Posílám svůj příběh pro Ivanu. Je tam zmíněná jen okrajově, ale pokládám za důležité ji i ostatní porodní asistentky podpořit.

Když mi moje těhotná kamarádka vyprávěla, že chodí na předporodní kurzy, přišlo mi to skvělé. Až budu těhotná, taky budu nějaký navštěvovat, napadlo mě. Když mi řekla, že by chtěla rodit doma, tak už to ve mně takové nadšení neprobudilo. Napadlo mne, že já asi tak odvážná nebudu. Že je to vlastně dobrá myšlenka, že by to bylo skvělé, ale… Těžko říct, jestli ta ale vzešla z mého niterného rozpoložení nebo spíše z mediální masáže. Kamarádka chodila na kurzy k Ivaně do Karlína a nakonec z porodu doma sešlo. Kamarádka měla těhotenskou žloutenku a komplikace s tlakem. Sama Ivana jí doporučila jít raději do porodnice na Bulovku, kam to měli nejblíže.

Nicméně když jsem o pár let později opravdu otěhotněla, věděla jsem jistě, že budu chtít rodit s pomocí porodní asistentky.

A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí a jedny z nejlépe investovaných peněz v mém životě. Nakonec jsem rodila v porodnici v Neratovicích s porodní asistentkou Věrou. Při samotném porodu jsem moc nevnímala, co přesně ona nebo muž dělá, ale jakmile to vypadalo, že se vzdálí, hned jsem přišla k vědomí a moc jsem stála o to, aby ani jeden nikam nechodil a zůstal se mnou. Prostě už jen to, že tam byli, byla obrovská pomoc a přínos pro můj pocit pohody a bezpečí. Těžko se to vysvětluje slovy. Věrka mi celou dobu ulevovala od bolesti teplými obklady, a když se Julka s pupeční šňůrou přehozenou „na kšandy“ konečně narodila, hned jsem i ji mohla držet a bylo to největší štěstí a celý bolestivý porod jakoby zázrakem nebyl. Následně mi její kolegyně Milada vyjednala privilegium, že před a po každém kojení nemusím Julku vážit, což mě hrozně stresovalo, a nakonec jsem v po této úpravě režimu byla v porodnici i spokojená.

Až se nám podaří otěhotnět znovu, určitě budu zas volat Věrce, jestli mne bude provázet. Nedokážu si představit, že bychom měli o tento komfort v životně důležité chvíli přijít…

Lucie M.