Jak jsem potkala Železnou Bohyni

Milá Ivano,
když jsem Vás poprvé potkala, osobně jsem si Vás nazvala “Železnou Bohyní”. To bylo první, co mě napadlo, když jsem se s Vámi setkala.

Nyní se pokusím krátce vysvětlit proč: Železná proto, že jste pevná, a jdete přímo k věci, ale nespěcháte a jste trochu přísná, to pro pořádek věcí. A Bohyně proto, že jste vnímavá k našim prosbám, něžná a velmi, velmi zkušená.

Jak jsem potkala “Železnou Bohyni”

Na začátku léta 2006 jsem přijela z porodnice domů s překrásným synem. Byl dokonalý a já jsem v sobě cítila sílu být dokonalou matkou. Slunce zářilo a svět byl v rozpuku. Ale ouha po příjezdu z porodnice se projevil těžký stres, který jsme tam protrpěli. Teprve mi to začalo všechno docházet.

S porodem v porodnici jsem souhlasila pouze s příslibem, že si budu moct porodní polohu určovat sama, respektive já a mé dítě, které porodní cestou přichází. Asi je vám všem, kteří budete číst i tenhle příběh jasné, že se tak nestalo. Negativní průběh porodu v nemocnici, nebo porodnici tu popsalo již mnoho žen a u mě to bylo nejinak. Ale byla jsem mladá maminka, mé tělo bylo připravené rodit, syn byl také připraven se narodit a tak se tak stalo.

V porodnicích si asi myslí, že porodem to končí, stejně jako v pohádkách to končí svatbou. Ale všichni víme, že tady to právě začíná.

Přijeli jsme domů. Opět koukám, kde to jsem, všechno si prohlížím, a tak nějak se ptám, kde jsem vlastně byla a proč? Nadechnu se, vnímám. Je doba, kdy se miminko chce nakojit. V porodnici mi moc šancí nedávali, “Máte moc velká prsa a bradavky malé… tak to zkuste s kloboučkem…” Neplakala jsem, věděla jsem, že mám dítě nakojit, urážky mě nebolely… Dokud jsem nebyla sama doma. Předpovědi z porodnice o mém kojení se začaly plnit: “Ono to vůbec nejde!”. Cítila jsem, jak mě to začíná ovládat. Prsa jsem měla poraněná, jak se mi miminko přichytlo párkrát jinak, špatně nasazený klobouček udělal taky svoje. Zavolala jsem kamarádce: “Lenko, co mám dělat?” Dala mi číslo na svou porodní asistentku. Už jsem o porodních asistentkách slyšela. Určitě to bude správná cesta. Volám. Asistentka telefon zvedla: “Bohužel, nemohu přijet, tady máte číslo na kolegyni.” Obdivovala jsem souhru těchto žen. Tady mám číslo na kolegyni! Snad to zvedne, určitě…, kde beru tu jistotu?… vzpomínám si… takové “předtuchy” jsem mívala během těhotenství. Zvedla to, byla to Ivana Königsmarková: …“Právě jste přijeli z porodnice? Nemůžete nakojit? Jedu k Vám…”

Přijela do 30min. A já jsem potkala “Železnou Bohyni”. Byla klidná, okamžitě bylo znát, že Vás vnímá, že nemyslí na nic jiného, než na to, že přijela Vám pomoct, protože prostě ví, že to potřebujete, když jste volali. Ale “mazat se” s Vámi nebude. Jde k věci, proč přijela, ví, kde je problém, zjistí, pomůže, něco málo upraví, ukáže. Je jako strom: nohama pěvně zakořeněná a s hlavou otevřenou. Respektuje Vás a nechává vám váš prostor. Ví, že je na návštěvě, že je tu kvůli Vám, protože to potřebujete. Ne proto, že jste blbý, nebo máte “blbá prsa” (pozn. jak mi sdělili v porodnici) nebo něco neumíte…

Usmála se. “Tak co se děje?” začíná. “Ukažte. Ty kloboučky dejte pryč, miminko se vám dobře chytá. Nechte jeho, on si prso sám vezme.” radí. “Pojďte, takhle si sedněte, žádný problém tu není, ukážu Vám jak na to…”, pokračuje. Pak už jen sedí a sem tam koukne, jestli jsem v pořádku. Dá si venku cigaretu. Proč ne? Funguje to, jde to.

Opět se mi otevírá můj vnitřní svět, se kterým jsem se plně propojila v těhotenství a opět začínám slyšet můj vnitřní hlas a opět cítím nové pocity, které mi s mateřstvím proudí v těle.

Důvěra, Důvěra, Důvěra k mému dítěti. Kdy jindy mám svému dítěti dát důvěru, než teď?

Důvěra není za odměnu až uděláš tohle dobře, až budeš takový… Důvěra je z lásky.

Důvěra je Láska. Důvěra zavírá dveře strachu a pochybnostem “ty nebudeš takový(á), jak si představuji, ty nebudeš dělat to, co máš, zraníš mě, nebo už jsi to udělal(a)”.. Důvěra je přijetí, Důvěra jeto čím své dítě obdarovávám. Dávám mu ji ihned v čase jeho narození a vím to a chci to. Miluji jej a vždycky budu, protože ho od této chvíle znám, protože touto chvílí mu svobodně předávám svoji důvěru svoji Lásku.

Jsem tiše, mé dítě mám v náručí hezky, “bříško na bříško” pije si ode mne mléko, samo bez kloboučků (pozn. pomůcka pro kojení). Sedím pohodlně a cítím jak je vše co právě děláme prosté. Jak prosté je mé štěstí a jak prosté je blaho mého dítěte.

Ivana přijela ještě dvakrát po domluvě. Její přítomnost mi dávala prostor k znovunabytí své jistoty a klidu. Její přímé, praktické a laskavé rady vedly k mému spokojenému šestinedělí, na které ráda vzpomínám.

Jsem vám, Ivano, ze srdce vděčná.
Eliška

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 598. Jak jsem potkala Železnou Bohyni

 

Proč mi cizí lidé přikazují, kde a jak mám prožívat těhotenství a rodit?

Mám doma 2 děti. První syn se narodil ve velké fakultní nemocnici, a ačkoliv byl porod rychlý a bezproblémový, stihli zdravotníci pár problémů vytvořit a mně tím zadělat na pěknou laktační psychózu. Po této zkušenosti jsme se s manželem rozhodli dát našemu druhému synovi možnost narodit se v bezpečném prostředí u nás doma pod dohledem naší úžasné porodní asistentky. Tato zkušenost nás velmi zasáhla a viděli jsme, jak obrovský rozdíl byl mezi našimi syny jak v maminkovském, tak i v batolecím období. Starší syn je doteď velmi citlivý a nejistý a jako miminko býval velmi uplakaný a až chorobně na mě fixovaný. Mladší syn je oproti tomu pohodář. Sice si rád zavzteká, ale celkově je to pohodové dítě, které má naprostou jistotu ve svých rodičích, takže se rád pouští objevovat svět.

Mladšímu synovi budou už za chvíli 2 roky a my jsme s manželem začali cítit, že ještě stále nejsme jako rodina kompletní a že bychom měli rádi další miminko. Po předchozích zkušenostech s těhotenstvím i porodem bych ráda toto těhotenství prožila v klidu bez zbytečných vnitřních vyšetřování u gynekologa (nějak pořád nevím, co tam každý měsíc hledal…), bez zbytečných ultrazvuků a testů VVV. Mám představu, že budu chodit ke své PA na kontroly a cca 2x bych navštívila gynekologa pro krevní testy a nějaká (dle mého názoru) základní vyšetření. Poradnu u své PA si budu hradit ze svého, ale po předchozí zkušenosti vím, že toto bude velmi nelibě vnímáno při každém kontaktu s mým gynekologem.

O tom, co přijde za 9 měsíců a kde budu rodit, to je už pro mě naprosto bezvýchodná situace. Moc ráda bych opět dala našemu dalšímu dítěti možnost narodit se v domácím prostředí, pokud bude samo chtít, ale stát mi tuto možnost zakázal. Nejsem až tak proti porodům v nemocnici, ba naopak, do 60min od nás je porodnice, která je mi velmi sympatická, ovšem je zde základní problém a to jsou mé překotné porody. Manžel po minulé zkušenosti, kdy jsem se během 45min zcela otevřela a porodila, prohlásil, že se mnou na dálnici v kontrakcích prostě nevyjede, že mě raději odrodí doma sám, než aby chytal dítě někde na zadním sedadle v odstavném pruhu. Jenže co teď?
• Mnou preferovaná a velmi příjemná porodnice, kde by mohla porodu přímo asistovat má PA, ke které bych chodila na poradnu i během těhotenství, je pro nás příliš vzdálená
• Nejbližší porodnice, která je v dosahu cca 30min je sice lepší než fakultní, ale vím, že nebude jen tak jednoduché si prosadit všechna má přání. Nutno podotknout, že nejsem náročná, vlastně nepotřebuji vůbec nic 🙂 Navíc vím, že u porodu bude někdo cizí, někdo kdo mě předtím nikdy neviděl, neví, jak se při porodu chovám, někdo, kdo nezná ani mě, ani mé dítě.
• Porod doma bez zkušené PA nepovažuji za bezpečný a vhodný, nechci zbytečně riskovat, že nepoznám krizovou situaci, když by nastala. Chci mít po svém boku zkušeného člověka, kterému plně důvěřuji a který zná nejen mě, ale i mé těhotenství. Chci mít po svém boku svou PA!

Nevím, jak to celé dopadne, ale není mi z těchto vyhlídek příliš dobře. Nechápu, proč nemohu své těhotenství prožít v klidu a v péči vzdělané a zkušené PA, aniž bych měla v kartě gynekologa uvedený „černý puntík“ a byla vystavena opakovanému nátlaku z jeho strany. Nevím, proč mi stát zakazuje porod doma s PA, kterou si i ráda sama zaplatím a nutí mě rodit doma jen s manželem nebo podniknout cestu do ne příliš vstřícné porodnice, kdy navíc není zcela jisté, že to stihneme. Nechápu, proč mi stát nedovolí koupit si službu (asistence u porodu doma) od erudovaného soukromého podnikatele s patřičným vzděláním a zkušenostmi (registrovaná PA)?

Ivano, velmi si ceníme Vašeho boje za nás, které není až tak moc slyšet. Přeji Vám hodně zdraví a hlavně hodně sil! Věřím, že se ke své práci jednou vrátíte a v ČR vznikne první porodní dům pod vedením porodních asistentek.
Zuzka

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 595. Proč mi cizí lidé přikazují, kde a jak mám prožívat těhotenství a rodit?