Dlouho už odkládám sepsání svého porodního příběhu, ale konečně tedy… Moje těhotenství bylo pro mne krásný čas a těšila a připravovala jsem se i s mužem na příchod nového člověka k nám na tento svět. Na prohlídky k lékařce jsem chodila, ale odmítla jsem některá vyšetření (genetika, vnitřní vyšetření, cukrovka), která mi po nastudování informací, přišla pro mě a mé … Pokračovat ve čtení →
(jedná se o úryvky skutečné korespondence z roku 2013, jména autorek byla změněna) Alena Ahoj Maruško, moc děkuju za mail, potěšilas mě a děkuju za fotečky, jste nádherná rodinka. To ale uteklo, už máš šestinedělí za sebou 🙂 Jak je možné, že jsi rodila bezbolestně???? Můžu tomu věřit? Já budu rodit každým dnem. Prosím, mysli na mě……… Děti mi rostou, … Pokračovat ve čtení →
Když jsem byla poprvé těhotná, zjistila jsem, že tu v Rakousku je možné vybrat si místo porodu. Že existují porodní asistentky, které mají smlouvu s pojišťovnou. Že to v ČR možné není. Moje porodní asistentka pro plánovaný porod doma dostala dva týdny před termínem žlučníkový záchvat, Ke kolegyni jsem si podobný vztah nestihla vybudovat, rodili jsme ambulantně v obrovské nemocnici … Pokračovat ve čtení →
Mohla bych vyprávět tři porodní příběhy. Každý by byl jiný a každý svým způsobem krásný. Ale ten poslední, ten má s Ivanou společného nejvíc, odehrál se totiž doma. Rodit doma mě lákalo už u starších dětí, ale chyběla podpora muže a má dostatečná jistota, že to zvládnu. Napotřetí jsem se ale do objevování informací o porodu doma pustila s větší … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu sleduji téměř od začátku, a tak doufám, že se ještě vejde i ten můj. Jsem za Ivaninu kauzu moc ráda, protože právě ta mě díky médiím přivedla na tyto nezaměnitelné stránky – jedinečný zdroj informací. Ženské sdílení mi nejen v době těhotenství ale i mateřství připadá zásadní. Navíc zde maminky zmiňují i skvělé knížky, které i pro … Pokračovat ve čtení →
Tento email mi zaslal lékař (primář dětského oddělení) jako odpověď na otázku, proč nebyl respektován můj porodní plán – konkrétně proč mé donošené a zdravé miminko museli hned po porodu odnést na vyšetření i přes mé výslovné protesty; a dále proč ho okamžitě změřili i zvážili i přes přímo uvedené přání s tím počkat. Podotýkám, že pan primář má pravdu … Pokračovat ve čtení →
Celé těhotenství jsem četla tyto příběhy a představovala si, jaký bude můj porodní příběh. Těhotenství jsem měla krásné a bezproblémové. Nejdřív jsem nevěděla vůbec nic, ale během důkladného pročtení všemožné literatury o přirozených porodech jsem v představách měla dost jasno. V přípravách jsem se dostala do takového mentálního nastavení, že jsem měla pocit, že bych to snad zvládla i sama … Pokračovat ve čtení →
Ve čtvrtek ráno jsem jela na gravidjógu do pražského Áčka, vlak byl celkem plný, ale místo k sezení jsem našla. Najednou jsem měla velkou potřebu zavřít oči a během chvíle jsem měla pocit, že se mi otevřel celý vesmír. Přicházely ke mně informace – bude to v sobotu – všechno bude v pořádku – budete moci zůstat doma… Byla jsem … Pokračovat ve čtení →
Podruhé jsem otěhotněla, když bylo synovi 1,5 roku. Trochu dřív, než jsme plánovali, ale to nám nevadilo. Asi v 7. týdnu jsem šla se synem po městě a najednou jsem začala krvácet. Zrovna jsme měli namířeno do A-centra na nějaké zpívání pro děti a tak jsem se na recepci sháněla po Ivaně, protože jsem věděla, že tam má jako porodní … Pokračovat ve čtení →
I já bych chtěla věnovat Ivaně svůj těhotenský a porodní příběh a jsem ráda, že v něm má také své místo. Už si nepamatuji, jestli jsem o Ivaně věděla při svém prvním těhotenství. Každopádně jsem už tehdy měla představu přirozeného porodu bez zbytečných zásahů a to v přátelské porodnici. Nejspíš to bylo také díky absolvovanému kurzu Budeme 3, kde byl … Pokračovat ve čtení →
Alternativní celebrity? Svůj příběh jsem již do Příběhů pro Ivanu napsala pod jménem Bitva proti císaři, ale nepřestávám číst Příběhy a žasnout nad ženskou silou, intuicí, darem přivádět na svět děti, ale i nad arogancí, povrchností a zaostalostí naší stále ještě velmi maskulinní společnosti. Také se poslední dobou hodně zamýšlím nad pojmem „alternativní“, a proto jsem se rozhodla napsat tento … Pokračovat ve čtení →
Jeden krásný letní večer roku 2013, kdy jsem v 37 + 3 tt., probírám s pětiletou a dvouapůlletou dcerou miminkovské oblečení. Nachystáme velkou hromadu, kterou plánuji zítra vyprat a o víkendu, kdy dcerky pojedou s tatínkem k babičce, vyžehlit, nachystat vše potřebné pro příchod miminka, pořádně uklidit a pro jistotu si sbalit tašku do porodnice. Těším se zároveň i na … Pokračovat ve čtení →
Jedno krásné zimní ráno roku 2010, kdy jsem právě ve 39 + 6 tt., se spolu s dvouapůlletou dcerou budíme nezvykle pozdě, až v devět. Manžel je už dávno v práci, vůbec jsem ho neslyšela vstávat. Dcerka si dopřává své ranní kojení, které jí náhle musím přerušit a spěchám na záchod. Průjem a hlenová zátka mi, stejně jako u prvního … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou jsem se osobně nesetkala, přesto jsem i díky ní uvěřila, že je opravdu možné prožít klidné a radostné těhotenství završené klidným a radostným porodem. Ivano, děkuji za knihu Hovory s porodní bábou, děkuji za Vaši ochotnou odpověď na můj e-mail během mého prvního těhotenství, děkuji, že děláte to, co děláte. S díky Vám věnuji své 3 porodní příběhy. … Pokračovat ve čtení →
Po příjezdu do porodnice mi na dalších natáčkách naměřila PA ještě silnější kontrakce – jako bych to snad sama nevěděla… a řekla, že už mě nikam nepustí a tatínka taky ne. Vymyslela organizačně, jak zajistit, že chceme být spolu a co nejméně rušeni, a odvedla nás na malý porodní sál, se všemi věcmi, kufry apod. Tam jsme se zavřeli a … Pokračovat ve čtení →
Na svůj porod jsem se připravovala snad už od dob dětství, kdy mi došlo, že mě to jednou čeká. Měla jsem z něho hrozný strach. Od toho mi pomohlo čtení Příběhů pro Ivanu, na které jsem narazila náhodou, když moje dobrá známa sdílela jeden z nich na Fb. Příběhy za mnou přišly v době, kdy jsem doma ležela se zápalem … Pokračovat ve čtení →
Co se týče porodů, tak v mojí rodině jde o samé traumatické příběhy – znásilnění v dětství a velký strach se (po mnoha letech poté) při porodu svléct před lékaři, díky tomu císařský řez, téměř úmrtí matky, poté psychiatrické léčení. Dále vyvolaný porod předčasně, dítě 15 dní bez matky v inkubátoru, lékaři do porodní zprávy napsali, že dítě nebude po … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu čtu přibližně rok a čtvrt – tehdy mi o nich řekla kamarádka. Celou tu dobu si říkám, že i já napíši svůj příběh. Teď, když vím, že budou Příběhy končit, se k tomu na poslední chvíli dostávám. S Ivanou jsem se setkala den poté, co nás pustili z porodnice (bohužel ne dřív), ale to až v závěru. … Pokračovat ve čtení →
Stránky „Příběhy pro Ivanu“ sleduji od té doby, co jsem se z médií dozvěděla o Ivanině obvinění. Proces s Ivanou se mě velmi dotkl, považovala jsem její obvinění za účelové, první rozsudek mě šokoval. Její závěrečné osvobození mě ohromně potěšilo. Ivana je osobnost, která se nebojí otevřeně mluvit o rutině v českém porodnictví a také o tom, jak tato rutina … Pokračovat ve čtení →
V televizi se hovořilo o kongresu porodních asistentek a na stránkách Příběhů pro Ivanu se objevilo, že mají pouze čtyři příběhy „v záloze“, a tak mě napadlo přidat i tento příběh, který sice není můj a zdánlivě s Ivanou nesouvisí, přesto mě k ní v myšlenkách nejednou zavedl. Nabízím tedy takové malé zamyšlení nad událostmi, které se zřejmě běžně dějí. … Pokračovat ve čtení →
Můj porod ve mně uzrával poměrně dlouho, synovi už je 21 měsíců. A nyní mě nějaký vnitřní popud vedl k tomu, abych všechno sepsala, a ráda bych, aby se tento porodní příběh stal součástí Příběhů pro Ivanu. Během těhotenství jsem se cítila báječně, ovšem jako prvorodička jsem byla celkem poslušnou ovečkou systému. Chodila jsem na všechna vyšetření a kontroly (u … Pokračovat ve čtení →
Vaše stránky znám již dlouho, a chtěla bych se také, doufám ku prospěchu čtenářů i čtenářek, podělit o své porodní zkušenosti a pocity. Napíšu o svém druhém porodu, protože ho vnímám pozitivně (k tomu prvnímu jsem měla jisté, i když ne kardinální výhrady). Druhý chlapeček se nám narodil v roce 2010 v porodnici. Měla jsem k dispozici svojí porodní asistentku, … Pokračovat ve čtení →
Nebezpečný, riskantní, nenormální, ale taky nejkrásnější, přirozený a transformující zážitek. Rozhodně. Porod, jak jsem ho zažil já, je chůze na hraně. Je o tom, kolik jste schopni vydržet a o zjištění, že se nacházíte kilometr za čárou a jdete stále dál, neb cesty zpět není. Důvod, proč jsme se s Dádou rozhodli rodit doma, byl vlastně rozhovor s každou matkou, … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu jsem četla od samotného začátku, stejně jako jsem od samého začátku sledovala Ivaninu kauzu. Čtení Příběhů mě provázelo obdobím úpěnlivého čekání na své první vymodlené miminko, těhotenstvím, šestinedělím a prvními měsíci nového života se synkem. Nyní, kdy je jeden boj šťastně dobojován a publikování příběhů končí, bych ráda přidala na závěr i ten svůj porodní příběh. Ve kterém … Pokračovat ve čtení →
První porod jsem kvůli domácím podmínkám absolvovala v porodnici….nyní mám srovnání a zkušenost i porodu doma. Jaké to bylo? Věděla jsem moc dobře, že příprava na porod doma neobnáší „jen“ připravit si igelit a nůžky. Ono, takové přijetí odpovědnosti, že porodím dítě mimo zdravotnické zařízení, bylo také o zpracování různých druhů strachu a obav. Byla to cesta víry a důvěry … Pokračovat ve čtení →
Když jsem otěhotněla počtvrté, hned od začátku jsem se na porod těšila. Porodem Aničky ve mně narostlo obrovské sebevědomí a chtěla jsem porodit doma. K této variantě jsem bohužel nikdy nepřesvědčila mého manžela. Asi v půlce těhotenství jsem si domluvila schůzku s paní Ivanou Königsmarkovou a probraly jsme možnosti. V tu dobu ještě soud nerozhodl, nevěděla tedy, jestli bude v … Pokračovat ve čtení →
Změnila jsem gynekologa. Potřetí jsem otěhotněla na Vánoce 2011. Těhotenství bylo hezké, takové klidnější. Víc jsem se zajímala o porody, nicméně jsem se nakonec rozhodla porodit ve stejné porodnici jako prve, tedy v Krči. V době termínu se dokončovala rekonstrukce sálů, ale říkala jsem si, že budu stejně přenášet, tak jsem to příliš neřešila. Těsně před porodem jsem začala číst … Pokračovat ve čtení →
Nedávno jsem porodila své třetí dítě. S blížícím se porodem jsem četla příběhy uveřejněné na těchto webových stránkách a slíbila si, že jakmile porodím, přidám také svůj porodní příběh. Jsem ráda, že soud zprostil paní Ivanu Königsmarkovou viny a doufám, že už nedojde k žádným zvratům a paní Ivana bude moci dále vykonávat profesi, které rozumí. Paní Ivany Königsmarkové si … Pokračovat ve čtení →
Je mi 23 let a porodila jsem syna. Jelikož se snažím žít v souladu s přírodou ve všech směrech života, se stejnou samozřejmostí jsem řešila i porod a těhotenství. Ve svém okolí jsem se nesetkávala s pochopením. Naopak přicházely otázky typu: Proč to vůbec řešíš? Vždyť za pár hodin bude po všem, pak to teprve začne… Žádná žena nepřemýšlela nad … Pokračovat ve čtení →
Dnes brzy ráno mi přišla od kamarádky sms: „Viki je na světě, 4kg, 54cm. Napil se plodové vody a dcera ho nemá u sebe. Prý doktor ho musí prohlídnout“. Kamarádky dcera se rozhodla porodit ve Vyškově. V poslední dobou opěvovaném Vyškově, kde hlásají přirozenost a vstřícnost k matkám a dětem. Tato sms je zcela běžná zpráva od rodičky, která porodí … Pokračovat ve čtení →
S Ivanou Königsmarkovou jsem se setkala jen v knize Hovory s porodní bábou a v rámci těchto Příběhů a obojí pro mě bylo velmi důležitým zdrojem informací, pohledů na svět a nadějí. Na jaře jsem v ohlasech (http://www.pribehyproivanu.eu/vase-ohlasy/2014/03/01/vase-ohlasy-13/) slibovala, že přidám i svůj příběh, tak slib plním – příběh je méně idealistický, zato asi poučnější, než jsem si původně představovala. … Pokračovat ve čtení →
Rodit doma nebo v porodnici? Toto dilema mne provázelo celé těhotenství. Nakonec vše dopadlo úplně jinak než bych si kdy dovedla představit… Druhé těhotenství přišlo poměrně brzy, přesně po dvou letech od početí první dcerky, v létě, takže termín porodu vycházel opět na jarní čas. Po pár týdnech jsem začala krvácet. A tady již úžasně zafungovala naše porodní babka (budu … Pokračovat ve čtení →
Ten čas tak letí… Tak náš nejstarší synáček už oslavil své třetí narozeniny. Konečně jsem se odhodlala, sednout si a zavzpomínat, jaké to tehdy bylo… K paní Ivaně nás přivedla mužova sestra Šárka, doporučila nám ji jako svou známou, ať si k ní zajdeme na předporodní kurz do „Áčka“. S odstupem času vím, že to jsou informace k nezaplacení, které … Pokračovat ve čtení →
Příběhy pro Ivanu jsem sledovala poslední rok denně. Trochu jsem se cítila závislá, ale zároveň to bylo pochopitelné a omluvitelné – přesně před rokem jsem zjistila, že jsem těhotná. Své předchozí děti jsem přivedla na svět tradičně v porodnicích. Oba porody byly pro mě záhadné v tom, že dokud jsem byla doma nebo na cestě do porodnice, bylo mi dobře, … Pokračovat ve čtení →
Ráda bych podpořila váš krásný projekt svým příběhem, k Ivaně jsem chodila na předporodní kurz a byl pro mě velmi důležitý. Aneta Končulová Milý Tobiášku, S tvým tatínkem jsme 31.12.2012 u nás doma v obýváku vytvářeli náš záměr a přání na příští rok. Poslední věta zněla: „Jsme otevření a připraveni stát se rodiči duši, která se rozhodne skrze nás přijít … Pokračovat ve čtení →
I tento porodní příběh chci věnovat Ivaně. Jsem jí vděčná za spoustu důležitých informací a za její odvahu nejít s většinou. První dítě jsem se rozhodla přivézt na svět v porodnici v Neratovicích. Porodnici Neratovice jsem si vybrala na základě referencí mých kamarádek, které stejně jako já hledaly malou porodnici s osobním přístupem, s běžnou praxí akceptovat porodní přání a … Pokračovat ve čtení →
Posílám příběh o mé zkušenosti z Nového Zélandu. Je to alarmující, co se v Čechách děje, jak se zachází s námi ženami, jakobychom byly nesvéprávné a upírá se nám porodní a poporodní péče. Před devíti měsíci jsem na Zélandu porodila holčičku Madlenku. Péči, které se nám (mně, Madlence i tatínkovi) dostalo během mého těhotenství, porodu a šestinedělí, si nemůžu vynachválit. … Pokračovat ve čtení →
Manžela som v pondelok ráno (3 dni pred narodením) poprosila, nech ostane doma. Celú noc som mala nepravidelné kontrakcie, čo nedali zaspať. Do obedu zase utíchli. V utorok to isté, no a v stredu som sa podvečer vybrala na dlhšiu prechádzku do lesa už s vedomím, že teraz sa to už skutočne rozbieha. Aké bolo povznášajúce predýchavať kontrakcie medzi pučiacimi … Pokračovat ve čtení →
Keď sa Ivana pred pár rokmi dostala do súdneho procesu, zrejme väčšina ľudí predpokladala, že to odradí pôrodné asistentky aj mamičky od domácich pôrodov. Sledovala som reláciu na ČT, kde sa jej situácia riešila. Práve spomínaná relácia ma s ňou zoznámila a zároveň oznámila, že existuje možnosť voľby. Vtedy som si uvedomila, že vôbec nemusím rodiť v pôrodnici, že sa … Pokračovat ve čtení →
Utekly dva roky po prvním porodu císařským řezem a po synu jsem se připravovala na porod dcerušky. Vlastně nám to báječně vycházelo – 30. listopadu mi skončila rodičovská dovolená se synem a 1. prosince jsem nastoupila na mateřskou s ještě nenarozenou dcerou. Doufala jsem v přirozený porod, ale tentokrát jsem však byla pokornější a věděla, že se může nastat opět … Pokračovat ve čtení →
V pondělí asi ve 13h volala máma na manželův mobil. Shání mě od rána z Bulovky, mám vypnutý mobil. A jo, je vypnutý 🙂 Mezitím volali mámě, to číslo ale už má můj bráška, který byl ve škole. Než se to k němu dostalo a než se to dostalo k mámě, uplynul už nějaký čas. Prý to moc spěchá. Hned … Pokračovat ve čtení →
Nejdřív jsem šla na normální porodnické oddělení. Zapsali si mě do škatulky “dohled nad vysoce rizikovým (ohroženým) těhotenstvím!!!” Grrr… už jen to mi hnulo žlučí! Já, s normálním, fyziologickým těhotenstvím! I v době, kdy jsem ten paratyfus opravdu měla, nebylo mé těhotenství ani rizikové, natož vysoce ohrožené! A teď ho už ani nemám, jen jsem na nějaký pitomý formální listině! … Pokračovat ve čtení →
Otěhotněla jsem v Indii se svým indickým snoubencem a po kratším uvažování a naléhání rodiny jsme se rozhodli jet rodit a vůbec žít do ČR. Nejdřív jsme řešili svatbu, jak dostat manžela k nám a další byrokracii. Porod byl ještě daleko 🙂 V Praze jsem pak na otázky ohledně porodu naprosto pozitivně odpovídala, že se toho nebojím a že prostě … Pokračovat ve čtení →
Moje první těhotenství bylo úplně jiné, než jsem si na začátku uměla představit. Nebyla to žádná idylka. Velký stres v práci, ukrutné bolesti zad, břicho, které rostlo snad už v prvním trimestru a nabylo obřích rozměru /můj syn měl nakonec porodní váhu 4,9 kg – a to jsem neměla cukrovku/. Již na začátku svého 8. Měsíce těhotenství jsem náhodou doprovázela … Pokračovat ve čtení →
Dnes je tomu 7. týdnů, co jsem se stala maminkou svého prvního děťátka – jmenuje se Kryštof. Příběhy pro Ivanu jsem sledovala ještě dlouho předtím, než jsem otěhotněla a jsem velice ráda, že se konečně dostávám k sepsání toho příběhu. Je to příběh s dobrým koncem 🙂 S Ivanou je můj příběh spojený pouze letmo – sleduji její kauzu a … Pokračovat ve čtení →
Už když se projekt příběhy pro Ivanu rozběhl, mě napadlo sepsat, respektive přeložit, svůj porodní příběh, který jsem jednou publikovala na zahraničním blogu o přirozeném porodu, když se narodila moje první dcera. Zdál se mi ale moc dlouhý a tak jsem se k tomu nikdy nedostala. 21.5. se mi narodilo druhé miminko, a tak si myslím, že to je ideální … Pokračovat ve čtení →
S koncem školního roku plánujeme zastavit publikaci příběhů pro Ivanu. Dospěly jsme k rozhodnutí, že čas a účel příběhů pro Ivanu se naplnil a publikování příběhů ukončíme. Ivana Königsmarková byla zproštěna obžaloby. Ti, kteří chtěli zaslat příběh, tak učinili, a příběhy těch, kteří ještě chtějí příběh zaslat, uvítáme do konce června. V poslední době bohužel přibývá příběhů bez vymezení porodnického násilí, což … Pokračovat ve čtení →
Toto je můj zážitek z návštěvy rizikové poradny u Apolináře. Nestalo se vysloveně nic hrozného, spousta lidí se jen pousměje a mávne rukou: „Takhle je to přece normální“. A právě proto tento příběh píšu – protože to nemá být normální. Ale udělat něco proti tomu můžeme jen my samy – na tyto místa nechodit. Porodnice u Apolináře má v Praze … Pokračovat ve čtení →
O Ivaně a její práci jsem věděla dávno. Vlastně ani nevím odkud, možná z novin nebo časopisů, osobně jsem tenkrát Ivanu neznala. Když jsem pak před čtyřmi lety otěhotněla a zažila nepříliš příjemnou návštěvu u svého gynekologa v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, rozhodla jsem se Ivaně zavolat a poradit se o možnosti její pomoci a péče … Pokračovat ve čtení →
Milá Ivano, děkuji, že jste mě (nás) moudře provázela v čase, kdy jsem čekala Teu, že jste byla přítomna a pomohla nám při jejím narození. Děkuji za podporu a návštěvy po porodu. Za pomoc se všemi papíry a úkony, které bylo potřeba ve spojení s domácím porodem vyřídit. Děkuji za všechny ženy a děti, které mohly, také díky Vám, přivést … Pokračovat ve čtení →
