Napadlo mě, že bych také mohla uveřejnit svůj příběh s Ivanou. Chtěla bych jí tímto vyjádřit svou podporu a ujistit ji, že za ní stojím. Dlouho jsem přemýšlela, o čem mám napsat, jelikož celý příběh by byl moc dlouhý a rozsáhlý…
S Ivanou se známe již velmi dlouho a máme k sobě blízko. Věděla jsem a vím, že kdybych cokoli potřebovala, mohu se na ni kdykoli obrátit. Uměla poradit, pohladit a utěšit, její náruč byla vždy otevřená. Byla a je pro mě podporou i v těch nejnemožnějších věcech, měla pochopení. Vzít v potaz její rady se častokrát vyplatilo. Věřím jí. Je to moje dlouholetá přítelkyně. Živě si tedy dokážu představit jakýkoli pocit, o kterém se tu v příbězích píše, jako je láska, porozumění, důvěra, podpora, bezpečí a útěcha, které umí dát. Jsem vděčná za to, že jsme se mohly potkat a za čas strávený s ní.
Porod s Ivanou si již nepamatuji, je to už dávno. Možná je to dobře, určitě to nebylo nic příjemného, nebo to jistě nebylo tak příjemné, jak se tu můžeme v ostatních příbězích dočíst. Nechci tu ale psát o svém porodu s Ivanou, chtěla bych jí tímto říct, že i to ostatní je pro mě moc důležité…
Chtěla bych Ti mami za vše poděkovat a vyjádřit Ti z celého svého srdce podporu. Budu s Tebou ať se děje cokoli. Těžké chvíle je potřeba přestát a vzít si z nich to dobré. Jsem tu, abych Ti Tvou lásku oplatila, jsem Tvou oporou, jsem teď na řadě.

Miluji Tě.
Jana Königsmarková

P.S. Také bych chtěla poděkovat všem ostatním za podporu a pomoc, kterou Ivaně vyjadřujete a poskytujete v jakékoli podobě. Velice si toho vážím a jsem dojatá tím, kolik Vás je. Děkuji.