Ágnes Geréb, maďarská lékařka a porodní asistentka, která v prostřední nepřátelském domácím porodům pomohla na svět 3500 dětí, byla zatčena 5. října 2010 a postupně obviněna ze zavinění úmrtí tří dětí a z ohrožení života dvou žen. Strávila přes dva měsíce ve vazbě, než byla propuštěn do přísného, několik denně kontrolovaného domácího vězení. O rok a půl později, 10. února 2012, byla pravomocně odsouzena ke dvěma letům odnětí svobody, 10 letům zákazu vykonávání povolání a peněžitému trestu 300 tisíc forintů, a to nepodmíněně a bez možnosti odvolání. Přesto její proces stále probíhal, byla účelově přidána další obvinění, přísné domácí vězení probíhalo po 3 roky, 4 měsíce a 15 dní. Poté bylo zmírněno a Ágnes mohla s určitými omezeními i vycestovat mimo Maďarsko.  Letos 15. května 2017 byl díky úsilí a odhodlání místních i mezinárodních organizací její trest odvolacím soudem změněn na 5 let podmíněně a zákaz výkonu povolání snížen na 8 let.

V průběhu let jsme k tématu uveřejnili následující příběhy:
11. 730 dní Ágnes Geréb
13. Rozhovor s Ágnes Geréb – 1.část
49. Ágnes Geréb
73. Zuzana a Ágnes
131. Ágnes Geréb opět do vězení
325. Ágnes Geréb opět k soudu – podpora pro Ágnes Geréb
329. Ágnes Geréb slaví 60. narozeniny/ Ágnes Geréb’s Birthday
330. Seasonal Greetings to You All from Ágnes and the Campaign for Justice team!
492. Čekáme na svobodu pro Ágnes Geréb/We are waiting for freedom for Ágnes Geréb
1003. Rozhovor s Ágnes Geréb – 2.část

O Ágnes a jejím případu byl natočen film Freedom for birth.

Následující dopis zaslala maďarská porodní asistentka Ágnes Geréb jako podporu pro Ivanu Königsmarkovou před demonstrací, která se konala 17.10.2011 na Palackého náměstí v Praze.

Milá Ivano,
I když si nejsem jistá, zda můžeš slyšet tato právě čtená slova, věřím, že si k tobě najdou cestu.
Vím, jak je to těžké ztratit dítě nebo vidět dítě, které utrpělo trvalé poškození. Je to těžké pro rodiče, pro společnost a také pro nás, porodní asistentky a duly. Strašně, strašně těžké. Tak moc si přeji, abych tě mohla vzít do náruče. A v tom objetí bych ti dala svou podporu v tom, co sama dobře víš – že tam, kde je rození a narození, může být vždy přítomna i smrt, a to i tehdy, když u toho není nikdo, kdo by ji zavinil. Veřím, že v situaci, kdy u porodu dojde k neblahému výsledku, je velmi důležité najít a ukázat v souladu s našimi nejlepšími znalostmi, zda se stala chyba, kdo ji udělal a jakým způsobem ta chyba byla udělána. Stejně tak je důležité přijmout, že jsme chybu udělali a umět se z ní něco naučit, zlepšit se. K tomu je zásadní existence nezávislého, vzdělaného, kompetentního a nepodjatého poradního výboru pro události u porodů vedených porodními asistentkami. Takovýto výbor by měl vyšetřovat náš případ, podobným způsobem jako se postupuje v nemocnicích, kdy je po úmrtí matky nebo novorozeněte zahájeno interní šetření místo okamžitého kriminálního vyšetřování. Ve skutečnosti se veřejnost o existenci a výsledcích takovýchto nemocničních událostí dozví vlastně jen v případě, kdy se rodiče rozhodnou přeložit případ civilnímu soudu. V naprostém kontrastu s tímto nemají maďarské porodní asistentky žádnou možnost interníého profesního šetření a místo toho jsou okamžitě podrobeny policejnímu vyšetřování bez jakéhokoli předchozího nezávislého, kompetentního a nepodjatého šetření.
Mohlo by nám, porodním asistentkám podrobeným nerovným a nespravedlivým způsobům při kriminálním vyšetřování, být útěchou, kdyby soudy pomáhaly narovnat tyto nespravedlnosti ve chvíli, kdy se před ně náš případ dostane. Ale obě víme, Ivano, z první ruky, že tomu tak není. Očekávaly jsme, že alespoň soud bude respektovat své vlastní požadavky na soudní znalce. Národní institut soudního lékařství stanovil v devíti bodech doporučené postupy pro soudní znalce poskytující své názory u soudního stání. Institut stanoví, že je v jednoznačném zájmu společnosti, aby znalcův názor byl podložen fakty, byl spolehlivý, objektivní a v odborné kvalitě. Pokud je jen jeden z názorů pochybný nebo nesprávný, může vést k chybnému rozhodnutí soudu a tak se stát zdrojem soudní nespraveldnosti, kromě toho, že také zpochybní autoritu celého profesního poradního výboru. Rozsudek dvouletého vězení a pětiletého zákazu výkonu povolání, ke kterému jsi byla odsouzena, je zvláštně podobný mému vlastnímu případu. Nevěřím, že by k takovému rozsudku došlo, kdyby soudní znalci v tvém případě vydali zcela spolehlivý, relevantní, objektivní a vědecky podložený posudek. V mém případě ho zcela jistě nepodali.

Prosím, nevzdávej se, pravda vyjde najevo!
Třebaže jsme se nikdy nepotkaly, myslím na tebe celým svým srdcem.

Ágnes Geréb, nezávislá porodní asistentka

Kedves Ivana!
Bár föltételezem, hogy nem hallhatod, amit most fölolvasnak Neked, de talán mégis megtalál valahogy, amit üzenni szeretnék Neked.
Tudom, hogy milyen nagyon nehéz önmagában az, ha egy kisbabát elveszítünk, vagy ha egy kisbaba károsodást szenved. Nemcsak a szülőknek, nemcsak a társadalomnak, hanem nekünk, bábáknak, douláknak is. Nagyon, nagyon nehéz.

Legszívesebben átölelnélek. Az ölelésemmel meg szeretnélek erősíteni abban, amit egészen biztosan Te is jól tudsz: hogy ahol szülés, születés van, ott halál is van, akkor is, ha nem hibázott senki. De azt fontos és előrevivő, ha a mindenkori legjobb tudásunk szerint kiderül, hogy hibáztunk-e, hogy valójában hibázott-e bárki, ha igen, akkor miben – és fontos, hogy ezt beismerjük, hogy tanuljunk belőle és legközelebb jobbak tudjunk lenni. Ezért kell hozzáértő, a bábaságot ismerő független, hozzáértő, nem részrehajló bába szakmai kollégium, akik megvizsgálják, kivizsgálják az ügyünket éppen úgy, ahogyan a kórházakban egy-egy anyai vagy újszülött halálozás esetén bírósági eljárás helyett ún. „belső vizsgálat” történik (amiből, legalábbis Magyarországon, rendszerint belső ügy is marad, és csak akkor lesz belőle nyilvánosság elé tárt följelentés, ha a szülők följelentést tesznek).

Ma Magyarországon a bábák ügyében kimarad a „belső vizsgálat”, mindjárt rendőrségi ügy lesz belőle anélkül, hogy lenne független, hozzáértő, nem részrehajló vizsgálat előbb. Vagy legalább utóbb! Ugyanis, ha már bírósági ügyről van szó, akkor a szakmai kivizsgálás terén a bíróságnak a saját maga által fölállított mércének legalább meg kellene felelnie. Az Országos Igazságügyi Orvostani Intézetnek van egy módszertani levele, amelynek 9 pontban összefoglalt előírásait az Országos Igazságügyi Orvostani Intézet így összegzi:
„elengedhetetlen társadalmi érdek, hogy a szakvélemény mindenben helytálló, megbízható, objektív és tudományos értékű legyen, ha akár egyetlen ügyben is hibás, téves vagy helytelen szakvélemény születik, az – amellett, hogy általában is kétségeket támaszthat az egész szakértői intézménnyel szemben – téves hatósági döntés, téves bírói ítélet forrása lehet.” A két év letöltendő szabadságvesztés, az 5 év munkától való eltiltás, amit tudtommal kiszabtak Rád, kísértetiesen hasonlít ahhoz, amit rám szabtak. Vajon Nálatok a szakértők mindenben helytálló, megbízható, objektív és tudományos értékű szakvéleményt adtak? Nálunk nem…

Kitartás, az igazság győzni fog!
Ismeretlenül is szeretettel,

Geréb Ágnes független bába

 

Díky paní Haně Farkačové a paní Lucii Tatransky jsme mohli uveřejnit i překlad rozhvoru s Ágnes (původní odkazy v texty už byly bohužel odstraněny a nepodařilo se najít zdroje znovu).

Nejsem hrdinka, říká Agnes Gereb. A nejsem ani mučednice nebo vražedkyně

Poté co na blogu Bezzeganya vyšel rozhovor s Dr. Laszlo Abrahamem, odborníkem na poli zanedbání péče v porodnictví a všeobecném lékařství, nabídla se myšlenka požádat o rozhovor také Agnes Gereb, ikonu domácích porodů v Maďarsku. Byl to zcela logický krok, vzhledem k tomu, že jméno Agnes Gereb je bohužel spojováno právě se zanedbáním péče v porodnictví. Přestože Agnes rozhovory zásadně nedává, rozhodla se udělat výjimku my vám nyní přinášíme exkluzivní rozhovor, ve kterém s námi sdílí své názory na domácí porody, zanedbání péče v porodnictví a dvojí metr, který tuto profesi provází.

B: Nedávno jsme publikovali rozhovor o zanedbání lékařské péče. V souvislosti s tímto tématem vyvstala také otázka dvojích standardů. V souvislosti s tragickými událostmi ve vaší praxi se nabízí otázka, jaký je váš názor na tento dvojí metr, to jest rozdílný způsob, jakým jsou postihována zranění a úmrtí při porodu v nemocnici a při porodu doma. Mohla byste našim čtenářům připomenout, kdy a proč jste byla stíhána vy?

Inu mohlo by se zdát, že tresty, kterým musím čelit, jsou čím dál tím tvrdší. Nejdříve, kolem roku 1978, mi bylo na šest měsíců zakázáno vést porody v nemocnici, ve které jsem v té době pracovala, protože jsem umožňovala otcům, aby byli přítomni narození svých dětí. V tomto případě ani můj prohřešek, ani mé potrestání nepředstavovalo žádnou tragédii.
Počátkem devadesátých let bylo na půl roku pozastaveno mé členství v maďarské lékařské komoře, což současně znamenalo, že jsem po tu dobu nesměla vykonávat svou lékařskou praxi. Na základě toho, že jsem odvezla krvácející ženu do krajské nemocnice. Zde se jí dostalo lékařského ošetření, ale až po tom, co proběhlo náročné vyjednávání o spolupráci s tamním personálem. Po jednom či dvou dnech ta žena nemocnici ve zdraví opustila. (článek o tomto incidentu na témže blogu v angličtině čtěte zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=541:nyiregyhaza-blues&catid=69:writings&Itemid=89 ). Ani toto nebyla žádná tragická událost, nicméně trest mě velmi zasáhl, zejména protože výkon trestu započal s okamžitou platností, přestože případ ještě nebyl uzavřen. Šestiměsíční zákaz výkonu praxe vypršel v době, kdy bylo přijato odvolání, které podal můj právník. Následně byly sankce sníženy, ale za oněch ztracených šest měsíců se mi z oficiálních míst nedostalo žádného odškodnění.

Počátkem devadesátých let proti mně byly podniknuty i další kroky, včetně dvou nebo tří domovních prohlídek. Jednou si jeden dobromyslný soused všiml plínek mé dcery, které jsem vyhodila do popelnice špinavé od jejích hovínek a mléka a myslel si, že je to plena zašpiněná smolkou a plodovou vodou. Následky byly tentokrát mírnější a moje dcera mohla nadále nerušeně kakat do své plínky, aniž by nám hrozila další domovní prohlídka.

Nicméně v roce 2000, po tom, co jsem jedenáct let asistovala u domácích porodů, došlo k tragédii. Stejná tragická událost nastala nedlouho poté v nemocnici MAV a nedávno také na jedné maďarské gynekologicko-porodnické klinice. (Email Agnes o tomto incidentu v angličtině čtěte zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=535:about-a-little-baby-girl&catid=69:writings&Itemid=89 ) Rozdíl byl ale v tom, že zatímco tragédie, která se stala při domácím porodu, se rychle rozšířila médii, o téže události v nemocnici nebo na gynekologicko-porodnické klinice se pokud já vím ve zprávách vůbec nemluvilo. Po sedmi letech vyšetřování jsem byla v roce 2007 odsouzena ke tříletému zákazu činnosti. V nemocnici MAV jistě také došlo k vyšetřování, ale bylo to pouze interní šetření mezi lékaři té nemocnice bez účasti policie nebo soudních vyšetřovatelů a nevím o tom, že by se za ten incident někdo zodpovídal. Ani ten nedávný a nápadně podobný incident na gynekologicko-porodnické klinice nebyl vyšetřován policií.

K další tragické události došlo v roce 2003 (článek o tomto incidentu v angličtině si můžete přečíst zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=536:this-happened&catid=69:writings&Itemid=89). Asistovala jsem při porodu dvojčat. U druhého miminka, které bylo stále ještě v matčině děloze, se po narození prvního ze sourozenců objevily komplikace. Abych urychlila jeho porod, ženě jsem nitrožilně aplikovala oxytocin. Následkem toho přišlo dítě okamžitě na svět (což ostatně bylo účelem tohoto zákroku. Ani ta nejlépe vybavená nemocnice by nebyla schopna provést císařský řez rychleji). Ihned následoval pokus o oživení. Přes veškerou snahu dítě utrpělo anoxii a ve věku sedmi měsíců doma zemřelo. Během nemocničního pobytu tohoto novorozence leželo ve vedlejším inkubátoru jiné dvojče, které v průběhu porodu v nemocnici postihly stejné komplikace. Nevíme, kdo byl přítomen u porodu tohoto dítěte. Za tento porod a také za porod, při němž novorozenec zemřel z důvodu dystokie (zaseknutí ramínek v porodních cestách), jsem byla odsouzena ke dvěma letům vězení a desetiletému zákazu činnosti (článek o tomto incidentu v angličtině si můžete přečíst zde: http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=534:a-tragedy-happened&catid=69:writings&Itemid=89). Poškození, které z důvodů anoxie dvojče utrpělo, bylo přičítáno aplikaci oxytocinu. Podle všeho by tuto chybu při porodu v nemocnici nikdo neudělal. V ten samý rok běžel v televizi seriál o porodech. Jeden z hlavních lékařů, kterého do vysílání pozvali, hrdě popisoval případ, kdy během porodu rodičce nitrožilně aplikoval oxytocin. Zjevně neměl pocit, že by o tomto tématu neměl před televizními diváky mluvit (http://www.youtube.com/watch?v=iTrBpxiP3L0). (Jelikož mu je velmi obtížně rozumět, můžete si to, co říká, přečíst v titulcích.) V Maďarsku do té doby nebyl nikdo za dystokii odsouzen. V Anglii byla vypracována studie zkoumající příčiny úmrtí u 56 případů dystokie při porodech vedených v nemocnici, které se vyskytly v průběhu dvou let. Tato studie byla předložena maďarskému soudu, který se mým případem zabýval. Z úst jednoho hlavního lékaře během soudního líčení zaznělo, že v Maďarsku dosud nikdy nebyla dystokie shledána příčinou úmrtí. Zdá se tedy, že angličtí porodníci se mají od těch maďarských hodně co učit.

B: Sledují se následně nějakým způsobem poranění nebo jiné problémy matky nebo dítěte, k nimž dochází při domácích porodech? Existuje nějaká statistika porodů s anoxií nebo závažným poraněním vagíny či s jinými poporodními problémy (inkontinence, anální fisura)? (V nemocnicích se podle mých informací tento druh statistiky nevede.)

Při domácích porodech, při nichž jsem asistovala buď já, nebo některá z mých kolegyň, k závažnému poranění ženy naštěstí nedošlo. I pokud bychom neměly zájem sledovat život novorozenců a jejich rodin, díky médiím bychom se vše dozvěděly. Po porodu udržujeme kontakt s každou rodinou, takže je pouze velmi málo rodin, o kterých nemáme další informace. Je zde například matka, jejíž dítě (nenarozené doma) už má vlastního potomka. Každého 7. dubna se u příležitosti Dne domácích porodů setkáváme s rodinami a dětmi, které přišly na svět v domácím prostředí. Jejich příběhy shromažďujeme na webu www.tortenetek.szules.hu. Co se poranění hráze týče, pouze velmi málo případů (spočítali bychom je na prstech jedné ruky) vyžadovalo nemocniční péči. Díky zásahu nemocničních lékařů se všechny tyto ženy plně zotavily.

B: Měla jste možnost omluvit se rodinám postižených dětí nebo těm, jejichž dítě zemřelo? Pokusila jste se o to? Přijaly vaši omluvu?

Jediné dítě, které během porodu zemřelo, byla již zmíněná holčička, která se zasekla v porodních cestách. Bohužel jsem od této smutné události neměla možnost s rodiči mluvit. Den po tomto nešťastném případu jsem se i s lidmi, kteří mi pomáhali, vydala navštívit matku do nemocnice, ale otec nás poslal pryč. Matku jsem pouze viděla, jen jsme se na sebe podívaly. Nemohli jsme ji obejmout. Z tohoto důvodu jsme na našem webu vytvořili sekci, v níž si rodina (pokud by o to měla zájem) mohla přečíst soucitné zprávy, které tam zanechaly ostatní rodiny (http://szules.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=162:egyutterzo-levelek&catid=53:egyeb-irasok&Itemid=76). Od tohoto osudného dne, 15. září 2007, každoročně zapálíme svíčku za tuto holčičku. Za ni a také za ostatní, 4. března (2000) a 24. prosince (2003). Společně s rodiči vzpomínáme také 4. září (2009) a 5. října (2010). (O posledních dvou datech nechci hovořit.) Tyto vztahy jsou velice důležité. Jedni rodiče nás pozvali na rozloučení s popelem jejich miminka, s jinými jsme zase sdíleli útrpnou cestu ke smrti jejich miminka. Tato přátelství jsou velice důležitá a trvají věčně. Miluji je. Oni zase milují mě i nás ostatní a sdílejí s námi své nejtěžší momenty. Naši bolest sice nemůžeme dost dobře porovnávat s jejich utrpením, ale i pro nás je to velice těžké a zůstane tomu tak po zbytek života.

B: Máte představu jak by měl vypadat optimální model domácího porodu? Podporujete například porodní domy, které jsou součástí nemocnic a v nichž ženy mohou rodit v podmínkách, které jim vyhovují?

Nemyslím si, že porodní dům v nemocnici je reálný. Spolu s kolegy jsme vymysleli porodní dům, jehož smyslem je porod mimo nemocnici. Určitě je ale skvělý (a také realizovatelný) nápad vytvořit v nemocnici oddělení, kde porody vede porodní asistentka. Nemyslím si, že porod doma nebo v porodním domě je pro všechny. Krásný porod je možné zažít kdekoli: v nemocnici s porodní asistentkou, v nemocnici tradičním způsobem, na klinice s nejlepšími přístroji a lékaři, doma, v porodním domě, v porodním centru. Čím bezpečněji se žena cítí, tím méně je pravděpodobné, že při porodu nastanou komplikace. Žena, která nemá žádné komplikace, ale cítí, že jediné bezpečné místo pro porod je v nemocnici, nebude schopna porodit doma. A pokud by měla neplánovaně rodit doma, rozhodně by to pro ni nebyl příjemný zážitek. Jestliže společnost akceptuje domácí porody a v nemocnicích vzniknou oddělení, kde by bylo možné rodit s porodní asistentkou, rozšíří se možnost výběru místa porodu. Pokud máte všechny důležité informace a možnost rodit tam, kde se cítíte nejbezpečněji, je velká pravděpodobnost, že váš porod proběhne bez komplikací.

B: Existují statistiky úmrtí při domácích porodech (buď z vaší vlastní praxe, nebo obecné, třeba i mezinárodní) či porodech v nemocnicích?

Neexistují. Ale můžete si to sama spočítat. V průběhu porodu zemřelo jediné dítě. Ve skutečnosti ani nevíme, jestli zemřelo v porodním domě, na cestě do nemocnice, nebo až v nemocnici. Kde se tak stalo, ale teď není důležité. Další dvě děti, které za mých 22 let praxe zemřely, utrpěly komplikace z nedostatku kyslíku. Jedno zemřelo v sedmi, druhé ve čtrnácti měsících. V Petö Institute se léčí spousta dětí, které utrpěly komplikacemi kvůli nedostatku kyslíku při porodu. Žádné z nich se přitom nenarodilo doma.
Kolik z vašich případů začalo porodem doma a skončilo porodem v nemocnici? Jak si tato čísla stojí ve srovnání s mezinárodním průměrem?
Asi deset procent žen, které plánují a začnou rodit doma, skončí v nemocnici. Tato čísla se shodují s mezinárodním průměrem.
Pokud žena začne rodit doma, ale skončí v nemocnici, považujete to ve svých statistikách za domácí porod?
Deset procent domácích porodů skončí v nemocnici. To je normální součást domácích porodů. Důvodem pro přesun do nemocnice je ve většině případů matčino vyčerpání. Vydaná energie jednoduše převyšuje přijatou energii. V těchto případech je potřebný zásah zvenčí, který matce umožní načerpat novou sílu, díky níž si po porodu bude moci radostně užívat miminka.

B: Máte pocit, že se od dob, kdy jste v nemocničním prostředí započala svoji kariéru, nějak zásadně změnil přístup nemocnic k porodům? (Podle mě se změnilo mnoho, a to k lepšímu.) Cítíte, že to jsou kladné změny? Pokud ne (nebo ne stoprocentně), v čem myslíte, že je zakopaný pes? Kde je podle vás ještě prostor pro změny?

Přístup nemocnic a porodních asistentek se změnil opravdu hodně. Problém je v tom, že rutinní postupy se nezměnily skoro vůbec. Zevšeobecňovat přístup zdravotníků ale asi není úplně vhodné. Najít porodníka, který je schopen se oprostit od rutinních postupů při porodu, je vzácnost, ačkoli někteří z nich jsou ochotni připustit jejich zbytečnost, neúčinnost nebo dokonce škodlivost.

B: Ženy, které se rozhodnou pro domácí porod, jsou velmi často obviňovány z toho, že na úkor vlastních potřeb zanedbávají bezpečnost svých dětí. Jak to vidíte vy?

Potřeby žen nelze oddělit od potřeb jejich nenarozených dětí, ať už z právního, nebo biologického hlediska. Je naprosto bez debaty, že pokud se do průběhu porodu zbytečně nezasahuje, proběhne ve většině případů bez komplikací. Během porodu se v matčině těle tvoří hormon oxytocin, který zajišťuje hladký průběh a působí jako uklidňující prostředek. Pokud se žena po fyzické či psychické stránce necítí dobře, tvorba oxytocinu se potlačuje. Proto vše, co pomůže ženě se uvolnit a naladit na proces porodu (tlumená světla, teplo, vůně, dotek, pohyb, zvuky atd.), prospívá i zdraví miminka. Je přirozené, že žena v průběhu porodu mění pozice, kdykoli jí ta stávající přestane vyhovovat nebo kdykoli cítí přílišný tlak v určité části svého těla. Důvodem je, že dítě při své obtížné cestě na svět z nedostatku místa tlačí na svou matku zevnitř. Žena instinktivně mění pozici tak, aby si ulevila, a tím zároveň odstraňuje tlak, který byl miminku překážkou na cestě ven. Tím, že naslouchá potřebám miminka, zmírňuje jeho fyzickou námahu. Když má žena v průběhu porodu možnost se volně pohybovat a podle potřeby měnit pozice, miminko se prostě narodí snadněji.

B: Říká se, že lidé, kteří podporují domácí porody, teď kvůli vám mají pošramocenou pověst. Nebylo by pro domácí porody lepší, pokud by byly spojovány s jinou osobou? Máte nějaký plán, jak změnit všeobecné vnímání domácích porodů?

Kdybych s domácími porody nebyla spojována já, byl by to někdo jiný. To je nevyhnutelné. Já tohle nepotřebovala. Nenávidím roli Johanky z Arku. Nejsem hrdinka. A nejsem ani mučednice nebo vražedkyně. Nikdy jsem nechtěla bojovat nebo být známá. Kdyby bylo na mně, tak jsem v tichosti přítomna porodům, kde dělám to, co umím nejlépe, učím se od rodících žen a školím nástupce, kterým bych pak mohla předat štafetu. Chtěla jsem rozdávat a přijímat radost a zůstat matkou, ženou, babičkou, sestrou a dcerou a dělit se o svou radost. Tak jako porodní asistentky v ostatních zemích, kde porodnictví nedominuje hierarchie, nýbrž demokracie. Většinu z těchto cílů se mi bohužel nepodařilo naplnit. Ráda bych citovala z jedné skvělé knihy amerických autorů (Penny Armstrong a Sheryl Feldman: Moudré zrození. Spojujeme to nejlepší z přirozeného porodu a moderní medicíny), která v Maďarsku vyšla v roce 1995. „Je zvláštní, že ti, kteří jsou přesvědčeni, že zrození je záležitostí lásky, citu, lidské důstojnosti a péče, se musejí domáhat toho, aby jejich hlasy byly slyšeny. Je nepochopitelné, že se na ně pohlíží jako na militantní radikály. Je neuvěřitelné, že musejí soustředit všechnu svou sílu, organizovat přednášky, shánět finance a vyjednávat, aby i ostatní přesvědčili o lidské stránce porodu a mateřství.“

B: Pokud je mi známo, domácí porod není hrazen zdravotními pojišťovnami. Na kolik přesně vyjde porod doma?

Přesně? Tolik, kolik v dnešní době nechávají matky jako „všimné“ doktorům: 150 tisíc forintů (kolem 13 tisíc korun). Dříve to bylo jiné. Dnes si legální porod v domácím prostředí mohou dovolit jen relativně bohatí lidé. Dříve byl porod doma pro kohokoli, bez ohledu na to, kolik mají peněz, jakou barvu kůže, k jaké straně a třídě patřili nebo naopak nepatřili. Rozhodnutí ženy rodit doma se odvíjelo pouze od množství informací, nikoli peněz.

B: Společnost si vytvořila obrázek o ženách, které se rozhodnou rodit doma: Bohaté ženy oblečené do krásných drahých látek, které zbožně uctívají tento způsob porodu. Je to pravda? Co je to za ženy, které volí domácí porod?

Ze začátku to opravdu byly pouze intelektuálky, ale později se k nim začaly přidávat i ženy z ostatních společenských skupin: Spousta talentovaných umělkyň a mnoho vysoce kvalifikovaných odbornic. A jestli nosí drahé šaty? Některé z nich ano. Ale pokud bude v davu demonstrantů pouze jedna takto oblečená žena, můžete si být jisti, že neunikne hledáčku fotoaparátů. Nevím, jací jsou lidé, kteří se dnes rozhodnou pro domácí porod. Dříve to však byly ženy, které měly jedno společné: Rády se svobodně rozhodovaly, vnitřní svoboda pro ně byla důležitá, měly potřebu získávat informace a byly ochotny nést odpovědnost jak za sebe, tak za své děti. Za extrémistky bychom mohli označit pouze hrstku z nich.

B: Co si myslíte o ženách, které se rozhodnou pro plánovaný císařský řez? Vztahuje se i na ně svoboda volby porodu, jak o ní mluvíte? Jakou radu byste dala těmto ženám?

Udělala bych to, co vždy dělala moje matka. Vždycky mi říkala, co si myslela, a rozhodnutí nechala na mně. Podporovala mě, i když se mé rozhodnutí lišilo od toho, jak to cítila ona.

B: Komu byste rozhodně domácí porod nedoporučila?

Určitě bych ho nedoporučila ženám se zdravotními problémy. Řekla bych jim, že domácí porod nemohu doporučit, a vysvětlila bych jim své důvody. Rozhodnutí je na ženě – ta rozhoduje, zda chce znát všechny potřebné informace a zda se chce podílet na rozhodování, nebo zda je přenechá porodní asistentce (to se ale většinou nestává). Už se mi ale stalo, že jsem z osobních důvodů musela doporučit jinou porodní asistentku. Od chvíle, kdy jsem se mohla rozhodovat, kdo si mě vybere, protože už jsem nebyla jedinou nezávislou porodní asistentkou v zemi, jak tomu bylo prvních deset let mé praxe, jsem nikdy nespolupracovala s nikým, kdo mi lidsky „nesedne“. Kdykoli to bylo možné, pokusili jsme se odstranit důvod špatného pocitu, antipatie, nedorozumění či jiného problému. Pokud to však nešlo, doporučili jsme jinou porodní asistentku. Tohle je pro porod stejně důležité jako zvládnutí jeho „technické“ stránky. Vždyť jak by se porodní asistentka mohla podílet na klidném a ničím nerušeném porodu, pokud by si s rodící ženou nesedla? Jak by jí mohla ochraňovat a s láskou o ní pečovat? Porodu nesmějí stát v cestě lži.

B: Děkuji za rozhovor.