce termínu porodu s odběrem krve ke zjištění infekčních nemocí a kontrolní UTZ pro vyloučení Downova syndromu). Všechno ostatní jsme již zvládly doma s porodní asistentkou. I ty doporučené testy.
Kontakt na porodní asistentku, která dělá i porody doma, jsem dostala přímo od své gynekoložky. Částečně jsem měla štěstí, protože ty dvě jsou kamarádky a moje gynekoložka je poněkud “alternativní” doktorka. Ale protože je tu porod doma asi tříprocentně normální, stačí napsat na místní „unii porodních asistentek“ požadavek a oni vám dají na některou PA kontakt.

Kompetence PA jsou tu tak široké, že může obstarat vše v těhotenství (bavíme-li se o bezproblémovém těhotenství zdravé ženy), svou PA si můžete vzít i k porodu do porodního domu či nemocnice (teoreticky má nemocnici, kam obvykle chodí, ale vítána je ve všech porodnicích). A samozřejmostí jsou návštěvy PA po porodu, ať už rodíte kdekoli. Porod doma ale všechny nedělají. Péči PA v těhotenství můžete libovolně (jak chcete nebo podle potřeby) kombinovat s péčí lékařskou.

Mně stačila PA. “Bezdoktorová” pohoda tu však skončí v momentě, kdy se těhotenství přehoupne přes termín porodu. Týden po termínu jsem tedy musela zajít ke své gynekoložce (za doprovodu mé PA) na monitor (dělala PA) a kontrolní UTZ ke zjištění množství plodové vody a velikosti miminka (dělala lékařka). Za další tři dny mělo nastat to samé, za další dva dny stejná kontrola, tentokrát už ale ve špitále, a dva týdny po termínu opět návštěva nemocnice, tentokrát už ale plně v jejich režii… To už jsem, naštěstí, absolvovat nemusela. Po čaji, který mi PA doporučila, následném výletu do ZOO s oběma mladšími dětmi a příjemném večeru už to prostě muselo přijít 🙂

Porod byl rychlý, PA jen taktak stihla doběhnout, takže musela s vybavením trochu improvizovat. „Kupodivu“ jsem přežila já i dcerka. V následujících 2,5 hodinách (a dále) mi bylo dopřáno nepřerušovaného bondingu, sprchy i úklidového servisu.

Po porodu nás chodila PA každý den po celý týden kontrolovat. Pak chodila proto, že jsem měla mléčnou zácpu s horečkami. Asi 1,5 týdne po porodu vypsala zprávu pro dětskou lékařku, poté vyrazila na plánovanou dovolenou a po 2 týdnech nás ještě přišla omrknout. A pak ještě jednou, když jsem potřebovala konzultaci kvůli bolestivým prsům (tentokrát zánět). Samozřejmě i teď, pokud by byl podobný problém, mohu jí zavolat…
Návštěvy PA mi během těhotenství i po porodu moc pomohly, a to nejen „technicky“, ale hlavně lidsky. Není nad to, když se můžete svěřit s „nepodstatnými“ nejen těhotenskými a maminkovskými problémy, případně se i trochu vyplakat. To by na běžném ambulantním či nemocničním pracovišti (nedejbože navíc u chlapa) prostě nebylo dost dobře možné.

Aby to ale nevypadalo tak růžově… I zde lékaři od porodů doma odrazují, zahraniční studie neadekvátně interpretují a rodičky od porodů doma odrazují a zastrašují. V porodnicích se nadužívají císařské řezy (v soukromých klinikách mají podíl i 90%) a porodní i poporodní péče má své mezery. Někde je to lepší, jinde horší.

Proč tu tedy vůbec porodní asistentky tolerují? Protože je volba každé ženy, kde a jak chce svůj normální jiný stav ukončit (s nesouhlasným postojem k mému domácímu porodu jsem se setkala jen u některých českých kamarádek). Lidé věří porodním asistentkám, že poznají, kterou ženu mohou vzít do péči, případně kdy je potřeba některou odeslat k patologickému odborníkovi – lékaři. A nemalou roli zde jistě hrají i zdravotní pojišťovny, které péče porodní asistentky vyjde MNOHEM levněji, než péče lékařská.

Doufejme, že v dnešní době úspor budou naši zákonodárci slyšet alespoň na finanční argumenty, když už je neoblomilo základní lidské právo na soukromý život v podobě svobodné volby místa porodu. Držím pěsti Ivaně a všem českým (soukromým i nemocničním) porodním asistentkám, aby získaly svou autonomii a mohly pomáhat všem ženám bez rozdílu barvy kůže, vzdělání či místa, kde se zrovna vyskytují, v jejich těžké hodince.

Kdyby měl někdo zájem vyzkoušet čaj švýcarské PA k vyvolání porodu, tak tu je recept:
2 pytlíky čaje z rostlinky Aloysia citrodora,
5 hřebíčků,
cca 5 cm celé skořice,
rozkrájený kousek čerstvého zázvoru (velký asi jako kroužek při spojení ukazováčku s palcem)
vaříte po 10 minut v 1 litru vody.
Pokud nezabere napoprvé, opakovat obden.

Markéta Hájková

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 298. Švýcarská inspirace