Amélka 2.5.2008

Tématikou porodů jsem se dlouho zabývala. Bylo mi z průběhu mého života jasné, že můj začátek života byl velmi traumatický. Maminka o porodu nemluvila, bylo to pro ni tabu. Ale naštěstí existuje tělesná paměť, tak jsem hodně zjistila pozorováním svého těla a emocí, meditacemi a terapiemi. Bylo mi jasné, že chci aby mé dítě mělo jiný začátek. Do porodnice, bojovat za svá práva, jsem nechtěla.
Bydlíme s manželem v Brně a už od začátku těhotenství jsme začali hledat soukromou porodní asistentku pro domácí porod. Chtěla jsem se pojistit na všech frontách, proto jsem oslovila porodní asistentku v Brně, ale i v Praze, kde mám malý byt. Bydlela v něm sice kamarádka, ale bylo domluveno, že se na čas odstěhuje v době mého termínu. Začala jsem také dojíždět do Prahy za Ivanou Königsmarkovou na těhotenské kontroly. Samozřejmě, že jsem nevěděla kde a jak nakonec porodíme. Můj velký strach byl, že porodní asistentka nebude volná, a já budu muset do porodnice. Bohužel za tyto obavy může hlavně systémová situace ve zdravotnictví. Nakonec jsem byla domluvená se 2 porodními asistentkami a s dulou.
Více jsem asi tíhla k porodu v Praze, protože jsme měli v plánu se přemístit do mého pražského bytu týden před termínem. Ale stalo se neočekávaně to, že plodová voda praskla už v Brně, a začal porod, od začátku s velmi častými kontrakcemi, den před našim plánovaným odjezdem. Zavolala jsem do Prahy Ivaně, byla volná, tak jsme se v mžiku rozhodli, že se tam přemístíme. Byl to vlastně stres, protože bolesti byly velké a časté, neměli jsme zbalené všechny věci pro mě i miminko, ale přesto nás to do Prahy táhlo. Manžel jel jako blázen, cestu Brno-Praha jsme zvládli v rekordním čase. Před Prahou jsme volali Ivaně, že se blížíme, slíbila že přijede. Dorazili jsme do pražského bytu, který nebyl mnou zabydlen a připraven, jak jsme si původně plánovali. Rychle vybalit všechny věci a nastěhovat se. Ale Ivana volala zpátky, že odjíždí k jinému porodu, který už končí. No, pocity to byly hrozné. My přijedeme do Prahy a nakonec skončíme v porodnici?? Ale ne, Ivana místo sebe poslala Marii Vnoučkovou. S Marií jsem se před tím nesetkala. Když přijela, byli jsme moc rádi. Porodní kontrakce byly velmi časté a bolestivé a já se nedokázala pořádně uvolnit. Porod trochu stál. Marie nakonec zavolala Ivaně, aby se na mě přijela podívat. Předchozí porod už skončil, proto Ivana přijela. Není to racionální věc, ale když vstoupila do bytu, něco se uvolnilo, citila jsem to na hrudníku jako nový prostor. Možná to bylo mým nastavením a očekáváním, že budem rodit s ní, nebo jsem potřebovala její energii… Nevím. Pomohla mi hmatem zajít branku a od té chvíle už porod postupoval. Ivana chtěla zase odejít a nechat nás na starost Marii.
Něco se ve mě zvedlo a cítíla jsem že ji u svého porodu chci do konce. Skoro jsem byla připravena zamknout, aby neodešla! Prosila jsem ji a ona zůstala.
Nakonec jsem za pár hodin porodila naše krásné miminko. V přítomnosti manžela, Marie a Ivany. Hned po porodu Ivana odešla a dále o nás pečovala Marie, která také dostala honorář.
Naše dítko nám dělá velkou radost, a já velmi často a ráda vzpomínám na to, jak přišla na svět, i když klasický klidný domácí porod to nebyl. Ale tolik mě těší, že si to mohla prožít jinak než já. Dopadlo to vše dobře, díky obětavosti porodních asistentek, Marie a Ivany, která zůstala i když nemusela, navíc zadarmo.

Děkujeme,
Adéla, Libor a Amélka Urbancovi