Jak malý František na svět přišel

Jako mladá nezkušená prvorodička jsem si pro svůj porod vybrala krajskou porodnici. V domnění, že kdyby byly při či následně po porodu nějaké komplikace s maličkým, tam o mě bude nejlépe postaráno.

Sama jsem ani netušila, co přirozené porody jsou nebo že bych mohla své miminko dokonce porodit doma. Říkala jsem si, porodily ostatní ženy, porodím nějak i já. Já jsem přišla na svět císařským řezem, protože dle lékařů jsem měla být postižená, díky lékům, které mamka v těhotenství užívala (dlouho netušila, že je těhotná a pak už bylo na přerušení těhotenství pozdě – naštěstí), narodila jsem se zdravá a plná síly. Nyní se jí na víc podrobností už nezeptám, protože před narozením našeho prvního miminka zemřela.

Svoje těhotenství jsem prožívala plná štěstí a lásky, neměla jsem žádné zdravotní komplikace, cítila jsem se nádherně. Toto ale přerušilo krvácení ve 24. týdnu. Byla jsem hospitalizována v té samé nemocnici, kde jsem chtěla rodit. Přístup lékaře, který mě přijímal, byl naprosto příšerný a nelidský. Chyběla mi z jeho strany trocha empatie, podpory, porozumění a vysvětlení. Vše bylo završeno větou: „Vaše těhotenství je vážně ohroženo“. Poslali mě na pokoj, kde jsem tři hodiny probrečela, než mohl přijít přítel a podpořit mě. Cítila jsem, že maličký kope, měla jsem velkou naději, že bude vše v pořádku. Sestry jen přišly poslechnout ozvy srdíčka a zase odešly bez jediného slova útěchy. Po třech dnech mě pustili, já i mimi v pořádku. Uff…..vždycky, když na to vzpomínám, je mi do pláče.

A od té doby se všechno změnilo, přestěhovali jsme se z města na vesnici do domečku a já začala brouzdat na internetu, hledat a hltat informace o porodech. Zjistila jsem, co jsou přirozené porody a že takový porod můžu mít i já, nedaleko od nás ve Vrchlabí (kdyby nebyla tak špatná situace kolem porodních asistentek a porodů doma, strašně ráda bych naše první miminko porodila doma s paní Ivanou Königsmarkovou). Její knihu Hovory s porodní bábou jsem četla dvakrát, dále mě ovlivnily tyto ženy Janet Balaskasová, Ina May Gaskinová, Zuzana Štromerová, Michaela Mrowetz, Lucie Groverová-Suchá atd.

Můj porod proběhl, tak jak jsem si ho vysnila, jen s porodní asistentkou, která byla snad mladší ještě než já (je mi 26). Byla naprosto skvělá. Rodila jsem na porodní stoličce, bez nástřihu a medikace, jen s malým poraněním, malý vážil totiž skoro čtyři kila, Apgar scóre 10-10-10. Po porodu mi bylo krásně, nic mně nebolelo, byla jsem šťastná. Malý František mohl spát s námi na manželské posteli, užívali jsme si s ním společné chvíle, jak říkáme s přítelem, byla to taková dovolená a moc za ní děkujeme.

A já také moc děkuji již zmíněným ženám za to, že mě přivedly na myšlenku porodit našeho Františka přirozeně. Jsem neskutečně šťastná.

A doufám, že se vše vyřeší kolem kauzy paní Ivany Königsmarkové, aby naše další miminko mohla přivést na svět ona u nás doma.

Děkujeme, Míša, Petr a malý František

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 343. Jak malý František na svět přišel

 

Jak jsem nerodil

Asi jsem se bál, že je v nemocnici zodpovědnost roztroušená.

Já Vám to píchnul? Však jste to sama chtěla? Nikdo Vám neřekl co to je? To jste se měla zeptat. To má vysvětlovat ten pán, co už tu dneska není. Asi to bylo potřeba. Na nějakém grafu jste byla pod čárou.

Zřejmě je to naivní představa. Nemám moc zkušeností s doktory. Párkrát mě šili. Nevybíravě. Párkrát mě posílali po nemocnici od čerta k ďáblu a nutili mě stokrát svlékat triko přes pohmožděné rameno, aby se na něj taky koukli. Když jsem si rozbil hlavu, mluvili na mě latinsky a odfrkávali, když jsem chtěl překlad.

Všechno bylo zadarmo. Platí je někdo jiný, komu ty peníze posíláme. Nutno dodat, že nemám s doktory otřesnou zkušenost. Připadal jsem si jako blbec, ale když zatnu zuby tak se to dá.

Takové malé děcko ale zuby nemá. Navíc mu je nemůžete zatnout vy. A chtějte po takovém křehkém stvoření, aby je zatínalo za vás zrovna v takové delikátní chvíli, jakou je příchod na svět. Chtějte to po něm kvůli způsobu, který jste mu zvolili.

A tak, cestou nejmenšího odporu, jsme se dostali na předporodní kurz v Karlíně. Párkrát jsem zapochyboval. Poprvé když jsem viděl Ivanu s barevným rozcuchem típat cigaretu o kontejner a chrchlat 🙂 To bylo ale jen na krátko. Další pochybnost přišla časem… pokud jsou dvě možnosti, doma a v nemocnici… nemám informace od druhé strany. Ale vždyť ta paní pracovala v porodnici spoustu let (přibližně, viďte?!). Pro mě byla prostě nejlepší v oboru. Mluvila srozumitelně, byla milá. Žádná demagogie.

No a průběh porodu? Prostě nevšední zážitek. Profesionální přístup. Ivana skoro nebyla vidět a u nás doma se orientovala jako … jako… prostě se tam najednou vyznala. Přímo při akci na mě v pravou chvíli pokyvovala. Asi jako že je všechno v pořádku. Prostě super. Z mého pohledu to proběhlo jako po másle. Křik, krev, bolest, ale ne zbytečně a navíc.

Přímo jsem nerodil, nebudu, nevím, jaké to je. Hodnotím to ze svého pohledu a rád bych podpořil paní Ivanu alespoň tímhle textem. Pro mě je prostě nejlepší v oboru, pracuje zodpovědně pod svým jménem. Je jí potřeba co nejlépe využít a neházet jí klacky pod nohy.

Mirek Roxer

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 345. Jak jsem nerodil

 

Naděje

Své tři děti jsem rodila v porodnici (a mám tu atmosféru docela ráda), ale spousta mých kamarádek má za sebou nadšené domácí porody, a u většiny z nich byla paní Ivana… Za jednou mou přítelkyní takhle svištěla 25.prosince na Vysočinu po D1, na které se právě odehrávala ukázková sněhová kalamita, takže tam málem s autem uvízla. Dobře to dopadlo, z holčičky, která se tehdy narodila, je dneska už pěkná divoška – a když ten příběh teď píšu, uvědomuji si souvislost s mojí písničkou Naděje, která pro změnu řeší problematiku parkovacích míst u porodnic… 🙂 Vypadá to, že potřebujeme míň aut a víc odvážných ženských jako je Ivana K.

Karolína Kamberská

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 347. Naděje