Moje sestřenice se v osmdesátých letech vdala do Holandska. Před několika lety jsme se setkaly, já s čerstvým břichem, ona s dvěma dospělými dětmi. Mému vyprávění o případu Ivany Königsmarkové a o postoji českých lékařů k domácím porodům nechtěla ani věřit. Ivanu se rozhodla také podpořit svým porodním příběhem, protože si však v psané češtině už není zcela jistá, natočily jsme její vyprávění na prastarý kazeťáček. Posílám přepsané, a moc jsem ho neupravovala, přijde mi to dobře autentické.
ŠK

Jak Jana před čtvrtstoletím v Holandsku rodila.

Víš, u nás v Holandsku se říká, že porod není nemoc. Že pokud nejsou předpokládané komplikace, není důvod jít do nemocnice. Ženy se mohou rozhodnout, zda chtějí rodit doma, a nebo zda půjdou do nemocnice. Někdy lékař doporučí jít do nemocnice, zejména když žena měla komplikace v minulosti a nebo když jsou komplikace v rodinné anamnéze. Ale jinak ne. V nemocnici se myslím platí nějaký malý poplatek.

Já jsem rodila doma, dceru Jessicu před šestadvaceti a syna Daniëla před dvaadvaceti lety. Naše porodní báby pracovaly dvě spolu (měly spolu „praxi“, poradnu), a k tomu byla ještě třetí, která za ně zaskakovala, když jedna měla dovolenou. A pracovaly na směny. Dopoledne měly návštěvní hodiny, jedna byla v poradně a druhá byla u porodu, když bylo třeba. Nevím přesně, jak si to rozdělovaly. A když bylo potřeba třetí, tak se ta třetí k nim přidala. Já měla kontakt jen s těmi dvěmi.

Když jsem poprvé zjistila, že jsem v jiném stavu, šla jsem k doktorovi a zeptala se ho, co mám dělat. A ten mi právě řekl, že těhotenství není nemoc a že se mohu rozhodnout, zda chci rodit v porodnici nebo doma. A že je zvykem jít k porodní bábě, a ta že pak sleduje celé tvoje těhotenství. Chodíš k ní na pravidelné návštěvy, kontroluje tě tak, jak se asi kontroluje i tady u vás v Čechách. Bere ti krev, kontroluje, kolik máš železa, moč, pak poslouchá srdce … prostě ta základní vyšetření.

Porod samotný? Bolesti jsem začala mít asi kolem jedenácté večer, a asi ve tři jsme zavolali porodní bábu. Ta se mě zeptala, v jakých intervalech mám kontrakce, a řekla: Chceš, abych se přijela podívat teď, nebo až za hodinu? Já jsem řekla – radši přijeď teď, protože je to poprvé. Tak přijela hned. Vyšetřila mě a říkala – to bude až někdy ráno. Poprosila jsem ji, jestli u nás může zůstat spát, a ona souhlasila a lehla si na gauč v obýváku s tím, že ji máme vzbudit, až budou kontrakce v určitých intervalech. Vzbudili jsme ji, vyšetřila mě a zavolala sestřičku – k nám chodí taky dětská sestřička, která pomáhá miminku po porodu. Ta pak zůstane u tebe doma celý první týden, přes den, od rána do večera. Když máš starší dítě, vodí ho do školy, dělá nákupy, vaří, pere. A naučí tě zacházet s dítětem. Je to hrazené pojišťovnou. Já myslím, že jsem platila jen stovku za to celý…

Před porodem se k tobě přijde podívat jedna z těch sestřiček – to je taková organizace, přes kterou si dětskou sestřičku najímáš na ten týden – no a řeknou třeba, že postel musí mít takovouhle výšku, asi devadesát cm, a když nemáš, tak oni ti půjčí takové špalky, co si dáš pod postel, abys měla postel vyšší. Aby i ta porodní bába, i ta sestřička první týden se nemusely moc ohýbat. Každý den ti dají čisté povlečení. A učí tě, jak s dítětem zacházet. Samozřejmě si tu sestřičku můžeš najmout, i když porodíš v nemocnici, ale pak se ti ten týden krátí o dny, kdy jsi byla v nemocnici.

S Danym šlo všechno v pohodě, i když to bylo těžký a dlouhý. Ale s Jessicou přišel takovej moment, kdy jsem opustila tělo, na nic jsem nereagovala… tak mě porodní bába pak začla plácat po zadku – honem honem ještě chvilku, už to budeš mít za sebou … tak jsem se zase vrátila … no a porodila jsem.

A pak, když se Jessica narodila, položila mi ji porodní bába na břicho, a za chvíli mohl její táta přestřihnout pupečník. A všechno bylo v takové velké pohodě, klídek … Pak porodní bába Jessicu prohlídla, taky jí udělala hned odběr krve z patičky a kontrolovala, jestli má všechny ty reflexy, jestli vše správně funguje. A když bylo všechno v pořádku, jela domů spát. Placentu bychom si mohli nechat, kdybychom chtěli, ale nerozhodli jsme se pro to.

Druhý porod? Dany začal taky někdy kolem půlnoci, asi ve dvě jsem volala porodní bábu, ta se přišla podívat. Všechno bylo v pohodě, tak jela ještě domů. Pak jsem jí volala ráno, že mi bolesti přestávají a jsou ve větších odstupech, tak se přijela hned podívat. Pak už u nás zůstala. I když jí už pak končila šichta, řekla své kolegyni, že u mě zůstane. Dany se narodil až někdy ve dvě odpoledne. No, pořád nemohl jít ven. Měl pupeční šňůru omotanou jednou mezi nohama a dvakrát kolem krku. Já si t toho porodu pamatuju jen to, že ona střihala střihala střihala a dívala se vážně … já byla ráda, že to tak nějak lezlo ven … To víš, musela mu pupečník střihnout už když se rodil, protože jinak nemohl vylézt ven. Prostě vykoukla hlava a dál to nešlo, tak musela střihat.

Pak ho vzali, porodní bába řekla tátovi – rychle natoč teplou vodu. Strčili Danyho do teplý vody, protože byl trochu modrej, tak aby dostal normální teplotu. A pak ho hned položili ke mně, a dali mu k nosu hadičku s kyslíkem. Asi si loknul plodové vody, protože když dýchal, tak to rachtalo. Porodní bába se na něj přišla podívat ještě večer a pak druhý den, a protože mu to pořád rachtalo, tak jsme šli hned do nemocnice se podívat, jestli je všechno v pořádku. Nemusel vůbec čekat, hned šel do ordinace. Tam mu to vyčistili, dali mu do nosu trubičku a vysáli to. Odsávání už udělala i porodní bába hned po porodu, a v té nemocnici to udělali ještě jednou. No … a je to zdravej kluk, je mu dvacet dva.

Porodní bába k tobě chodí pak ještě tři týdny skoro každý den se dívat, jak se miminku daří. Zapisuje to do porodní knížky. Po šestinedělí jdeš do konzultní poradny, ne k doktorovi. Tam děti pak dál sledují (psychomotorika, očkování).

Ale rozumíš – nemocnice jsou v každém městě. Když něco je, jsi během pár minut v nemocnici. Každý má připravené auto, i ta porodní bába je autem. Když je něco vážného, přijede sanitka během pár minut, tam máš všechny aparatury, které jsou potřeba. Porodní asistentky mají základní vybavení u sebe – jak ten kyslík, tak hadičku na odsávání. Podle mě toho mají daleko víc, ale to už si nepamatuju.

Porodní báby byly obě mladý holky, ta moje, Marian Karssen byla snad dva roky porodní asistentka, když se rodila Jessica. A měla jsem ji potom i s Danym, to byla o čtyři roky zkušenější. Teď bydlí na severu Holandska, má vícero vesnic, hodně jezdí. Já jsem se se svou porodní bábou nakonec skamarádila, ona se pak vdávala a na svatební cestu jeli do Prahy a bydleli u mého strýce.

Nejdůležitější u porodní asistentky je sebejistota, protože ta se přenáší i na tu matku … a to víš, když je to poprvé, nikdo neví, co přijede…

Proč jsem se rozhodla rodit doma? Všechno je v pohodě. Jseš doma a není tam žádný stres. Můžeš si pozvat, koho chceš. Všechno máš po ruce.

Přeji těm českým ženám, které se rozhodnou pro porod doma, aby pro ně byla samozřejmě a legálně dostupná služba porodní asistentky před porodem a při porodu, stejně jako pomoc dětské sestřičky po porodu tak, jak je to běžné u nás v Holandsku. Porod není nemoc. Paní Ivaně Königsmarkové přeji brzký konec soudních tahanic a radostný návrat k práci.

Nishala Jana van Dooren Zitna, Dordrecht, Holland

 

Tento příběh vyšel na Příbězích zde: 612. Jak Jana před čtvrtstoletím v Holandsku rodila