Milá Ivano, také já a Kamil vzpomínáme rádi na Vaši všestrannou péči. Nejprve to byly vtipné, praktické a srozumitelné předporodní přípravy v A-centru, kde jsme začali hlouběji promýšlet všechny otázky kolem porodu a rodičovství v souvislostech. Můj muž říká, že by ho původně ani ve snu nenapadlo, že budeme nakonec rodit doma. Byl však ochoten se mnou o tom přemýšlet, číst knížky, chodit na kursy a posunovat své stanovisko až do fáze, kdy měl spíš děs z toho, že bychom museli rodit v porodnici. Já oceňuji také Váš tak lidský, přirozený přístup a pomoc v poradně, kam jsem odešla od původního gynekologa. Řekl mi tehdy v rámci mých dotazů o prenatální péči, že „kdo by si chtěl nechat dítě s postižením, je nezodpovědný jedinec , a že vysává ze státu peníze.“ A taky, že „kdo rodí doma třeba s tou Königsmarkovou, co se o ní pořád píše (asi Vám záviděl :-)), je úplný blázen.“ To jsme vás ještě neznali, ale v podstatě Vám tím udělal reklamu. Naše děti jsou naštěstí obě zdravé, klidné a radostné. Věřím tomu, že je to i díky mému pohodovému psychickému i fyzickému stavu před, při i po porodu, na čemž jste taky měla lví podíl. Riziko, které pro nás osobně přinášelo několik minut vzdálenosti od porodnice, jako jištění pro málo pravděpodobnou komplikaci, pro nás nebylo větším břemenem, než by bylo vyjednávání nestandardních představ s personálem v porodnici. V individuální rovině je myslím porod pro ženu (v jistém smyslu i pro muže) okamžikem přerodu. Pokud ho spolu s dítětem, zvládne sama, což je myslím potenciál naprosté většiny žen, tak ji to posílí. Tak jsem to prožila i já. V našem případě to obohatilo i náš vztah s manželem, jeho vztah k oběma dětem a sourozenecký vztah našich dcer. Kamil svým klidem, rozvahou a také pomocí při druhém – překotném – porodu, ještě stoupl v mých očích, což je v manželství vždycky fajn. A příbuzenstvo? Překvapené, že je zveme podívat se na miminko hned domů, začalo vyprávět o mnohých věcech, o nichž jsme do té doby nevěděli. Ženy své traumatické i komické zážitky z porodnice, tchán přidal vzpomínky své maminky, jak ho rodila doma na gauči při sklence červeného vína, a všichni si užili svou roli novopečených prarodičů, praprarodičů, tet, strýců, sestřenic a kmotříčků na malé domácí oslavě hned druhý den po narození naší první dcerky Lojzinky. Pohoštění si sami přivezli, včetně dortu s jednou svíčkou na oslavu prvního dne naší dcery. Pak po sobě zase uklidili a v přiměřenou chvíli odjeli. Také jste u toho chvíli byla, když jste přišla na kontrolu druhý den. Doufám, že Vám ten bílý dort chutnal. Byla jsem šťastná, že nemusím v tu chvíli ležet někde mezi neznámými, ale slavit se svými nejbližšími. Už mezi ně patříte. Tehdy mě napadlo, že v podobném duchu rodinné sešlosti bych jednou ráda také opouštěla tento svět.
A jak probíhal tenkrát porod? Lojzinka přišla na svět v sobotu odpoledne, kontrakce sílily postupně od rána. Vy jste přijela po telefonických konzultacích situace asi ve tři, ještě jsme vedly s Vámi a mužem jakési filosoficko-teologické hovory mezi kontrakcemi. Pak se v pět dcerka narodila a byl to pro nás celkově opravdu nejsilnější a nejhezčí životní zážitek. Druhorozená Ofélka se deset dní přenášela až do mých narozenin, kdy konečně manžel odevzdal disertaci, a vznikla uvolněná atmosféra vhodná pro porod. Ofélie se tak opravdu osvědčila jako správná nositelka svého jména s významem „pomoc v nouzi“. Jelikož už se ven nejspíš těšila, od okamžiku, kdy mě probudil odtok plodové vody, do jejího vykouknutí na svět, to trvalo jen hodinku a půl. Přejeli jsme ještě narychlo domů, z domu rodičů, kde jsme tentokrát vlastně i předem opět slavili. Měli jsme Vás na telefonu, jak jste se snažila nás autem dohnat. Překvapilo mě, že po takových pár chvilkách bolesti, jsem už cítila, že na Vás Ofka nechce počkat, ale už venku s námi slavit. Asi si přála, aby si ji první podržel její tatínek. Zkrátka oddaná dcera, jako z toho Hamleta. Uklidnila jste nás profesionálně i po drátě a předjímala přesně, co se bude při které kontrakci dít. To jsme zírali. Na porod placenty už jste byla s námi na naší faře a mohla sledovat mou druhou poporodní euforii.
Nesmím zapomenout ani na Vaši podporu při kojení, když jsem jednou bojovala s ragádou a náběhem na mastitidu, a také za neocenitelné rady, které mi dnes opakuje ve chvílích neklidu můj muž. Například: „Vy si hlídejte techniku, frekvenci si pohlídá děťátko“. Neměla jsem s vědomím této poučky pak s kojením žádné problémy. Empatické naslouchání jsem potřebovala a u Vás našla i při raném potratu třetího miminka. Teď už jsme znovu v očekávání a doufáme, že na velikonoce už nás bude zas o jednoho víc. Snad se vše vydaří a přes obstrukce naší vlády, soudů a jiných, ta výjimečná událost, kdy do světa vstupuje dávka lásky navíc, která nikde neubude, nastane opět doma. Držíme Vám palce a doufáme, že se potkáme nejlépe zas při nějaké oslavě.

Magdaléna a Kamil Trgalovi