Theodor

Svoje první dítě jsem porodila v porodnici v roce 2009. Téměř vše proběhlo podle mých představ, ale moc mi vadil boj o miminko po porodu, chtěla jsem mít miminko neustále u sebe, vyšetřit ho u mě na těle. Bohužel to nešlo a tak jsme podlehli naléhání lékařů a PA a nechali miminko změřit a zvážit a prohlédnou pediatrem, takže těsně po porodu jsem měla maličkou u sebe jen asi 10 minut, potom mi ji vzali na vyšetření a po mém ošetření jsem ji dostala, ale už zavinutou jako vánočku na první kojení 🙁 Moc mi chyběl kontakt tělo na tělo, pro svoje druhé miminko o dva roky později jsem chtěla připravit co možná nejkrásnější a nejpohodovější příchod na svět, a proto jsem se rozhodla pro porod doma.

Našla jsem si svoji PA, ke které jsem začala chodit v druhé půlce těhotenství, navštěvovala jsem u ní kurz pro druhorodičky. Pořídila jsem si hodně knížek o těhotenství a porodu, mj. knížku od Ivany Königsmarkové Hovory s porodní bábou. Ke své gynekoložce jsem do poradny chodila jen na nezbytné krevní testy, odmítla jsem NT screening, tripple test, OGTT test, byla jsem na ultrazvuku 3x, na začátku těhotenství, ve 20tt a na konci těhotenství.

Cítila jsem se moc dobře, miminko bylo zdravé a těhotenství probíhalo bez problémů. Na porod jsem se připravovala na obě varianty, nemocniční i domácí, měla jsem sepsaný porodní plán, chtěla jsem se rozhodnout podle toho, jak se budu cítit.

Týden před termínem ve čtvrtek odpoledne mi odešel kousek hlenové zátky, občas jsem měla trošku ms bolesti, ale nic znepokojujícího, s prvorozenou mi zátka odešla asi týden před porodem, tak jsem byla v klidu 🙂 Ještě jsem stihla jít ke kadeřnici a na nákupy v Olympii 🙂 Spát jsem šla asi v jedenáct, manžel byl v práci dlouho, vrátil se kolem jedné ráno a šel ještě pracovat, slyšela jsem, jak okřikl naše psy, zašla jsem si teda na wc, tam jsem ucítila, že mi asi odchází trošku voda, ale nebyla jsem si jistá, říkala jsem si, že je to možná další kousek zátky, trošku tekutější 🙂 dala jsem si porodnickou vložku a šla zase spát. Moc dobře to nešlo, cítila jsem trošku silnější ms bolesti a tak jsem asi před půl druhou doběhla na wc, tam ze mě vyteklo plodové vody trošku víc, byla průhledná, trošku gelová. Řekla jsem manželovi, že porod už asi začíná, on se mě zeptal, jestli má teda zrušit dnešní cestu do Prahy :-D, tak jsem mu řekla, že ať to určitě zruší. Šla jsem zase do postele, že se ještě prospím, ale za chvilku přišla další hodně silná bolest, tak tak jsem vstala, klekla si na zem a vytekla ze mě zase trocha vody, měla jsem po ruce jednorázovou podložku a stihla jsem ji ještě dát pod sebe. Pak jsem šla asi 3x na wc na velkou během 10ti minut. Jelikož voda pořád odtékala, tak jsem si dala ručník mezi nohy a sedla si ke kuchyňskému stolu a zavolala PA, byly asi 2 hodiny v noci. Řekla jsem jí, že mi odtíká voda po troškách, že je průhledná a že ještě nemám pravidelné kontrakce, ale že se určitě porod chystá. Zeptala se mě, jestli cítím, jak se miminko hýbe, tak jsem jí řekla, že ho pěkně cítím a domluvily jsme se, že jak budu cítit, že ji potřebuju, tak se mám ozvat.

Kontrakce začaly přicházet co 10, 15 minut, daly se krásně prodýchávat, pohupovala jsem se na baloně, chodila po bytě, při pohybu byly častější, než když jsem si sedla nebo lehla.

Manžel se šel osprchovat, zajet autem do garáže, aby PA mohla dobře zaparkovat a začali jsme připravovat věci na porod. Manžel donesl matraci (kterou jsme stejně ve finále nepoužili), odvedl psy nahoru, já jsem nachystala ručníky, podložky, pití, aromalampu, věci pro miminko a dochystala tašku do porodnice. Kontrakce chodily už tak po 8 min. Houpala jsem se na baloně, občas koukla na dceru, která spala vedle v ložnici, asi tak kolem třetí jsem ji dala vyčůrat a pak spala dál. Protože manžel vůbec nespal, co přijel z práce a den před šel spát taky dost pozdě, rozložili jsme sedačku v obýváku, aby si mohl trochu odpočinout a já mezitím prodýchávala kontrakce, šlo to krásně, když byla bolest nejsilnější, myslela jsem na miminko, jak těžký to pro něho musí být, protože netuší, co se vůbec děje a bolest se jakoby rozplynula x-) pomáhalo mi od půlky kontrakce prodýchávat takový tichým áááá. Manžel si zdřímnul tak od čtyř do pěti, mezitím jsem ho občas při kontrakcích probudila, ať zapisuje, když jsem já nestíhala.

V šest mi řekl, že už asi zavoláme PA, že už mám kontrakce co 5 minut a tak jsme ji zavolali, ať už jede, má k nám cestu asi na 45 minut. Zavolali jsme i moji sestru, kterou jsme měli domluvenou na hlídání pro dceru, ať přijede, že rodíme. V šest se dcera probudila, viděla mě už vkleče, už jsem moc chodit nemohla, kontrakce chodily dost za sebou, tak jsem se soustředila jen na ně, manžel dceři řekl, že rodím, ta mě pohladila a dala mi pusinku x-) ale její přítomnost mi docela vadila, tak jsem byla ráda, že přišla moje sestra a odvedla ji k našim o patro níž. Mezitím k nám nakoukla i moje mamka, zeptala se mě, jak se cítím a já jsem jí jen odpověděla, že se mi nechce mluvit, tak zase tiše odešla. Po sedmé dorazila PA, já už mezitím cítila hodně tlak na celý spodek, jen jsem ji pozdravila, slyšela jsem, jak si vybaluje věci a zeptala se mě, jestli mě může vyšetřit. Pamatuju si, jak říká: „no to už jste hodně pokročili“ a že když budu chtít, tak můžu tlačit, jak to budu cítit. Vydávala jsem zvuky, jako když jste na velké, nedalo se to ovládat 🙂 Cítila jsem, jak hlavička sestupuje dolů, chtěla jsem si na ni šáhnout, ale ještě nebyla venku. PA mi vždy po skončení tlačení zkontrolovala dopplerem ozvy miminka, chválila ho, že je vše v pořádku a miminko to zvládá krásně. Plodová voda ze mě pořád vytíkala, jak se miminko posunovalo dolů. Klečela jsem na zemi na jednorázové podložce, vůbec mě to netlačilo a odmítala jsem nabídku jít si kleknout na matraci. Horní polovinou těla jsem se opírala o sedačku. Asi tak na desáté zatlačení vyšla ven hlavička, šáhla jsem si na ni, ale ani ne za 5 vteřin už šlo ven i tělíčko, které chytal manžel za pomoci PA, já se pak jen otočila a Theodora si vzala do náručí, přikryla ho červeným ručníkem nahřátým v troubě a už jsme se jen tulili a tulili. Bylo 7:45, nemohla jsem uvěřit, že už mám Thea v náručí, byl to neskutečný pocit, neumím to popsat. Theo ani nezaplakal, jenom si trošku zamručel, neodsávali jsme, nevykapávali očička, ani vitamín K nedávali, prostě nic. Apgar měl 10-10-10. Byl trošičku fialový, měl otevřené oči, dívali jsme se na sebe, chtělo se mi od radosti brečet. Manžel si sednul vedle nás, malého hladil, Theo se na chvilku přisál. Asi za 20 minut po porodu jsme zavolali dceru a moji sestru, ať se přijdou s Theodorem přivítat. Dcera přišla, Thea pohladila a přinesla mu ukázat medvídka x-) vypadala moc šťastně. Pak jsme tam spolu nějaký čas seděli, PA zkoušela, jestli už půjde placenta, ale ještě to nešlo, sice jsem ještě nějaké kontrakce měla, ale placenta pořád držela. Po asi 45minutách po porodu jsem přestřihla pupeční šňůru a Thea předala manželovi, který ho choval tělo na tělo, a měli přes sebe nahřátý ručník. Odešla jsem se vyčůrat do sprchy, kde jsem s PA porodila placentu. Pak mi PA zkontrolovala poranění, bohužel jsem se natrhla v místě jizvy z prvního porodu, PA si myslela, že to bude potřeba zašít u doktora, asi to vypadalo děsivě :-/ ale nakonec to spravilo asi 6 stehů. PA říkala, že kdybych nebyla nastřižená u prvního porodu, tak to zvládnu bez poranění. S balonkem epino jsem se dostala jen na 23,5cm. Zkusila jsem Thea přiložit, napapal se, pak jsme ho oblékli, zavinuli a pak usnul. Vůbec neplakal, jen si tak spokojeně mručel, to dělal celý pátek, spal a přitom mručel 🙂 Theovy míry byly 3170g a 49 cm.

Vyřídili jsme nějaké papírování s PA, rozloučili se a šli se tulit všichni 4. Na konci těhotenství jsem měla pozitivní test na streptokoka, tak jsme u malého v prvních dnech kontrolovali teplotu, ale vše bylo v pořádku. To, že budu rodit doma, jsme s manželem definitivně rozhodli, až když porod začal, cítila jsem se doma dobře, nikam jinam se mi nechtělo. Porodnice, do které bychom případně jeli, je autem cca 30 minut. Co se týče poranění, můžu potvrdit, že přirozená ruptura se hojí daleko líp, než nástřih. Týden po porodu jsem o jizvě už skoro nevěděla. Jsem moc ráda, že jsme mohli Thedorovi tento příchod na svět dopřát, moc děkuju manželovi za podporu, a taky mojí PA moc děkuju, mám k ní hodně velkou důvěru a její práci obdivuju.

Ida

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 543. Theodor

 

Darja

Už své první dítě jsem chtěla rodit doma. Jenže tenhle nápad se u manžela nesetkal s kladnou odezvou. Tak jsem se důkladně připravila na porod v porodnici. Snažila jsem se poznat personál, prostředí, možnosti… Nicméně až u porodu jsem poznala, že mi mazali med kolem pusy, porodní plán nerespektovali (možná ho četla alespoň dětská doktorka, která se při vstupu představila) a od porodního soustředění mě neustále vyrušovali nějakými vyšetřeními, příkazy a otázkami (na které údajně manžel odpovídat nesměl). Neměla jsem sílu se hádat. Tu jsem potřebovala na porod.

Manžel pak už věděl, do čeho jde, že to zvládnu, že doktor k tomu stejně není obvykle nutně zapotřebí (ukázal se až na konci) a že ty dny v nemocnici stejně k ničemu nejsou. Tak mě podpořil a na druhý pokus jsme přizvali Ivanu, aby nám s tím doma pomohla.

Ivana trpělivě sledovala konec těhotenství i v době, kdy už by mě v nemocnici hnali na sál. Když už i ona začala „vyhrožovat“ porodnicí, Darja se umoudřila a rozhodla se jít ven. Během porodu musela Ivana hlavně korigovat nemocniční zlozvyky, které jsem si odtamtud přinesla (že se nesmí křičet, hýbat se a musí se poslouchat na slovo personál, ne tělo). A tak se prostě Darja narodila. V obýváku.

Ještě celý týden byla Ivana tak trochu členem domácnosti, když chodila kontrolovat mě i Darju a u toho stihla potkat snad všechny členy rodiny, i dětskou lékařku. A to mi na tom připadá nejbáječnější. Přátelská a důvěrná atmosféra mezi námi a profesionálkou, která nebyla jen jménem na pamětním listu o narození našeho potomka, ale která opravdu zůstane, protože když můžu, ráda ji vždy zase navštívím.

Markéta Hájková

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 544. Darja