Já jen četla tu knížku…

Nikdy jsem se s Ivanou Königsmarkovou osobně nesetkala. „Jen“ jsem si před porodem přečetla knížku Hovory s porodní bábou. A abych na něco důležitého snad nezapomněla, dělala jsem si tenkrát výpisky.
Ten soubor jsem dnes – po třech letech – otevřela. A běhá mi mráz po zádech. Jakkoli jsou ty poznámky chaotické a po nocích psané, každé slovo, které jsem si tehdy vypsala, jsem naplno využila. Všechno tak opravdu bylo. Přemohla jsem pokušení zkopírovat sem text úplně celý a dost jsem ho zkrátila a učesala. Zájemci si jej mohou přečíst na konci tohoto povídání. Nejde o doslovné citace, jsou to postřehy a útržky, které jsem si z knížky odnesla já.

Rodila jsem v malé porodnici, domácí porod mi vůbec nepřišel na mysl. Ale díky Hovorům s porodní bábou jsem místo porodu vybírala přepečlivě, kontaktovala dulu a přemýšlela nad každým slovem v porodním plánu. Tady máte krátkou ódu na to, jak je dobré mít u porodu dulu, patří to k tomu příběhu taky.

Óda na dulu (dvacet minut z jednoho porodu, které jej úplně otočily):
Miminko si usmyslelo, že z dělohy do pochvy chce lézt s hlavičkou zvrácenou do jakéhosi podivného úhlu, a přítomný pan doktor zahuhlal směrem k porodní asistentce něco v tom smyslu že: „Tak jdeme na toho císaře.“ a měl se k odchodu.
Zalapala jsem po dechu a řekla myslím: „Huhůůaa!!!“.
Dula vcelku správně pochopila a přeložila, co chci říct: „A nemohly bychom, pane doktore, zkusit ještě změnu polohy? Třeba tak patnáct minut ještě? “
„Dělejte si pro mě za mě čtvrt hodiny, co chcete…“ zavrčel doktor..

Zkusily jsme kolenoprsní polohu (to jako že si maminka klekne, lokty a čelem se opře o zem a kroutí pánví. Miminko se tak působením gravitace „setřepe“ kousek zpět do dělohy a má šanci si hlavičku narovnat). Střídaly jsme to s polohou ve stoje – opírala jsem se o zeď, dula stála za mnou, držela mne za boky, pomáhala mi v kontrakci pohybovat pánví a něco zpívala. To byla hrozně silná chvíle, pomoc ženy ženě, nikdy na to nezapomenu. Díky. Díky. Díky. Miminko se umoudřilo a hlavičku během té čtvrthodiny narovnalo. Je fajn mít u porodu dulu.
(Konec ódy na dulu :))

Porod jsem díky přítomnosti partnera a duly prožila s hlubokým soustředěním a klidem v duši (a ne že by snad vše běželo rychle nebo snadno). Nebylo to stoprocentně podle porodního plánu. Střihali mě, oxytocinu a zatlačení na břicho v úplném závěru jsme se bohužel neubránili. Ale důležité věci jsme díky pečlivé přípravě ustáli, hrozbu císaře zažehnali, o epidurálu se nikdo ani nezmínil. Nikdo na mě nebyl hrubý. Na všechno se mě ptali, všechno mi vysvětlili. Neměla jsem strach. Dceru jsem měla po celý pobyt v nemocnici stále u sebe – i když dalo práci si to obhájit. Mám ze svého porodu celkově dobrý pocit. Přátelé, fakt to stojí za to. Snad víc než co jiného v životě.

Teď ve mně roste další miminko. Chtěla bych zkusit rodit doma, kdyby se mnou legálně mohla být porodní asistentka a při případném akutním převozu do nejbližší („běžné“) porodnice bych nevystavila ji ani sebe nepříjemnostem, podezírání a kdovíčemu ještě. V současné situaci nemám na domácí porod odvahu. Pojedu do porodnice do Vyškova, kde je (v jedné z mála porodnic u nás) možné rodit s externí porodní asistentkou. Lékař prý často chodí až k úplnému závěru porodu a zasahuje minimálně či vůbec. Respektují porodní plán, bonding pro ně není sprosté slovo. Momentálně asi jedna z mála možností legálního přirozeného porodu? Uvidíme.

A to jsem jen přečetla jednu knížku … a našla tam, na co si dát pozor a o co usilovat.

Tedy … ono to popravdě ještě není úplně všechno. Letos jsem se zúčastnila kurzu České asociace dul pro průvodkyně žen (a jejich partnerů) během těhotenství, při porodu a v období šestinedělí… je ze mě asi dula, nebo co ?!! Mám za sebou první doprovod k porodu.

A to jsem jen přečetla jednu knížku.

Děkuji Vám, paní Ivano, za ni. Ať nám všem v celém tom propuklém zmatku kolem domácích porodů září věta, kterou řekla Maruška Vnoučková v závěru jedné televizní debaty na otázku moderátora, jaký je hlavní argument pro legalizaci domácích porodů: „Zvolit si svobodně místo porodu je právo každé ženy!“ A protože právě a jedině toto je základní stavební kámen celého problému, věřím, že spravedlnost a zdravý rozum nakonec zvítězí jak ve Vaší kauze, tak v otázce domácích porodů. (Doufejme, že dříve, než po vyčerpání všech ostatních možností.) Držím Vám i nám všem palce.

S úctou
Mgr. Štěpánka Králová

A kdo ještě může, tady jsou mé pozdněnoční předporodní výpisky z knížky Ivany Königsmarkové. Znovu zdůrazňuji, nejsou to doslovné citace!

Před porodem:
Vyšetřování během těhotenství je možno provést dobře i pouhým pohmatem přes břicho. Sahat na břicho je normální, dá se nahmatat koleno, záda… Ublížit miminku nelze, stejně jako nelze rozmačkat předmět v pytlíku zcela naplněném vodou.
K porodu není nutné se učit dýchat. (Při psím dýchání může dojít k hyperventilaci.)

„Filozofie porodu“
To, co cítím já, je nadřazené tomu, co říká doktor. Porodní bolest je – daleko spíše než bolest – obrovské napětí. Srovnání porodu s pohlavním stykem – taky si nenechám radit a budu dělat, co je mi příjemné. Škála chování při sexu je stejně široká jako škála chování při porodu.
Není to o tom, že doktoři pomůžou, je to o tom, co udělám sama. Polohy, dýchání, kdy budu tlačit – to je moje věc.
Zkusit se ve špitále co nejvíc cítit jako doma. Ze stresu mohou zeslábnout kontrakce, místo léků často bude stačit se uklidnit.
Nechat tělo, ničemu nebránit. Při porodu pracuje i dítě, ne jen já. Hysterie svědčí o strachu. Nenechat si porod zkazit negativními zážitky druhých.
Se zásahy do porodu je to jako s přehradou – jednou zasáhneš do krajiny a pak už musíš znovu a znovu – jeden zákrok vyvolá často druhý. Když se porod urychluje, víc bolí, pak je třeba ho víc tlumit, a tak dokola..
Porod – meditace – tady a teď.
Nejlepší porodnice je ta, kde do porodu vůbec nezasahují. Jít se s porodnicí důkladně seznámit před porodem. Vyptat se na možnosti spoluúčasti v rozhodování o průběhu porodu.

Porod mé matky versus porod můj
Není to otázka genetiky (jen minimálně), ale psychiky. Kdo se bojí, vnímá bolest intenzivněji, hůř se uvolní. Zjistit situaci, za jaké matka rodila, proč to bylo tak špatné. Hlavní je pocit bezpečí.

Partner u porodu
Nemůže plnit svou přirozenou roli ochránce, to je pro něj velmi těžké. Jedinou úlohou je neúnavně fandit, podporovat, podávat co žena chce, podpírat. Připravit ho na to! Zavolat personál, zprostředkovat kontakt. To je vše.
Říci mu předem: Budu se chovat jinak, než budeš čekat. Budu protivná. Můžu tě odstrčit, odseknout ti. Půjdeš-li se mnou k porodu, musí to být tvé svobodné rozhodnutí. Když já najednou při porodu zjistím, že chci být sama, odejdi. Když budeš chtít odejít ty, taky můžeš, kdykoli. Můžeš se kdykoli vrátit. Můžeš chodit pít, jíst, čůrat, projít se, telefonovat. Pokud to jen trochu půjde, zůstaň se mnou první dny po porodu doma.

Léky a zásahy do porodu, odloučení od dítěte
Všechny léky, co dostanu já, se dostávají i do dítěte. Až do přestřihnutí pupeční šňůry.
Se všemi zásahy musím dát souhlas. Jinak nesmí být manipulováno se mnou ani s dítětem (jsem zákonný zástupce). Dítě nesmí být od rodičů odloučeno bez jejich svolení (nesmí mi ho odnést z dosahu, pokud nesvolím) – Listina základních práv a svobod, Ústava, Charta lidských práv, Zákon o rodině, Zákon o péči o zdraví. Jinak je to pouze v případě ohrožení života dítěte.
Je-li protivný personál, mohu si stěžovat u nadřízeného, nejlépe u primáře.
Je-li to celkově blbé, je zde etická komise či lékařská komora.

Epidurál
Napětí v břiše nepoleví, jen je člověk omámený, těžko se rozpomíná na to, kde je a co dělá. Vstřícná psychická podpora snižuje spotřebu tišících prostředků o polovinu. Radši zkusit změnu polohy, masáž beder…
Epidurál pouze u: matky se srdeční vadou, potrat z genetické indikace, vyvolaný porod mrtvého dítěte, při extrémně dlouhých porodech, je-li žena naprosto vysílená či se nepřiměřeně bojí či špatně zvládá bolest, případně když to vypadá, že nakonec stejně bude císař. JINDY NE! Hůř se pak tlačí, častější je užití kleští, občas nezabere vůbec. Neobcházet porod. Do plánu dát, aby mi ho vůbec nenabízeli, pokud si sama neřeknu.

Císař je první obejití překážky pro dítě. Odloučení od matky po porodu! Císař nutný v méně než 10 procentech případů.

Nástřih
Po nástřihu se často špatně zadržuje moč – porušení svalu. Masáž hráze, a pak vznikne žádné a nebo jen malé poranění.

Střihání pupečníku
Alespoň chvíli nechat tepat, než se dítě pořádně rozdýchá.

Porod placenty
Je-li v pořádku tlak, stažení dělohy, nekrvácí, není důvod spěchat. Začne-li dítě hned sát, vyplaví se hormony k odloučení placenty. Infekce hrozí, pokud pořád saháme dovnitř, zda se placenta už odlučuje. Krvácení hrozí, pokud taháme za pupeční šňůru. Může to trvat i sedm hodin. Nejlepší přiložit dítě a nechat být. Nemasírovat, nestresovat, netahat. Neodloučí se výjimečně, a to po zánětech a po kyretáži. Je to koláč o průměru dvacet a výšce tři centimetry.

Po porodu
Dítě neodnášet, nemýt. Otřít aby nebylo mokré, přikrýt suchým. Mázek nechat. Malé dítě stačí jen opláchnout vodou.
Apgar skóre – vše lze u matky v náručí. Klidně tam dítě může být až do porodu placenty.
(A co jít druhý den po porodu domů? :))
Chtít dítě hned po narození a nechat je u sebe – feromony, nejpřirozenější vazby přes vůně.
Alespoň hodinu kontinuálně. Nejvnímavější je dítě hodinu po porodu (prý z celého života – to by mě zajímalo, jak tohle zjišťovali :)). Hned po porodu nechat dítě chvíli u otce, kvůli otci, je pak pro něj mnohem snazší se o dítě v budoucnu starat.
Teplo, tlumené zvuky – pozvolný přechod do světa.
Novorozeneckou žloutenku má trochu každé dítě. Dávat dítě k oknu na sluníčko. Důležité je časté kojení, časté vyprazdňování, tím rychleji se zbaví bilirubinu.

Všechny možné smutky po porodu
Důvody: málo spánku, fyzické a psychické vypětí, hormonální změny (poporodní blues). Po porodu je to asi 4-5 dnů v pohodě, pak přijde plačtivost. Někdy to přichází mnohem později. Ze začátku plno energie, pak se nevyspání rozleží a je hůř. Nechtít vše super dokonalé. Nejlepší je vybrečet se, nedržet to.
V šestinedělí střídání od euforie po depresi.
Uklidnění přijde po šestinedělí až dvou měsících, to i dítě začne pravidelněji spát.
Přizpůsobit režim dítěti – spát taky, ihned, jak dítě usne.
Potřebuju ujištění, že to zvládám dobře. Zajistit si to. Nejlíp zkušené kamarádky-ženy-mamky.

Partnerovi předem říct: Doma se po porodu budu se chovat divně, a je to normální. Budu odrovnaná, vyčerpaná. Budu plakat kvůli kravinám. To nejsem já, to jsou hormony. Když to půjde, zůstaň doma dva týdny. Pomoc s drobnostmi – nákup, vynést koš, prádlo do pračky.
Pokud vznikne pocit, že jsi až na druhé koleji za dítětem, mluvit o tom. Je to dočasná situace.

Dítě se ideálně budí osmkrát za den po třech hodinách, přebalit, nakojit, odříhnout trvá hodinu – to je osm hodin jen krmení.
Pokud jsou klidní rodiče, jsou klidné i děti. I přes péči o dítě mít svůj režim ve dvou.

Kojení:
Poslouchat svoje tělo a poslouchat dítě. Nesnažit se přizpůsobit fungování těla našim představám. Udělat si pohodlí a pak kojit. Nebýt nervózní, když to nejde ani na počtvrté. Žádné zdravé dítě ještě nikdy dobrovolně hlady neumřelo. Nervozita se z matky přenáší na dítě ohromně snadno.
Při chřipce či angině stačí rouška přes pusu a může se kojit.
Kojení je věc nabídky a poptávky – čím víc přikládání k prsu, tím víc se tvoří mléka.
Polohy při kojení: V noci vleže, venku vsedě. Při zatuhlém mléku přiložit dítě bradičkou tím směrem, kde je zatuhlina. (nejčastěji na vnější straně prsu, pak poloha fotbalového míče).
Do půl roku plné kojení. Dostává protilátky. V horku není třeba dávat vodu či čaj, pije přední řidké mlého a častěji. Po půl roce příkrmy, kojit alespoň do roka.

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 279. Já jen četla tu knížku…

 

Vrchlabí – dobrá volba

Milá paní Ivano.
Nad prázdnou stránkou nemohu hlavy vyhnat jednu myšlenku. Myšlenku absurdní až kacířskou:
MOŽNÁ, ŽE JE TO TAKHLE DOBŘE.
Pravda, nejsem ve Vaší kůži, naprosto si nedokážu představit, jaké je tahání po soudech, útoky, splácení tak nesmyslné částky na stará kolena. Vám se – dost pravděpodobně – nezdá, že je to takhle dobře.
Na druhou stranu, ať se o Vás začnu bavit s kýmkoli, téměř každý ví, o čem je v tomto příběhu řeč, a má na to názor, a to většinou vyhraněný (ať už na jedním či druhým směrem).
Otevřelo se téma, které mělo být otevřeno už dávno. A něco se děje. Stala jste se v tom hlavní postavou, nechtěně. Kolo se roztočilo. I tak se rodí velké a silné příběhy.

Vedle mě tu v posteli funí dvě holčičky. Dvě skříťulky, které se mohly díky Vaší knížce (a konec konců i díky všemu nepříjemnému, co se na Vás, paní Ivano, valilo a valí) narodit mámě, která byla alespoň trochu v obraze, která měla chuť a odhodlání nenechat si porody pokazit. Povedlo se to. Díky Vám.

Narození té starší proběhlo před třemi roky, je to v příběhu 279. Já jen četla tu knížku…. Mladší, Kačka, se nám narodila vloni v listopadu ve Vrchlabí (V plánu byl sice Vyškov u Brna, ale tam jsme z Jizerek nestihli dojet :-)). Vrchlabí je dobrá porodnice. Myslela jsem tam, Ivano, na Vás. Porodní asistentky, které jsem tam těsně před porodem a při něm potkala, byly mladičké, mnohem mladší než já. Byl to zvláštní pocit, ale nevadilo to. Slušnost a úcta, to z nich bylo cítit a bylo to upřímné a ryzí. Možná za mnou chodily častěji, než by mi bylo úplně milé. Možná se snažily trochu víc radit, než jsem zrovna měla náladu poslouchat. Ale vše to dělaly s respektem a opravdovostí, takže to rušilo jen minimálně.

Sedly si se mnou nad porodní plán:
„Vaše přání, aby u porodu byly pokud možno přítomny pouze porodní asistentky a ne lékař-muž, budeme samozřejmě respektovat, pokud se nevyskytnou vážné komplikace.“
„Nepřejete si nabízení epidurálu… víte, my tady epidurál vůbec neděláme, takže ani kdybyste ho chtěla…“
„Nástřih? (skoro s omluvným tónem): Ale u nás maminky většinou rodí na čtyřech, nebo v dřepu, a to se nástřih dělá špatně, takže my téměř nestříháme… “
„A placentu chcete? Dáme vám ji kdyžtak do mražáku.“
„Pahýl pupečníku asi budete chtít nechat odpadnout? “
(To už jsem si nebyla jistá, zda jsem opravdu v Čechách.)

Porod proběhl bez léků, bez nástřihu, téměř v klidu. Kéž je víc takových porodnic. A kéž je možné legálně prožít porod v klidu domova, v úplném klidu. To musí být teprve žůžo.

Krátká vzpomínka, někde tam, kde už kontrakce fakt stály za to:
Seděla jsem na záchodě, rukama rozepřená mezi umyvadlo a koš s nápisem „infekční odpad“. Bylo mi nádherně, oxytocinový rauš mě pozval na výlet do všech těch krás, které Kačenka v životě potká. Viděla jsem rosu na trávě, a mlhu nad loukou, hvězdy, chlapa bez košile, co štípe dříví. Tekly mi trochu slzy a pod zavřenými víčky jsem měla tlustou červenou fixou napsaný nápis ZAPLAŤPÁNBŮH. Vděčnost za to, co se děje, vědomí, že fakt přichází na Svět další Člověk.
Mladičká porodní asistentka Simona seděla vedle mě na zemi. „Vybrala jste si nádherný povolání,“ povídám jí mezi kontrakcemi.
„Já vím,“ řekla a podívala se mi do očí. Dívaly jsme se na sebe, usmívaly se jen malinko a věděly obě, o čem to je.

Paní Ivano, ať se kolo točí dál. Je to celé k vzteku, ale je to smysluplné. Jsme s Vámi.

Mgr. Štěpánka Králová

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 371. Vrchlabí – dobrá volba